L_Into

Geniální parafráze Dostojevského Zločinu a trestu (na ruského autora je v průběhu celého snímku s pokorou poukazováno a konec je definitivním potvrzením, že si Fjodor Michajlovič může ze záhrobí připsat další zářez na kulturní scéně). Mrazivá atmosféra a naprosto neskutečný Bale jsou třešničkami na dortu.

Dlouho jsem neviděla horší film. Kate je krásná a snaží se seč může, ale proti hloupému a klišovitému scénáři sama nic nezmůže. Závěr překvapí, ale zážitek nijak nepozvedne.

Shyamalanův rukopis je jasně rozpoznatelný, což můžete chápat jako přínos i újmu na kvalitě filmu. Mně se jeho pojetí hororu líbí a i když souhlasím, že závěr byl pro bezvěrce poněkud slabší, nejistota ze tmy a hlavně z toho, čeho jsou spolucestující schopni, na mě fungovalo. Rozhodně lepší průměr.

Po dokoukání první série jsem litovala, že jsem seriálu věnovala svůj čas. True Blood má všechna esa v rukávu, ale co na tom, že nápad je famózní a zpracování nápadité, když všechno ubije nesympatická a hlavně zkratkovitě, nelogicky jednající hlavní hrdinka. Na její roli je bohužel vidět, kde scenáristi trochu moc tlačili na pilu a snažili se o ještě větší dramatičnost. Proto mění názor každých pět vteřin a čert ví, co se v tom jejím blonďatém mozečku děje. Pro mě to nezachránil ani hypersexy Alexander v roli Erika.

Hlášku "Znáš Misfits? Ne? Hele ale na to se podívej, to se ti bude fakt líbit!" jsem slyšela tolikrát a od tolika naprosto rozdílných lidí, že jsem je nakonec poslechla. Po první sérii ale vím, že můj vkus je asi méně odhadnutelný, než jsem se si doteď myslela. Misfits je zajímavé zpracování už ne tak zajímavého nápadu a z jeho hrdinů vám někdo k srdci určitě přiroste, ale z celku jsem se na zadek neposadila.

Pro mě první seriál, který s dalšími sériemi neupadá, ale naopak dozrává. Dexterovi jsem definitivně podlehla ve čtvrté řadě a od té doby tvůrcům oddaně zobu z ruky...a nestydím se za to. Sem se sedmou a osmou řadou! :)

Začalo to slibně, čekala jsem oddychové podání starořeckých bájí pro současné teenagery. Vyšla z toho ale nepříliš originální kravina se slabým scénářem, kterou nezachránily ani efekty.

Kdo někdy poznal pouto, jaké vzniká mezi muzikanty, když společně tvoří hudbu, nemůže u Once zůstat chladný...Vysoké hodnocení si zaslouží i nemainstreamová atmosféra a zpracování, překvapivě přesvědčivé herecké výkony a samozřejmě nádherné písničky....

Hodně finské, hodně smutné a hodně hluboké. Peter Franzén exceluje v hlavní roli válečného veterána, který po zásahu do hlavy ztratil nejen paměť, ale i rozum. Neklidné pohyby a tiky škubající takřka bez ustání obličejem normálně tak pohledného chlapa, bezelstné uvažování a nepředvídatelné reakce přimějí diváka trpět za hlavního hrdinu, který si svou těžkou životní situaci vlastně ani neuvědomuje. Naštěstí i Mertsi má na světě jakéhosi strážného anděla, který se objeví, když je nejhůř, a bez velkých řečí - jak je ostatně u Finů zvykem - vytáhne kamaráda z nouze. Film je až nepříjemně otevřenou sondou do chování společnosti k mentálně slabším, přestože je typicky málomluvný a jeho hrdinové vyvolávají kromě slz i úsměv na tváři svými podivínskými kousky. Esence Finska se všemi jeho zvláštnostmi a krásami. Nelze dát jinak než za pět. Mimochodem, popis filmu asi patří k jinému snímku, protože obsahuje tolik nepřesností, až je to úplná hloupost.

Finských filmů už jsem pár viděla a pořád jsem nemohla rozdýchat, že žádný nebyl podprůměrný. U Rare Exports jsem se "dočkala". Natočený je dobře, atmosféru má taky skvělou a v některých scénách i poměrně hutnou. Herecké obsazení je příjemné. Ale zbytek? Nestojí za nic. Ten film mohl být dobrý, ale místo toho se dlouho natahované očekávání závěrečné gradace rozplyne v debilním finále. Dvě hvězdy za to, že je z mého milovaného Finska.