Filmmaniak

Viděna necenzurovaná verze. Strašná hovadina s vtipným námětem a zábavným provedením. První polovina plná nápadů, druhá slabší. Trashový klenot a unikátní parodie na romance ze středních, udělaná zjevně od srdíčka.

Horor s komediálními prvky o filmařském týmu produkujícím na internetu populární vymítačskou show, jejíž poslední živý přenos (s najatými herci a předem připravenými triky pochopitelně) znenadání naruší skutečný démon a řádně zamíchá se sledovaností. Na atraktivním námětu vystavěná historka narušuje hororovou atmosféru komickými elementy, jejichž efektivita je však mírně proměnlivá, stejně jako některé herecké výkony, zcizující elementy a kolísavé tempo vyprávění. Film, vyprávějící především o zhoubnosti lží, léčivé moci odpuštění a o fascinaci hrůzou a násilím, nicméně i tak obsahuje dostatečné množství nápadů a šťavnatých scén, vydrží konzistentně bavit od začátku do konce a má hned několik překvapivých point i vyloženě rozkošný závěr, který si dovolí trefně rýpnout na správném místě.

Komorní drama/thriller o třech mužích a jedné ženě (všichni ani ne třicetiletí), trávících společný letní den u zatopeného lomu, přičemž ta žena je přítelkyní jednoho z nich, s druhým zahýbá tomu prvnímu a ten třetí je přítomen hlavně kvůli tomu, aby to riskantní setkání nepůsobilo až moc nepravděpodobně (což se úplně nedaří). Film je postaven na pokřivených charakterech postav, jejich vyhrocujících se vztazích a konfliktech, dlouhých dialozích, solidních hereckých výkonech, omezených lokacích, několika úsporných rekvizitách a na pomalém budování nervózního napětí a atmosféry plné nejistoty, úšklebků, podezřívání a vyhrožování. Docela působivé divadlo za použití minimálních prostředků, i tak ale nelze zakrýt fakt, že většina filmu je především zdlouhavým čekáním na to, až se něco konečně stane, a upřímně řečeno se toho nestane zas až tolik. Pár scén nicméně za to čekání stojí.

Stejnojmenná povídka hororové legendy H. P. Lovecrafta, vyprávějící o meteoritu z vesmíru, který si začne místo svého dopadu na Zemi předělávat k obrazu svému, se dočkala fantastické moderní filmové adaptace, v níž tento fialově zářící meteorit dopadne na odlehlou farmu pětičlenné rodinky, která je následně zbavena racionálního vnímání, postupně přichází o rozum a je vystavena svým nejhorším nočním můrám. V nekompromisní, brutální, snově opojné, neonově psychedelické a osobité vizi nechybí radioaktivní monstra, čarodějné rituály, pískající studna, lamy alpaky, nádherně hysterický herecký výkon Nicolase Cage a dokonce ani reflexe úzkosti současné společnosti z environmentální krize. Děsivý a intenzivní film s působivou kamerou, padnoucí hudbou a originálně ztvárněnou „lovecraftovskou“ atmosférou prohlubujícího se zoufalství, bezmoci a strachu ze zdařile ztvárněného neznámého zla, které je dostatečně konkrétní a současně i mysteriózně záhadné.

Stylová noir gangsterka o pěti kapitolách, natočená podle komiksu, jehož autor je zároveň režisérem filmu. Na vizuální stránce si dal záležet (postavy v baloňácích, deštěm zalité dobové uličky, efektní přestřelky), ale už ne tolik na tuctovém příběhu, v němž se stárnoucí mafián musí vrátit z důchodu, aby pomstil smrt svého syna. Děj kromě vizuálu táhne i solidní režie a jako vždy charismatický Toni Servillo, jehož postava však má být veterán v letech a zároveň i schopný zabiják-gentleman, neohrozitelný mladšími nepřáteli, což nepůsobí úplně věrohodně a snímek kvůli tomu v kombinaci s přepjatými, teatrálními dialogy a absencí jakýchkoli emocí působí stejně uměle jako hákovitý nos hlavního hrdiny.

