IviDvo

Jelenice je jedna z nejnepředvídatelnějších a nejtrhlejších komedií roku. Zpočátku se tváří velmi nenápadně a volí pomalejší tempo. Dekor je promyšleně laděný do světlejších tónů hnědé, šedé a béžové barvy, což může působit trochu mdle, ale s Dujardinovym outfitem to perfektně ladí. Ten nesmíme opomenout... vždyť jeho bunda je druhou hlavní "postavou" filmu. Jejich společným snem je být jedineční. A právě v tu chvíli se vláčná komedie mění v mrazivou a absurdně zběsilou jízdu. Postupně se k bundě přidává klobouček, boty, kalhoty, rukavice, a rázem je Dujardinovo outfit přímo vražedný. Ani Carrie Bradshaw nemá takový styl. Nakonec nesmím zapomenout říct, že slibuji, že už nikdy v životě nebudu nosit bundu...

Kdy naposledy jste si pořádně prohlédli své ruce a zamysleli se nad tím, jak jsou pro vás nezbytné? Kdy naposledy jste za ně pocítili vděčnost? Ať už chcete použít zapalovač, zazvonit na sousedku, pohladit někoho po tváří, odemknout si dveře, utřít si slzy... potřebujete ruce. Po tomto filmu nebudete pár dní vnímat nic jiného. A proto J'ai perdu mon corps patří mezi tu malou hrstku nenápadných filmů, za které jsem vděčná. Není totiž předvídatelný... je netradičně pohlcující. Prolínají se tu dvě provázané příběhové linie : jedna je roztomilá, něžná a dojemná, druhá zas syrová až hororová. Jsou doprovázeny fantasticky uhrančivou a zádumčivou hudbou Dana Levyho. Dohromady to pak celé tvoří jedno velké nezapomenutelné "must see" dílo.

Tinder - zkáza i spása současného seznamování. Ben a Marion prožijí ideální první rande... tak ideální, že se Ben okamžitě rozhodne pozvat Marion na dovolenou a ona souhlasí. První polovina filmu je vážně sranda, ale pak se to začne trochu táhnout, humoru ubývá a vyústí to v klišoidní konec. Na druhou stranu se mi snad ještě nikdy nestalo, abych se tolik našla v nějaké filmové postavě... Jsem Ben :) :) ... info pro případné nápadníky :) :) Určitě ne tak extrémní (vykonání potřeby na zahrádce mezi kytičkami :D ), ale v některých situacích jsem se vážně našla, a právě proto mě ten film asi bavil.

No toto? Jedno velké překvapení, které mě nesmírně nadchlo. Skvělý humor, originální, neotřelé a zábavné dialogy... ale hlavně, co musím vyzdvihnout, jsou herecké výkony hlavních dvou mužských představitelů, protože u toho, co předváděli Asa Butterfield a Ncuti Gatwa, jsem se neskutečně bavila. Jejich postavy jsou zábavné a ten jejich projev, grimasy... no prostě dokonalost. Asa je talent, ale to už nějakou chvíli víme, takže Ncuti alias Eric je pro mě herecký objev roku. Je pravda, že jsem si trochu víc užívala ty komediální epizody, protože tam to má spád a šmrnc. Jakmile to začne být dramatičtější, tak to určitě nenudí, ale trochu to vybočuje od celkové nálady seriálu. Vlastně to má jedinou chybičku... málo dílů... klidně bych brala víc, kdyby to udrželo nastavenou kvalitu.

Vzhledem k tomu, že se jedná snad o zcela věrný remake italského filmu "Naprostí cizinci", nemohu dát plné hodnocení. U všech zúčastněných této večeře, (kteří "nemají co skrývat") se postupně odhalují jejich tajemství a lži... a právě v těchto odhaleních film nepřináší nic nového. Pořád to ale je neskutečná emocionální jízda a výborná konverzačka. Tato verze je jiná tím, jakou energii a výkony přináší francouzští herci, jinak je to prostě úplně to samé. Byla jsem však napjatá i přes to, že jsem věděla co všechno bude následovat, takže si tento remake určitě zaslouží vysoké hodnocení. Je možné, že ten kdo uvidí tuto verzi jako první bude stejně rozsekaný jako já, když jsem viděla tu italskou. Čili oba filmy jsou výborné, protože pracují se skvělým tématem, skvělým scénářem a se skvělými herci... ale pro mě - kdo dřív přišel, vyhrál.

