sunjata

Téma jinakosti a jak ji brát je rozpracované mnohem lépe v jiných filmech. U X-menů je to pro mě jen něco, co z téhle série děla něco víc než jen průměrnou sci-fárnu. Proč se tedy dobře nebavit? Trocha patosu neuškodí, přibylo svižné akce, celé to má dobrý spád, občas nějaký ten vtípek. Že je to celé nějak víc popcornové, tak nad tím v tomto případě přivírám oči. Už prostě vím, co mi na předchozích dvou dílech vadilo - příliš dialogů a méně akce.

Rád si připomínám tu dobu, ne z nostalgie, jak bylo dobře, ale proto, že občas zapomínám na to, jak krušně to tehdy bylo, jak nám dnes některé věci přijdou strašně samozřejmé ... OP koncentruje všechny ty zhovadilosti, s mírným přeháněním připomíná, co se mohlo každému stát, když se nezařadil ... Jaký nabízí ale tento film pocit? Komika řady situací mírní pocity bezmoci a hořkosti, kterou by takováto výpověď o dobách tuhé normilazice mohla nabízet. Občanka ale určitě neurazí a zanechá po shlédnutí dobrý pocit.

Tuhle zhovadilost považuji za hrubé zneužití vetřelců i predátorů. Trapně vykreslené, směšné postavy trousící bezduché kecy, atmosféra zcela bez napětí, naivní reálie pyramidy s prvky tří kultur a pokřivení dějové logiky, jak byla nastavena v prvním alienovi (po přisátí facehuggera se klube mladý vetřelec za pár minut oběti z hrudníku, nač zdržovat děj, že ano ...). Celé mi to strašně připomíná podobnou blbost z horolezeckého prostředí Vertical limit. Jednu hvězdičku dávám kvůli své oblibě sci-fi žánru.

Jako divadelní představení převedené do filmu úžasné, herecké výkony skvělé, kulisa hutě syrová a podmanivá. Bohužel ta druhá rovina, civilní život představitelů Dostojevského hry je pouhým slabým vývarem. Co se dozví divák o vztazích jednotlivých postav v jejich civilním životě? Takřka nic. Tahle stránka filmu je naprosto hluchá, neobsažná a banální. Čekal jsem další drama na pozadí dramatu Dostojevského. Toho se mi ale nedostalo. Měl bych dát asi jen tři hvězdičky, ale zážitek ze silného divadelního tématu to ve mě zanechalo silný.

Nezajímavý příběh oživuje pouze pár hlášek a grimas, které sednou na tělo Pavlu Liškovi. To ale malý divák nejspíš neocení. Jinak šeď, šeď a zase šeď.

Ta palička a nádoba, do které se s ní tluče se jmenuje mok-tak.

Nepředstavitelně sugestivní znázornění šílenství a cynizmu lidí, kteží se ocitli ve Vietnamské válce. Tenhle snímek se zadře pod kůži a zanechá pachuť hrůzy a krutosti válečné mašinerie. Film mě pohltil od první scény hořící džungle podbarvené hudbou Johna Morrisona. Jízda pak pokračuje a síla emocí prostupuje snímek až do konce.

Toho bohdá nebude, aby český divák z boje utíkal. A tak jsem to protrpěl až do konce. Moje manželka tvrdě usla a probudila se až při závěrečných titulcích, já to ale zvládl. Komedie? Pchá. Drama? Uf. Čtyři věšáky na šaty z NY City předvádějí stráááášně dlouhou nudu k uzívání. Tohle nebyla ani oddychovka, ani nic k zamyšlení. Tak co to proboha bylo?

Před výstavbou příběhu a scénářem je třeba smeknout. Příběh, který je dokonalou červenou knihovnou alias soap operou, kterému podlehne tolik lidí, musí mít přece něco do sebe. Asi nám zas jednou někdo napsal něco, co si moc přejeme slyšet.

Upírský žánr patří k mým oblíbeným, ale především v případě, kdy nepostrádá na slušné úrovní rozvinutou mytologii. Akční pasáže, a že jich film obsahuje požehnaně, jsem spíše prozíval. Bitky, kdy padouši odletují od klaďase jako papíroví paňáci, mi připoměly filmy s Budem Spencerem a Terence Hillem a to se mi teda naposledy líbilo tak v deseti, dvanácti letech. Film nezvedají příliš ani dialogy, které balancují blízko na hraně snesitelnosti (trapnosti).