see_sawandrew

Po nepodařené trojce ještě stokrát lepší příklad toho, jak šedivě ve výsledku působí barevné efektní sekvence, když se na nich pořádně nezapracuje z hlediska obsahu. Retro-čtyřka sice vysvětluje ledacos, ale ignorantskou a nabubřelou formou, bez příběhu, co by stál za řeč, nebo logiky, kterou X-men vždycky měli. Jediné, co zůstalo, je Logan a levné doutníky. A to je málo. 40%

Je škoda, že Singer vzal nohy na ramena a vrcholu trilogie se ujal někdo, kdo sice měl šajn o tricích, ale neměl tušení, jak správně vygradovat akční scénu nebo rozvrstvit a správně navázat příběh. Třetí díl tak působí příliš osamoceně a spíše jako digitální jednohubka než jako plnohodnotný závěr série. Škoda, že si to s režírováním rozmyslel Vaughn. 60%

Mozartovo Requiem nakopne naprosto kulervoucí prolog k mnohem lepšímu filmu, než byla jednička. Pokračování je mnohem stylovější a plné nezapomenutelných scén. X-men má možná výkyvy, ale stále jde o nejlepší adaptaci komiksové série, která doposud vznikla. Singerův vrchol. 90%

Slušný start hrané comicsové vlny s důkladnou pozorností všem charakterům. Vysvětlovačky ale znatelně brzdí napětí a celkový spád filmu. První X-men jsou dobrou přípravou na šmrncovnější akci. 75%

Nemám daleko ke čtyřem. Z tohoto filmu sice dýchá průměrnost té nekonečné armády dramat, které v devadesátých letech USA vyprodukovalo, na druhou stranu vyniká kvalitním scénářem a postavami, stejně jako postupnou změnou jejich vztahů od vášnivé lásky ke smrtelné nenávisti. Lena je skutečně prvotřídní svině. 65%

Vychvalujte si Romera za legendární oživení žánru, milujte Fulciho za taliánskou zvrhlost a obhajujte Snydera, že dobře rymejkoval DotD, ale v zombie subžánru podle mě vždycky šlo převážně o srandu, jinak si tuhle tématiku nedovedu vysvětlit. Zombieland si mě právě svou nadsázkou, comicsově říznutou stylizací a správně ujetými postavami (Talahassee rulez) získal, a já se už dlouho tak skvěle nebavil u žádné zombie blbinky. Odkazy na kultovní filmy (jimž vévodí samozřejmě Ghostbusters a štěk Billa Murraye) mě jen potěšily, stejně tak zdravý přístup filmu k sobě samému - tedy že se prostě nebere vážně a drží se pravidla shit happens. Pár dobrých hlášek, likvidace obchodu se suvenýry (za kongeniálního doprovodu Figarovy svatby) a občasné retrospektivní ironie jsou nakonec hlavním kořením Zombielandu, který napětí minimalizuje a místo toho se soustředí na zábavnost v absurditě samotné. Tenhle film je prostě hrozná prdel. 75%

Přes veškerou popularitu tohoto filmu, Zemeckisovým vrcholným dílem pro mě vždy zůstane Back to the Future... Jedním z mínusů Forresta Gumpa je právě jeho falešná komplexnost. Film zainteresovává hlavní postavu do mnoha situací, které sice naťukávají americkou přirozenost a odkazují na mnoho věcí z podivuhodné kulturní a politické sféry USA, zároveň však působí pro samotný subjektivizovaný příběh samoúčelně a dělají z hloupého a haluzáckého hrdiny něco jako amerického Járu Cimrmana. Celé schéma filmu, jeho práce s osudovostí, podobností, elipsami, životními kruhy, které se uzavírají a znovu rozjíždějí, nezastavitelně směřuje ne k romantickému filmu, dramatu, komedii, ale k čisté, nefalšované pohádce, která je sice zasazena do zdálnivé reality našeho světa, ale zároveň ji zcela bezostyšně ignoruje. Přesto je však FG filmem, na němž je vidět, s jakou láskou (nejen k filmu, ale i k životu a ke světu) byl natočen, a už jen za to si zaslouží poklonu, a je úplně jedno, jak moc lživý a kýčovitý ve skutečnosti je. K postavení tohoto filmu v žebříčku jsem docela skeptický, ale to nic nemění na tom, že FG je prostě precizně univerzální family friendly film. 60%

Další z příkladů citlivě napsaného scénáře, který ožívá díky skvělému souladu dvou herců. Jak Hoffman, tak Cruise předvádí na plátně životní roli - to, že Cruise je výkonem Hoffmana zastíněn, je dáno spíše charakterem postav a obtížností rolí. To ovšem neznamená, že by jedna část celku byla méně výrazná než druhá. Ve filmech, které precizně zobrazují interpersonální vztahy mezi lidmi, jsou důležité vždycky obě strany mince. Obsah a herectví zde funguje jako obrovská lokomotiva, které neviditelná forma věrně slouží. Výraznější stylizační prvky se zde objevují akorát v podobě dobře zvolené hudby. To ovšem neznamená, že by klasické snímání ubíralo filmu na kvalitě - jeho prvotřídní působení prostě nepotřebuje hrátky s formou. Rain Man je jeden z filmů, které nemá sebemenší smysl kritizovat. 90%

Lynchovi se musí nechat to, že svým bizarním skloubením formy a obsahu vždycky sdělí to, co chce. Tentokrát hlavně lesk a bídu jednoho světa, v němž se štěpí desítky dalších, diametrálně odlišných světů, klidných i nebezpečných, vzrušujících i stereotypních (a hlavně - a na to film sám akcentuje - divných). Kamera, střih, svícení, hudba, všechny složky spolupracují, aby co nejvíce tlačily na podvědomí. Podivuhodný obsah, který při hlubším pohledu není nijak výjimečný a už vůbec ne geniální, je předložen tak, aby absurdita vystoupila na povrch a skrze ni film pojednával o své vlastní pravdě. Lyrické sekvence už k Lynchovi patří, a přestože mě nikdy jeho filmy přímo nefascinovaly, musím uznat, že ten chlap svůj specifický pojem "umění" prostě zná. 75%

Jediný můj problém s podobnými animáky je ten, že od samého začátku vím, jak dopadnou. Jinak si Dreamworks zase vzali na paškál mé oblíbené téma, zasadili jej do klasické a milion šestkrát zpracované zápletky o dvou znepřátelených stranách, kdy jedna je paličatá a druhá prostě nepochopená. Děti budou jako vždy obdivovat hrdinu (samozřejmě to musí být dítě), který si zatančí s vlky... (pardon, s draky), který vnese moudrost do temných rohatých hlav svých bližních, a o něhož se budou až do samého konce bát, a stejně budou jásat, když překvapivě přežije svou vlastní smrt. Je to špatně? V animovaných filmech pro děti rozhodně ne, pokud mají takové srdce jako How to Train Your Dragon. 65%