castor

Jamie dostává s úsměvem na tváři svou milou sestru z vazby, Summer se dostává ven z lochu a čeká ji „domácí“ vězení, strážci parku mají dostat informace o mrtvých vlcích a protivnice z Market Equities Sarah se má dostat Jamiemu do kalhot. Holt pořád se něco děje a je patrné, že se u syna-nesyna Jamieho projeví jeho vrtkavý charakter a nedostatečná rodinná loajalita. Upřímně se mu moc nedivím, protože na tuhle famílii by měla nastoupit armáda zdatných psychologů, aby ukočírovala aspoň to, co už není navždy ztracené. Dialog truchlící Monicy s Johnem silný.

„Kdo by jim utíkal na Kubu?“ Je větší odvaha zůstat nebo emigrovat? Nečekané setkání na palubě letadla. Jindra a Eva. Láska z dětství. Vzpomínají, jak bezstarostné bylo, co všechno prožili na táboře a že jim poslední roky moc radosti nepřinesly. Pouto, které nepřetrhly ani roky odloučení v komunistickém Československu. Nejde jen o sentiment, pořád to tam je. Pohled na prožívání každodennosti mají ovšem odlišný. V dobách, kdy nebyly sirky nebo máslo, ona „pomohla“ k zajištění jiné krizové suroviny: škrobu. A na prominentní dovolenou se těší. Naopak on si o „jiném světě“ už nechce jenom číst. Rozhodnutí se s každým překonaným kilometrem blíží... Dobově věrné, herecky fajn.

Ještě určitě před půlkou jsem se přistihl, že to vlastně moc nevnímám. Dva „postřehy“: od pokračování člověk očekává, že bude na první film nějak navazovat. Zůstal jen uhozený motiv změny pohlaví přes noc (tentokrát se žena změní na muže, protože ji potká celá řada negativních událostí, opije se a vleze k vědmě). A pak je tu ústřední duo: zatímco se Anna Polívková s mužským mozkem před lety popasovala opravdu výtečně, Langmajerovo ztvárnění ženy je snaživé, ale vesměs uječené a hysterické. Přitom se její/jeho postava psycholožky původně prezentovala jako silná a sebevědomá žena. Celé je to morálně pochybné, prázdné a plné stereotypních charakterů, ostatně o letitých zásadních vadách na kráse českých komedií bychom se mohli bavit hodiny...

Před několika lety jsem zkouknul pár titulů (Město, Tumbledown, Dárek…), díky kterým se jsem se zamiloval do (citlivého a přesvědčivého projevu) Rebeccy Hall. I poté tu a tam natočila nějaký solidní kus, ale žádný ji definitivně nenakopnul směrem do první herecké ligy. Nezmění na tom nic ani režisér David Bruckner a jeho tísnivý a zatraceně pomalý kousek. Pozvolna odhaluje okolnosti okolo sebevraždy jejího manžela. Pochopitelně začneme záhy pochybovat, zda bylo jejich soužití skutečně harmonické, zároveň nás budou strašit nevysvětlitelné jevy z jejich společného (odlehlého) hnízdečka lásky. Výsledek nabízí velmi solidní řemeslo, které má atmosféru, má výbornou Rebeccu, ale má i docela (zejména v závěru) nezvládnutý scénář.

Monica minule požádala o to, aby krátce žijícího synka mohli pochovat poblíž ranče. Půjde o indiánský obřad. John Kayceho vyzývá, ať jí vyhoví a dá, co potřebuje, což Kacey vyřeší po svém: odevzdáním odznaku. Lloyd má narozeniny a Beth hodlá oslavovat s rančery. A nenapadne ji nic lepšího než vyrazit do baru. A samozřejmě se chová jako naprostá krá… prostě jako Beth, jejímž nejsilnějším štítem je jízlivost a sklenka vodky. Každopádně stará dobrá americká kabelovka Paramount Network si zatím může mnout ruce: kvalita seriálu je pořád nadprůměrná, navíc láká miliony diváků, přičemž tahle série obzvlášť.

V minulé sérii tvůrci Jamieho trochu odklidili na druhou kolej, teď by se mohl dostat zase víc do popředí. A i nový (půvabný) protivník z Market Equities v něm vidí skulinku. Jinak se ale Johnovy kroky v nové roli nelíbí ani jeho odstrčenému synkovi, ani senátorce Lynelle, pomstychtivá manipulátorka Beth svého bratra varuje, aby Johnovi už nikdy neodporoval. A zatímco minule bylo tím hlavním u honáků napětí mezi Lloydem a Walkerem, teď se asi budeme víc pohybovat mezi mnohasethlavým stádem dobytka. Už jen kvůli z řeky vyloveným obojkům s vysílačkou. Čeká nás nicméně 14 dílů, právě těch se z hlediska příběhovosti docela obávám.

