Marigold

Retro mumble core. Kdyby tolik pozornosti, kolik je věnováno nesmyslným pozicím kamery a odleskům věnovali tvůrci postavám, motivacím a rytmu vyprávění, mohlo to bejt veledílo jak Dunaj.

Konečně český seriál, který nevypadá jako časová kapsle TV studia Ostrava z 90. let, který si bere na přetřes aktuální téma, umí ho nejenom nadhodit, ale i rozehrát, rozumí jeho nuancím a dovede být zároveň v něm i nad ním. Civilní, chytré, zábavné a přes občasné ztráty pozornosti a prokrastinaci při jeho sledování (to je ale nejspíš součást hry) jednoznačně osvěžení. Něco takového bych v ideálním vesmíru čekal od veřejnoprávní televize.

Postižení není kletba. Nemluvíme o těch dvou moralizujících mentálech, co tu dali odpady, samozřejmě. Citlivý, otevřený, vtipný a jímavý dokument o tom, jak blízko k sobě má "žít" a "toužit". Není to exploatace, protože všichni ví, co dělají a říkají a k těm, co to tak úplně nevědí, se Smržová chová s něhou a pochopením.

Univerzum Star Wars ještě nikdy nepůsobilo tak prázdně, dvojrozměrně a zbytečně. Film, který vyplňuje dvě věty z epilogu Nové naděje a svou roli plní mechanicky, bez nadšení, bez vzrušujících postav, zato se spoustou prkenných vět a zkratek. Obsahuje hrdiny na jedno použití, hrdiny bez minulosti a budoucnosti. A pokud to na papíře zní jako dobré východisko pro válečný biják, na plátně z toho vzniká nesoudržný hermafrodit, jehož sledování mi přináší skoro až fyzické pocity nepohodlí. Podobně jako na rok 2016 neuvěřitelně odporné a nevěrohodné digitální vzkříšení dvou postav původní trilogie. Epizoda VII ukázala, že stará klišé můžou mít nový život. Rogue One je mrtvola, která obsahuje nejlepší a nejmrazivější scénu až v posledních pěti minutách. Do té doby sledujete srážky mátožných a chabě prokreslených postav ve vesmíru, který navzdory skokům z místa na místo připomíná něčí stísněný obývák. Zklamání galaktických rozměrů, o tom není pochyb. P. S. Plusové body za oživení Foresta Whitakera z Bojiště: Země. To je fakt počin pro milovníky recese. Edit: vzhledem k letošní vánoční konkurenci mi nezbývá než přidat třetí hvězdu. Stejný kartáč jako Assassin's Creed a Pasažéři si to jednoduše nezaslouží.

Velké zklamání, dané především očekáváními z prvních dílů. Odpoutaná a nepředvídatelná první polovina je potěcha pro to spirituální i zemité v nás. Navíc Law funguje jako dráždivý objekt, který se nikdy nechová tak, jak chceme. Sorrentino si tu vzpomněl na doby, kdy nebyl velmistrem plochého populismu, ale uměl si obrazem a zvukem podmanit dost zásadní existenční koncepty. Vatikán je jeho další terárium plné líných lidských plazů, kteří marně hledají smysl bytí - a v tomhle ohledu je Mladý papež konečně životaschopnou látkou. Jenže pak je tu druhá polovina, především některé části dílů 6–10. Co bylo spontánní, je tu strnulé. Co bylo imaginativní, je tu nahodilé. Ambivalence přechází doslovnost, provokativnost v prvoplánovost. Z postavy papeže se stává triviální "nesrozumitelný svatý". Sorrentino těká, dělá hloupé scenáristické kopance (kauza s dopisy ve stole? wtf?), hudbu používá občas vysloveně předvádivě (Kalinka? Come on!) a namísto surrálného klokana se zahradami Vatikánu prohání tak trošku troškovská svatá Juana. Závěrečná pointa je bohužel Paolo model Mládí. Nabubřelé, prázdné, křečovité, banální... Tenhle seriál si cením za prvotní energii, s jakou narušuje tradiční představy o žánru a dramaturgické koncepci, ale v závěru se ukáže, že trocha rigidity by tu vůbec nezaškodila. Sorrentino překypuje vším možným, ale rozhodně ne schopností autocenzury. Brilantní momenty tak střídají rozpačité. P. S. Skutečnými papeži téhle série jsou skvostné figury kardinálů Voiella a Gutierréze. P. S. 2: k nejlepším momentům papeže se v myšlenkách pořád (rád) vracím. Proto přidávám.

Čím méně se vysvětluje proč, tím lépe to funguje. První čtvrthodina, která opisuje nesrozumitelné trajektorie, je mistrovská. Mezihra s pokusy filozofovat slabší. Druhá půlka v obchodním domě nevyrovnaná, ale jako čistý eskapismus bez racionálních vysvětlení, proč ne. Bonello natočil Slona v Úsvitu mrtvých, bohužel mu do toho vlezla zlá realita a Paříž skutečně vzplála. Nocturama toho moc neřekne, ale dovede zapůsobit. Je to taková hermeticky uzavřená nádoba, v níž je každá revolta marná, každý plán nedomyšlený a každý exit vede zpátky do té samé místnosti. V tom je její síla i slabost. Nablýskaná noční můra o světě, který má nadbytek i nedostatek zároveň. Natočit to rok po London Riots, je z Bertranda generační vizionář. Takhle jenom stylový poeta, který přišel pozdě.

Obecně oceňuju přemíru trpělivosti Potter fans, kteří si počkají, až se vy víte kdo změní ve vy víte koho, ale netrpím zas takovým nedostatkem fantazie, abych si neuměl představit tisíce lepších způsobů, jak promarnit 134 minut života. Ano, ten film je stejně dlouhý a samoúčelný jako předchozí věta. A má fajn soundtrack. Váš Univerzální Ptakopysk

Norští zrzci kontra mastní sviňáci z Dánska. Příběh je to pěkný, čerství fotři ocení zejména putovní zimní péči o kojence, staromilci zase Gaupův důraz na poctivou historickou epiku. Lyžařům zaimponuje lekce historického carvingu, taková Vyšší moc model 13. století. Škoda, že podobný důraz není věnovaný i struktuře scénáře, která se sype jak prašan. A akční scény by rozhodně zasloužily alespoň trochu přísnější dohled choreografa, kdo se má na to zmatený potácení dívat. Seveřan ve mně ale vyhrává.

Dobrý nápad, ale jinak naprostá banalita s nejprvoplánovějším zvratem, jaký se dá vymyslet.

Anachronický škvár. První třetina čistá nula. Je ta postava dementní? Má Mel rád Forresta Gumpa, ale nechápe nadsázku? Vince Vaughn je zvrhlej joke? Něco tak toporného patří do ideologické ohrádky 90. let. Naštěstí je tu druhá polovina a Call Of Duty: Holy Warfare, hutné válečné porno se slasherovými prvky, které neustále kazí kuní ksicht kocoura Garfielda a Melovy sklony k přepálené religiozně-vlastenecké symbolice (ty vertikály a podhledy, no uf). Střívka a končetiny ale umí zlobivý stařec furt na jedničku. Všechno kolem je nicméně pořád jedna velká řídká stolice. Ryan měl navzdory schématu určitou přiměřenost. Tohle je biblicko-patriotická drapérie za hranou únosnosti. Ten konec je čisté wtf. Dobrý vojín Messi. Parafráze Čety křížená s nanebevzetím? Dejte mi pokoj. Nejsu adventista.