castor

„Nenáviděl jsem svět a byl jsem šťastný, když všichni umřeli. Ale mýlil jsem se, protože jedna osoba stála za záchranu (…). Proto jsou tu muži jako ty a já. Máme práci. A Bůh pomáhej všem zmrdům, kteří nám stojí v cestě.“ Bill a Frank jsou fajn chlapíci, kteří jsou odříznutí od dění za plotem, ačkoliv vládce pevnosti Bill je zpočátku trochu pařez. Každopádně to chce odvahu hodit navzdory očekávání fanoušků do placu komorní story dvou hošanů, kteří v sobě najdou víc než jen pokec. Ale jo, odvaha fajn, ale fakt se nikam neposuneme. Nicméně celkově vnímám účelné zachování tajuplnosti toho všeho okolo. Jen by to chtělo neztrácet tempo.

Videoherní adaptace, na kterou se všichni šíleně těšili, ale já o ní nikdy neslyšel, pokračuje a už je ryzím postapokalyptickým vyprávěním, kterak je to s námi zase pořádně nahnuté, protože lidskou civilizaci do prachu země zašlapal houbový virus, odskákala to velká města, aby se šíření infekce zpomalilo. Nicméně trio Joel, Tess a Ellie postupují opuštěným Bostonem, a divák se „kochá“ pustým světem plným zajímavých detailů i vizuálních nápadů. Tvůrci fakt připravili pestré a rozmanité lokace. A pak začnou vyskakovat monstra, jejichž mozek ovládá vysoce infekční houba, no, znáte to. Ano, seriálová popkulturní událost roku je tady, ale do vzduchu neskáču. Takže uvidíme... Mimochodem úvod mi nadbytečný nepřišel.

Nevím, zda je úplně v pohodě, aby se nejsympatičtější postava epizody nedožila jejího konce. Polovinu dílu jsem si vážně užil, ať už prokreslování vztahu mezi otcem a dcerou, tak zobrazení startu něčeho, co bude mít fatální následky. Jenže pak přijde střih a samotnou nákazu, kdy se má infekce zase šířit do posledního živého kusu, necháváme kdesi vzadu. Od zániku civilizace, jak ji známe, uplynulo 20 let. Zatím je všechno otevřené, snad nepůjde o zaměnitelný pandemický flák. Pedro Pascal je trefou do černého. Málomluvný, ale s přirozeným osobním kouzlem, zároveň se nebojí ušpinit.

Elizabeth se snaží se správní radou na telefonním sluchátku zachránit, co se dá. Nezachrání už ovšem svůj „vztah“ se Sunnym. Článek The Wall Street Journal, kterak jsou krevní testy prováděné Theranosem nespolehlivé, rozdmýchal další pochybnosti. A nudná federální kontrolní agentura musí prověřit stížnost a nenechá se odradit. A do laboratoří se prostě dostane. Přímé ohrožení pacientů a okamžité zastavení činností… tohle už není malé štípnutí jako v případě odběru krve, protože firma na základě lží vylákala od investorů stovky milionů dolarů, kauza navíc měla značný dopad na celé startupové prostředí Silicon Valley. Soud o Elizabeth definitivně rozhodl v listopadu 2022. Asi víte jak. A přesvědčivá Amanda Seyfried si po zásluze odnesla Zlatý glóbus.

Ovlivňují životy lidí. Pracují s výsledky, které následně lékaři používají pro diagnostiku pacientů. Postupně vychází najevo, jak Theranos lže úřadům. Mělo jít o zázračnou technologii, funkční přístroj je ovšem stále „jen na papíře“. A tam i zůstane. Elizabeth se postupně povedlo přesvědčit zkušené investory, uzavírat výhodné smlouvy se zdravotnickými zařízeními, rozdávat úsměvy na všechny strany. Zaměstnancům monitorovala veškerou komunikaci, jejich případné pochybnosti řešila (nechala řešit) radikálně. Stále silnějších signálů, že všechno zdaleka není tak růžové, se chytá novinář John Carreyrou z listu The Wall Street Journal, a bude mít sakra dost práce. Každopádně tenhle článek nebude pozitivní. A Elizabeth by prý měla zvážit, zda má kolem sebe ty správné lidi... Polovinu série mi to celé lehce připomínalo nedávný seriál WeCrashed, rovněž inspirovaný skutečnými událostmi: Jared Leto, zakladatel start-upu, charismatický podnikatel, samolibý vizionář. Jenže tehdy jsem celou dobu, už jenom vzhledem k ústřednímu hereckému duu (skvěle se předvedla i Anne Hathaway), čekal návykovější látku. Nestalo se. Hlavně jsem si nebyl jistý, zda jejich příběh potřebujeme vyprávět. Dropout se naštěstí (právě hlavně v druhé polovině série) od pochybností odlepil.

