olik.s

ten upíří slizácký hoch možná ještě někdy k něčemu na plátně bude...neb tento film stál jen na něm.

moje velmi oblíbené téma, ale po shlédnutí tohoto filmu jsem se cítil poněkud..prázdný. herecké obsazení parádní..btw. Daniel Craig by měl častěji hrát pomatence :) nevylučuji, že se k tomuto snímku jednou rád nevrátím...vlastně.. How much time do we have... ?

dlouhé roky jsem tento film odkládal, pravděpodobně jsem od něj čekal méně, než může nabídnout. ale nyní jsem prozřel-jedná se o jeden z nejsilnějších filmových zážitků poslední doby.

po druhé projekci zvyšuji na plný počet. když jsem tento počin viděl poprvé, byl jsme nadšený, ale něco tomu chybělo...asi jsem očekával, že si film bude klást otázky, zásadní otázky, které by každého při takto závažné situaci napadali, a bude se zároven na ně snažit odpovědět, ale není tomu tak. naštěstí. napodruhé jsem byl toho pocitu neúplnosti zproštěn, asi jsem byl lépe naladěn, což je možná způsobenou i záplavou ´´chytrých´´ filmů, které sjem poslední dobou vyhledával a takovýto přímočarý jasný a efiktivní nářez jsem potřeboval, připadal jsem si jako neplavec vržený do hlubokého bazénu..a plavej. ještě nějaký čas to ve mě bude zrát..

nic extra jsem neočekával...nic extra jsem nedostal...ale i tak jsem se dobře bavil...některé hlody byly opravdu vynikající...a celkově situace, do kterých se Ashton dostával, mě škodolibě pobavovaly ;)

při sledování tohoto ehm..filmu jsem se snažil odprostit od reality surfováním na internetu, slintáním nad vysněnými auty a dovolenými(tudíž byl celý tento skvost vnímán sluchově a vizuálně pohledy přes monitor), ale i přes to všechno mi tato filmařská lahůdka jako od pana Babici (dejte citron, když nemáíte citron dejte jablko, když nemáte jablko nedávejte nic) nebetyčným způsobem otrávila dvě hodiny mého života a prohloubila mé pochyby o nutnosti TV v domácnosti.

takže zaprvé: tento film/dvouhodinová nedotažená animace nesedne každému, řekl bych, že aby jste si na něj někdy vzpomněli, musíte v něm vidět něco zvláštního, což může pro dost z nás, i pro mě, obstarat ona skutečnost, že se jedná o poslední film Heatha Ledgera, díky čemuž se, na uctění jeho památky, zde sešli opravdu skvostní herci. musím uznat, že chvílemi jsem se grandiozně nudil, chvílemi v příběhu ztrácel, chvílemi se cítil unaven digitální pastvou pro oči, ale na stranu druhou, jsem se chvílemi i náramně bavil, chvílemi si klepal na čelo na co to koukám, ale i při tom jsem se pořád přihlouple usmíval....takže závěr?děj nepřehledný, prostředí přehnaně cirkusové(o čož ale šlo, chápu), herci-úžašní, zábavnopst pro běžného diváka hltajícího holywoodové blockbustery = 30%. And remember..nothing is pernament, not even death..

Předem upozorňuji, že toto volné pokračování údajně kultovního snímku 28 dní poté, jsem viděl dřívě, než onen zmíněný počin, ve kterém to vše ,,začalo,,. Možná i toto je důvodem, proč mám 28 týdnů mnohem, podotýkám mnohem, raději než 28 dní. Vím, film je plný chvil, nad kterými se jen hloupě usmějete, pokud zapřemýšlíte(uzavření lidé v místnosti do které se snadno dostane nakažený, porcování nakažených za pomoci listů rotoru helikoptéry atd atd.) ale i přes to všechno, nebo možná právě proto, v kombinaci s dokonalou hudbou(ano, byla i v 28 dní poté, ale podle mého je hudební doprovod v tomto volném pokračování mnohem více nabitý enegrií), místy zajímavou kamerou, líbivým a do té doby pro mě naprosto neznámým obličejem Imogen Poots a v neposlední řadě dechberoucím výkonem Roberta Carlyle, mi 28 týdnů poté učarovalo a vždy jednou za čas dostanu chuť, si tímto peklem v ulicích Londýna projít znovu.

Myslím, že film, ve kterém se po 40% stopáže vpodstatě nic neděje, vám dokáže natolik sevřít hrdlo, že by na to zdaleka nestačily ani hekltolitry umělé krve. Jake Gyllenhaal nám od dob Donnieho Darka poněkud zmužněl, avšak jeho herecké kvality již tenrát tolik podivuhodné, nebudu říkat že výborné, spíše udivující, nabraly na síle společně s ním. V tomto filmu je spousta emocí, pouze jsou podány pomocí jakéhosi jinotaje, ale pokud si k nim najdete cestu, budete se k Mariňákovi rádi vracet, nebo přinejmenším si na něj několikrát vzpomenete.

Děj je jedním z jednodušších, respektive po shlédnutí traileru víte o čem film bude od začátku do konce, začátek filmu úžasný, energický, záviděníhodný způsob trávení víkendů onoho mladíka, poté přichází vysílání od šutru, jež je chvílemi až úmorně jednotvárné, ale nikdy nudné ani trapné! A vy jen čekáte kdy a jak James Franco udělá to, co jste věděli již v první čtvrtině filmu, že bude muset udělat. Ale i přes tyto zjevné mínusy mi i po několika dnech vyskakují scény z této one-man-show, ve které vše dokonale ladí, úžasná příroda zachycena zručným a osobytým stylem, podmanivý hudební doprovod a v neposlední řadě herec v hlavní roli, který onu událost snad musel prožít..