Horor s tuctovým námětem (muž přijíždí zrekonstruovat starý dům, který nedávno koupil, aniž by tušil, že stavení je prokleté a straší v něm), ale i s poměrně originální koncepcí, která onomu domu dodává specifickou mytologii a strašení interpretuje jako odplatu za morální pochybení. Pomalý rozjezd evokuje znepokojivé procedurální drama o rekonstrukci obydlí, z jehož útrob prakticky jen záhadně ejakulují nejrůznější tekutiny a vypadávají skleněnky, postupem času se ale snímek dopracuje i k brutálnějším výjevům. Pozoruhodný a myšlenkově stimulující žánrový příspěvek, u něhož zamrzí akorát to, že se snaží spíš znechutit a rozesmát než napínat a děsit a že jeho pointa je zajímavější než postavy a herecké výkony jejich představitelů.

Psychologické drama o mladé těhotné ženě v domácnosti, jejíž každodenní aktivita sestává z vaření, uklízení, hraní mobilních her a úporné snahy dělat svého manžela, který si toho sotva všimne, šťastným. Jde o portrét ženy utopené v tísnivém vztahu s utiskujícím a manipulativním partnerem a jeho rodinou, navíc v prostředí, v němž se cítí být neschopná, neužitečná a podřadná a kde nemůže sama udělat nic, co by jí umožnilo zažít uspokojení z vlastního úspěchu – a tak začne polykat různé předměty, nejprve drobné, ale pak i poměrně velké a nebezpečné. Komorní film, postavený na důsledně propracovaných postavách a hereckém výkonu Haley Bennett s perfektně ublíženým výrazem ve tváři, slouží jako brilantní studie vzniku mentálních poruch a funguje v tomto směru i jako společenská kritika. V poslední třetině nicméně od tohoto konceptu trochu uhne a začne hledat kořeny problémů hlavní hrdinky někde jinde, což je trochu škoda, protože tím ubírá na intenzitě závěrečné katarzi, která kvůli tomu působí jako zásah mimo terč.

Společensko-politicky angažované drama, které začíná jako nenápadný intimní náhled do života semknuté vesnické komunity na brazilském venkově, se postupně přerodí do strhujícího (skoro)thrilleru, v němž se tato komunita musí semknout na obranu proti utlačovatelům. Pečlivě vystavěný a v řadě tvůrčích přístupů inovativní snímek dodržuje konzistentně pozvolné tempo vyprávění, jež pomaličku dávkuje informace tak akorát, aby si divák dokázal domyslet vše potřebné. Pointa je úderná a skvěle provedená, gradující děj doprovází jasně zřetelná kritika a množství metafor, odkazujících na skrytou sílu prostého lidu a jeho historie, jen úvod filmu se zdá být možná příliš zdlouhavý. Každopádně jde o film s originálním příběhem, realizovaným nevídanou formou.

Film je prostředek, jímž se dají říct i takové věci, které skrze žádné jiné médium sdělit nejdou. Nejnovějším důkazem je tento animovaný snímek, gejzír tvůrčích, scenáristických a režijních nápadů, formálně, obsahově i emocionálně strhující, nepředvídatelný, do detailu promyšlený a zkrátka krásný a úžasný. Příběh vypráví o vyrovnávání se se ztrátou na psychické i fyzické úrovni a odehrává se ve dvou rovinách, kdy v jedné sledujeme příběh hlavního hrdiny, zamilovaného doručovatele pizzy, a ve druhé jsme svědky surrealistické a napínavé odysey jeho omylem uříznuté ruky, která ožije a rozhodne se najít svého majitele. Působivý, intenzivní a prudce originální film je pokaždé o krok napřed před divákem, chytře si pohrává s jednotlivými motivy, konkrétními obrazy i vypravěčskou strukturou a precizně, s lehkostí, humorem, ale i velkou porcí smutku naplňuje unikátní a osobitou vizi, která vás zcela uhrane a jako bonus vás naučí skutečně vnímat svoje ruce a vážit si jich.

Jednoduchá absurdní komediální historka, která stojí na zábavně samolibém výkonu hlavního protagonisty a na nonsensové logice fikčního světa, jenž rezignuje na nějaké akce a reakce, o hlavním hrdinovi a jeho minulosti vám prakticky nic neřekne a jen přímočaře (avšak nikoli hloupě) naplňuje svůj ujetý námět. Na Dupieuxe takový dietní standard, je to v podstatě jen hříčka, ale obsahuje pár nápadů, jimž se dá dobře zasmát.