V tomto seriálu se mi bohatě dostalo sarkasmu, cynizmu, černého humoru, ale také toho, co u starých lidí obdivuji - jejich nadhled a to, jak už se s ničím a kolikrát i s nikým nemažou. Mraky vtipných, pichlavě trefných a upřímných dialogů, ale také pár citlivých a dojemných momentů. Oba dědouškové byli skvělí, ale Douglas mi obzvlášť udělal radost.

Vtipné, kouzelné a hlavně neskutečně roztomilé. Na tom má zásluhu Mélanie Bernier, která tu je přímo rozkošná... Konečně nějaká příjemná vydařená romantická komedie.

Zrodila se hvězda... ačkoli je tím míněna postava Ally, pro mě osobně se zrodily hvězdy dvě. Lady Gaga herečka a Bradley Cooper zpěvák. A právě on především, protože kdo by býval tušil, že ten chlap umí tak zatraceně dobře zpívat... v mých očích tedy objev roku. Ačkoli film scénářem příliš nepřekvapil, zcela si mě získal zpracováním. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi Lady Gaga s Bradleym budou k sobě tak strašně moc hodit, chemie mezi nimi je očividná. Lady Gaga jako Ally je úžasně přirozená a tak přístupná, že si k ní člověk hned musí vytvořit vztah a to samé platí pro postavu Jacka. Jsou prostě oba tak sympatičtí, že si je okamžitě oblíbíte. Hudbu musím taky maximálně pochválit, protože přesně zahrála na mou notu... trochu toho rocku, trochu toho folku a já si celou dobu spokojeně podupkávala nohou. Bradleyho režijní debut nemohl dopadnout lépe, proto doufám, že svou hereckou kariéru bude dál doplňovat tou režijní. Ještě pár dní po projekci nemůžu snímek dostat z hlavy a navíc jsem v kině musela utřít nemálo slz, což se ještě letos žádnému filmu nepovedlo...

Nepochopím, jak tenhle film může mít vyšší hodnocení než jednička. Ale předpokládám, že tohle časem snad hodně upadne. Jedničku mám moc ráda, je prdlá a úsměvná, příjemná... Toto pokračování ale hraničí s vrcholnou trapností snad každých pět minut. Je pravda, že Lily mám ráda a myslím, že se jí dobře podařilo ztvárnit tu ztřeštěnost svého staršího já v podání Meryl, ale celkově mi to absolutně nesedlo. V jedničce celá ta zápletka Meryl a 3 muži, 3 možní otcové byla taková zábavná ale nechávala prostor pro fantazii, tady nabyla konkrétní formu a ta se mi prostě nelíbila. 1 hvězdičku dávám za Lily, za scénu, kdy návštěvníci připlouvají na moři a v neposlední řadě : jak to popsat bez spoileru - závěrečná scéna v kostelíku... jinak fakt docela utrpení.

První část filmu, která nás vnáší do výcviku námořní pěchoty je skvělá. V podstatě není o ničem jiném než o řvoucím a terorizujícím seržantovi, který vojáky dostává na pokraj fyzických i psychických sil. Tato část filmu Vás nenechá vydechnout... tady se prostě maká a bez dovolení si nemůžete ani usmrknout. Mezi vojáky pak máme vojína Pyla, který ačkoli dost nestíhá a zaostává, má můj obdiv, protože v tomhle výcviku bych odpadla po dvou hodinách a to si ještě fandím. Nicméně to po psychické stránce nezvládne... ten jeho prázdný maniacký výraz mě bude dlouho pronásledovat. Jen škoda, že vyvrcholení této zápletky nenabralo větší obrátky. Možná by to bylo skvělé téma pro další film. Druhá část pak trochu zvolní a lehce nudí, ale jakmile se dostaneme do boje, je to opět velmi dobrá podívaná. Jediná zvláštní věc - film má necelé dvě hodiny, a ačkoli jsem neměla pocit, že by se nějak dlouze táhnul (narozdíl od Vesmírné odysey, kde tempo je pomalejší)... pocitově měl tak 3 hodiny... ale nevadí, líbil se mi i tak.