Jsem rád, že se kritici (v minulosti) nepo*rali třeba ze Svěráků nebo Hřebejka, když měli nasazený nějaký svůj nový kousek, který prostě nebyl kdovíjaký, a jednoduše neposbíral, co se dalo. V posledních letech kritici volili jiné vítěze, než bych si přál, ale respektuju to. Pořád jde ale o slavnostní ceremoniál, který má i pobavit, ovšem už loni to bylo z moderátorského hlediska peklo, letos jsme v zoufalství klesli ještě možná níž. Komunikace s publikem byla nulová, to bylo nucené sledovat rádoby umělecké figury a situace. Zlaté někdejší duo Plodková a Havelka. Jinak se solidně urodilo na poli televizní tvorby.

Maso se důkladně dusí, omáčka bublá, z kořenové zeleniny jsou vmžiku kostky. A furt někdo ječí. Pohled na chod kuchyně v podniku The Original Beef of Chicagoland plný několika ztracených existencí je poměrně náročný. Mladý Carmen platí za úspěšného šéfkuchaře, který se rozhodl oživit zapadlou a umaštěnou restauraci, kterou po starším bratrovi převzal i s dluhy. Je tu třeba cynická a ambiciózní kuchařka Sydney, která chce do absolutního chaosu vnést nějaký řád, zkušenější Tina, která nehodlá mladé pískle poslouchat, či věčně oponující Richie. Pro mnohé je ale tenhle kuchyňský šum drogou a jakousi přirozeností. Hrozně těžko jsem si nicméně k postávám hledal alespoň úzkou cestičku. Ústřední Jeremy Allen White jede na dřeň s emocemi. Svůdným půvabem jídla je fascinovaný. Kamera nejen jeho nachází v obtěžujících detailech, uspokojení z hotového jídla střídá frustrace i arogance, snáší urážky i sám je rozdává. Často se omílá nedávný Boiling Point o chodu jedné opravdu vytížené restaurace. Výsledek byl svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Ovšem zatímco tam byla konfrontace personálu dramatická, tady je místy otravná. Protože křivdy minulosti, protože chaotické vedení, protože toxický tým kolegů, protože rozpad elementární slušnosti, protože…

Mia Goth a Ti West si evidentně rozumějí. Stejně jako u předchozího titulu X trvá poměrně dlouho, než se přejde k nějakým ostřejším momentům, ale právě ta dávka trpělivosti, kterou režisér West (natočil i dva díly dravé série Oni) předvádí, mě znovu bavila. Víc než o příběhu je to o budování konkrétního charakteru. Pearl v době přetrvávajících následků španělské chřipky hledá místo v životě, zatímco její manžel slouží v Evropě během první světové války, a zatímco je odkázaná na život vedle své matky, přísné oddané katoličky, a invalidního otce. Dřinu na farmě chce vyměnit za svět filmu, na které by její vrstevnice chodily do místního kina. Celé to začíná jako barevné naivní drama o snech jedné dívky, která si nicméně třeba cestou z nákupu odskočí do polí „zasouložit“ se strašákem, abychom stále hlouběji vnímali její výkřiky vzpoury proti okolnímu světu. Vše to samozřejmě vybublá a mnozí se minimálně zaradují. Goth, která začínala pod vedením Larse von Triera a která evidentně netouží po romantických komediích, jen potvrzuje, že je zatraceně talentovaná.

Montana zůstane Montanou. „Aktuálně nás berou jako hřiště pro boháče. S tím je konec. Zvolili jste mě správcem tohoto státu, místní půdy a jeho obyvatel, a přesně tím taky budu. Ochránci přírody se rádi dohadují, co je nejcennějším zdrojem Montany. Vodstvo? Vlci? Stromy? Odpověď je prostá. Jste to vy. Farmáři a rančeři, kteří žijí s půdou, ne na ní.“ Z Johna je guvernér, životní trable v ryze amerických mantinelech ale pochopitelně pokračují. Taylor Sheridan má na kontě několik úspěšných zářezů na stříbrném plátně a hlavně má producentsky a scénáristicky pod palcem na desítku televizních projektů, kdy Yellowstone platí k těm vybroušenějším diamantům. Nejsou to s otvírákem (logicky) takové hody (viz koordinovaný útok na rančerskou rodinu z minula), ale parta kolem Kevina Costnera si o pozornost znovu říká.