Habanera

I když ústřední téma není kdovíjak převratné a neustále se opakující (nadvláda, útlak, vůdce odboje a odplata) je to dílo velkolepé, hypnotizující a mystické. Postavy zrají, polarizují se. Zajímavé však zůstává, že ať jsou kladné, nebo záporné, všechny jsou přitažlivé svým záměrem. Audiovizuálně je tento snímek kinematografický majstrštyk.

Trochu absurdní studie člověka s trianglem, přehlíženým v orchestru s nevelikými cíli. Ale co se stane když se z maličkého přes noc stane veliký ředitel? Jde trianglem vyjádřit velkou myšlenku? Nebo lze s nenápadnou hudební pomůckou vytvořit dílo hodné koncertních síní a jaké důsledky to bude mít?

Na to, kolik již bylo natočených filmů o demenci nemohu dát víc než 3*, byť role pí. Rázlové a p. Rodena byly přesvědčivé a komplexní. Postava Lucie mi přišla jako nezajímavá a abundantní. Film je o cestě hledání a smíření.

Tohle je rozhodně nekonvenční pojetí posledních  dní Ježíše. Rozhodně nic pro bigotní křesťany, kteří považují zpracování za zesměšňující a pohrdavé. Mě se hippie verze líbila moc, zejména však fantastický soundtrack a dobře odsýpající svěží tempo scén.

Jestli si někdo vybavuje film “One day” (2011), tak tohle je výborná, do detailu i do dialogů extendovaná seriálová verze, dle knižní předlohy D. Nichollse. Oceňuji výběr herců, získají si vás svou přirozeností, s jakou lehkostí dokážou spolu mluvit, nebo nemluvit a přeci sdělovat, tak i náboj a přitažlivost, která by se dala krájet, když jsou blízko sebe.

Skutečný příběh o showbyz manželské dvojici, která spolu žila, hádala se pro nespočetné Bobovi avantýry, ale to, co je oba spojovalo v samé podstatě, byla láska k divadlu a muzikálu. Zvláštní druh závislosti a přitažlivosti, kt je oba nabíjel i ničil.

Zcela uvěřitelný příběh mladého člověka, který má jeden den vše a druhy všechno ztrácí. Pochopitelně všechno co bylo před nemocí - sen stát se neurochirurgem, věnovat se naplno sportu,  žít nikdy nekončící večírek a honit sukně. Zpočátku nemůže uvěřit, poté zuří, pak se opouští a nakonec musí najít sílu, jak jít dal…

Měla jsem povědomí o filmech F. Vláčila, ale sbírala jsem odvahu konečně se na ne podívat. Z těch dvou nejvýraznějších se mě přeci jen líbil víc tento. Možná je to tematikou vnitřní rozervanosti obou postav, i když každé po svém. Jedné s vůli žít a druhé hubit, ve jménu Boha. Ondřej jako naivní chlapec potkává křižáka Armina, kt mu slibuje svobodu a spásu. Stanou se přáteli, ale má toto přátelství sílu vytrvat, pokud představa o svobodě a spáse je u každého z nich jiná!?

Přemýšlela jsem, jak popsat toto mnohovrstvé dílo. Nechci nikomu nic podsouvat, ale všechna slova navíc jsou zbytečná, při přečtení recenze od “mchnk”.

Landovskému jdou nesmírně dobře role prostých, naivních, trochu sprostých hochů od vedle. Příběh má dobrou zápletku a spád. Tóna je vlastně oběť. Oběť matky, inzerátu, náhody. Vše zvládá bravurně, protože je rezignovaný a nebojuje. Nechává se unášet na vlnách přirozenosti.