dawnie

To je nálož, zezačátku mam vždycky pocit, že se dvojka nevyrovná jedničce, ale jakmile se part II přehoupne přes budoucnost, (DeLorean) už nezpomalí. Naopak. A Marty a Doktor jsou - u všech Skotů - nejikoničtější duo ever!

That's the power of DeLorean. Moje nejzamilovanější filmová trilogie ze všech, sorry pane Jacksone.

Depkovnější Hřebejk mě potěšil. Stejně jako u Pelíšků tu je krásně vybalancovenej poměr zádumčivosti a jemnýho humoru - i když tý zádumčivosti je tu o něco víc. Název filmu se v příběhu ukázal v tolika obměnách, až mě z toho mrazilo.

Swim... until you can see a land. Čekala jsem průměrnost, dostala jsem bezprostřednost a citlivost. Zásluhu na tom má "svá" režie, skvělá hudba, která vás prostě vyhodí z běžnýho života, spolu s příběhem, kterej to s originalitou moc nepřehání, všechno ale mění jeho podání. Takový letní esíčko, přesně to, co jsem zrovna potřebovala.

Šílenství, který prostupuje každou minutu Whiplashe, mě absolutně zhypnotizovalo. Plnej počet bez stínu zaváhání. Dopr... Teller vs. Simmons překonali moje nejdivočejší očekávání, pořád to pushovali dál a dál a dál a dál, až dali všemu ten pravej smysl. Fakt, bravissimo.

Pořád ještě nevim mezi 4ma a 5ti * - nejspíš to zvednu po druhým shlídnutí, který přijde zatraceně brzy. Překvapil mě nečekaně jemnej konec -- SPOILER -- s tátou -- KONEC SPOILERU --, protože většina toho, co tomu předcházelo, bylo badass. Hrozně mě baví, jak je to napsaný, dialogy jsou tu ta hlavní síla, která za mě šlape a není jí co vyčíst. Těžko budu hledat film o rehab, kterej Charlieho překoná.

Hezky se na ty barevný šaty a retro New York koukalo. Saoirse byla jemná a akorát, její Ital byl charming a kvituju i zbytečně nepřehnanej scénář.

První, co mě napadá, je hell, yeah - takže, HELL, YEAH a f*ck ty logický díry a přeňuňaný konce, měly jsme díky Nerve s kámoškou úžasnej večer. Kdyby hlavní dvě role dostal někdo míň přirozenej, bylo by to celý pohřbený. Ale díky dobrýmu osudu je tu Dave s Emmou, který se nebojí goofovat around a - co je hlavní - nevypadají přitom jako falešný idioti. A člověk je chce hrozně vidět pohromadě. Takže si klidně hatujte (jo, uvědomuju si, že celej tenhle komentář zní jako od 13tiletý pipky), já zas miluju.

Černé zrcadlo je seriál, který bychom měli vidět všichni. Něco jako povinná vizuální literatura tohohle století. Kdyby byla možnost dát víc hvězdiček než pět, udělala bych to. Něco tak depresivního ani tak geniálního jsem na poli seriálů, a dost možná i filmů, ještě neviděla.

Moje zapomenutá pohádka z dětství. Přílišně nenadchne, ale rozhodně mě ani neurazila - aspoň jsem tam cítila hint opravdovosti, a to se cení.