Investoři přišli o stovky milionů, Theranos za několik let odeslal na osm milionů výsledků testů, přesné v mnoha případech nebyly, zahrnovaly falešnou pozitivitu na HIV, falešné příznaky potratu či třeba falešnou diagnózu rakoviny. Jenže Elizabeth Holmes, která hodlala způsobit revoluci v medicíně, to pořád (asi) nedochází. Moc, ambice a sny jsou přednější. Nechce slyšet, že něco nejde. A i taková Erika se na ni dívala jako na obrázek. Podobné to měl také Tyler, jehož mocný děda sedí ve správní radě. Zatím je to zoufalý boj proti nesprávnému postupu. Protože „odchylky mažeme“ nebo na vás naběhne nasupený Sunny. Právě „ztracený“ Naveen Andrews je slizoun k pohledání. S pořádným pupkem a zlostným výrazem ho hraje velmi solidně.

Ač je v sérii notoricky známá komedie, kterak princ ze Zamundy hodlá v newyorkském Queensu k lásce přijít, a svým způsobem i nezničitelný kovový kyborg od vytříbeného evropského stylisty (a úchyla) Paula Verhoevena, který bojoval hlavně s ratingem, jinak je tahle čtvrtá skupina protkaná hororovými skvosty. O nespolehlivosti s britským týmem jsem skrze natáčení Vetřelců slyšel, hlavně, že byly pauzy na čaj. Stejně jako v jiných případech to bylo s výsledkem nahnuté. Halloween zase spatřil světlo světa jen díky nadšení party známých, kteří za směšných 300 tisíc dolarů natočili hororový kus o hlídání dětí, které se šeredně zvrtne. John Carpenter měl koule, navíc stvořil onen děsivý hudební motiv a o zbytek se už postarala klasická šeptanda. Pátek třináctého se chtěl právě na úspěchu Halloweenu svést. Povedlo se. Potěšily detailní návraty k jednotlivým mordům. Ani zvrácené dítko Wese Cravena nemělo zdaleka na růžích ustláno. (Ne)úspěch Freddyho byl klíčový pro další „život“ studia New Line Cinema. Obecně škoda, že velmi často chybí zainteresovaní: Eddie Murphy, Paul Verhoeven, James Cameron a další. Každopádně se těším na další filmová vzpomínání.

Pořád mi to trochu připomíná loňskou sérii WeCrashed, rovněž inspirovanou skutečnými událostmi. Jako bych sledoval jeden díl pořád dokola: nedaří se, přijde nápad, pak zase nějaká rána pod pás, a vzápětí cosi, co má hlavní hrdince udržet její moc a sny. Jenže se to (divákům) brzy okouká. Investoři už nechtějí žádné odklady: prostě září a ani o den víc. Elizabeth rozhodne, že na testy použijí konkurenční přístroje. Investoři přece nemusejí vědět všechno. Holt podlehla mezím svých ambicí, kdy kolikrát volila směrem ke svým kolegům či správní radě zkratky a polopravdy, které ji ovšem nemůžou držet nad vodou věčně. A kromě toho Elizabeth navždy neopustí pouze strýček, ale i někdo, s kým byla na palubě od samého začátku.

Sám byl svého času vizionářský, ale na samotný průlom svého nápadu čekal roky. Doktor, který je součástí delegace, která má rozhodnout o tom, zda se stane součástí aktivit Theranosu. Ten totiž hodlá nabídnout centra, kde se pacient dočká bezbolestného, efektivního a levného krevního testu. Lidé okolo Elizabeth (ano, zejména Sunny) jsou ostří nejen směrem ke svým zaměstnancům („Máš padáka!“), ale i k potencionálním investorům, kteří prostě ty avizované laboratoře neuvidí. Elizabeth se na důsledky svých rozhodnutí neohlíží, zatímco ostatní nad nějakým aktuálním záměrem pochybují, ona už je o krok napřed. Její představitelka Amanda Seyfried umí skvěle mluvit s lidmi, báječně se přetvařovat, omotat si kolem prstu kohokoliv a vytvářet si tak vlastní realitu.

Hodně ambiciózní a krapet sociopatické postavy diváci milují i nenávidí zároveň. Postupně čekáme v případě podnikatelky Elizabeth strmý pád a přemýšlíme, zda lze část jejího chování připsat mládí a nezkušenosti, nebo už od začátku vykazovala jisté poruchy osobnosti. Zřejmě věřila, že medicína může být odvětvím, ve kterém bude pomáhat a hlavně vydělávat. Sledujeme její cestu vstříc vytýčeným cílům, vstříc pochybovačům. Jsou tu ovšem konkurenční patenty, překrucování toků příjmů, nedodržování slibů i termínů, odchody klíčových spolupracovníků. Holt podlehla mezím svých ambicí, kdy kolikrát volila směrem ke svým kolegům či správní radě zkratky a polopravdy, které ji ovšem nemůžou držet nad vodou věčně.