L_Into

Druhý film režiséra Karukoskiho, který jsem viděla. Zakázané ovoce ve mně nezanechalo takový dojem, jako Domov šedých motýlů, nicméně všimla jsem si ve filmu určitého rukopisu autora, který mi hodně sedí. Znovu jsou hlavními hrdiny mladí lidé, kteří se musí vyrovnat s určitým pokřiveným dědictvím z minulosti. Za podpory krásné hudby a nevtíravé, ale sugestivní kamery film předestírá existenciální krizi dospívajících dívek, které se střetávají s pro nás každodenní realitou, jež jim byla konzervativní výchovou vštípená jako cesta do pekel. Seversky jímavé a hluboké, ani zbytečně výmluvné, ani příliš uzavřené. Nadprůměrný film, který ale rozhodně nemusí sednout každému. PS: Jestli si po pěti minutách myslíte, že víte, jak to skončí, tak jste na omylu. Jak napsal Blizzard: černá není vždycky černou... a tohle není americký film. 4*

Film je namíchán z poctivých ingrediencí, bohužel ale v nesprávném množství a výsledek je nemastný neslaný kočkopes. Tématu není co vytknout, technicky je film zpracovaný skvěle, cože se projeví především v akčních scénách, a herci si dali záležet. DiCaprio mě začíná přesvědčovat, že bych ho měla mít hodně ráda. Snažil se i Howard, jehož soundtrack má ten správný feeling a dokázal podpořit atmosféru scén. Bohužel se ale nešetřilo se spoustou klišé, ať už v příběhu nebo dialozích. Film by chtěl být tak trochu vším - akční podívanou, romanticky laděným dramatem, alarmujícícm voláním našeho Západního svědomí. Místo toho je jen nepříliš povedenou parafrází Hotelu Rwanda.

Jedna z nejlepších potterovek a velkolepé (doufejme) finále jednoho fenoménu. Poslední díl Harryho jsem nečetla a první polovina závěrečného filmového zpracování pro mě byla obrovským zklamáním. Na druhou část jsem šla možná hlavně proto, abych viděla, jak to celé vlastně dopadne. Čekala jsem od ní víc (nebo spíš příliš mnoho) emocí, teenage rádoby romantiku a patetické monology. Místo toho mi Yates a spol naservírovali skvělou akci šmrcnutou válečným zpracováním a uvěřitelnými efekty (přeci jen jsme ve světě kouzel) a obrovské zadostiučinění v podobě "vybarvení" mé oblíbené postavy. Alan Rickman dostal velký prostor a pasáž s myslánkou byla pro mě jednoznačně nejsilnější moment filmu. Filmu by se dalo ledacos vytknout. Ale proč bych to měla dělat. Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 - .víc než dobře splnil svou úlohu. Pobavil a důstojně uzavřel. Nabídl mnohem víc, než musel, abych byla spokojená. Podle mě se povedl.

Trailer k dokumentu jsem viděla v Top Gearu. Pustili ho tam v rámci svých tradičních zpráv, a když skončil, Jeremy se otočil na kameru a prohlásil: "Taky máte úplně husí kůži?" Měla jsem. Tenhle film byl pro mě jako pro obrovského fanouška F1 skoro nutnost, ale už z té krátké ukázky jsem cítila, že to bude něco víc než jen životopisný sportovní snímek. A opravdu nezklamal, dokonce má očekávání bohatě předčil. Ayrtona Sennu zná jako ikonu každý, kdo aspoň trochu přičichl k motorsportu. O jeho smrti něco ví i ti, kteří nepoznají formuli od traktoru.A právě proto jsem ráda, že se dokument Senna nesoustředí na filmařsky vděčné téma jeho předčasného odchodu. Dokonce si troufám tvrdit, že to není ani film pouze pro milovníky efjedniček. Senna je s úctou natočený nepovrchní dokument o jednom člověku, jehož odkaz prochází napříč generacemi, a to nejen v motorsportu. Skutečně jsem díky němu POCHOPILA, proč je Ayrton taková legenda. Zároveň ale vnímavý divák musí postřehnout i nečernobílost Sennova životního příběhu, vývoj jeho osobnosti. Příspěvky Rona Dennise nebo Alaina Prosta jsou (alespoň pro mě) překvapivě otevřené a spolu s vyprávěním dalších Sennových pamětníků zajímavě rozšiřují úhly pohledu na legendárního závodníka. Pochválit musím i technické zpracování dokumentu. Záběry z mítinků jezdců a zástupců FIA jsou nečekaně akční, okruhy zajeté spolu s Ayrtonem z pohledu kamery umístěné v kokpitu překrásné. Režisérovi se povedlo do dokumentu věrně přenést závodní vzrušení a napětí, silné emoce provázející nehody a úmrtí naopak dávkoval vkusně. Po všech stránkách skvělá práce, která si bez debat zaslouží maximální počet hvězdiček.

Velmi působivý film, oceňuji hlavně prokreslenost postav a skvělý dramatický oblouk, ke kameře rovněž není co dodat. Filmu ale, alespoň v mých očích, chybělo něco navíc. Něco, co by povýšilo nevtíravě podanou, přesto moralistickou zápletku na něco víc, než další skvělý americký film plný zvratů. Líbil se mi, líbil se mi moc, ale kromě efektu motýlích křídel, který už jsem tolikrát viděla jinde a proto mě tolik nezasáhl, pro mě neměl nic navíc. Proto za 3.

Poté, co jsem zhlédla celý seriál, chápu jeho nadhodnocení. Prvních x dílů příliš nepřesahuje průměr. Jenže ke konci to nabere takový spád, že skoro nedýcháte, jak držíte palce, divíte se dějovým zvratům, možná i trpíte. U Invaze jsem si plně uvědomila, jaký je rozdíl mezi průměrným, dobrým a geniálním hercem. Průměrný herec vám neleze svým projevem na nervy, ale ani nezaujme. Dobrý herec vás přiměje uvěřit, že ví, koho hraje, a proč ho hraje zrovna takhle. Ale geniální herec? Šerif tom Underlay v podání Williama Fichtnera prochází v průběhu seriálu úžasným vývojem. Fichtner ho ale dokázal vystřihnout tak, že ani na vteřinu nepochybujete o jeho jediném mrknutí. Všechno, co dělá, má pochopitelný důvod, ať už se divákovi jeho záměry líbí, nebo ne. Ke konci by s hlavním hrdinou člověk snad i dýchal. Pro mě osobně vytáhl představitel titulní role seriál z průměru až do oblak. Škoda, že se tvůrci nenechali peticemi fanoušků ukecat k pokračování.

Příjemné překvapení v televizi a nepříjemné na ČSFD. Lidi, vážně vám to přišlo tak špatný? Protože mě vůbec. Bylo to vlastně moc milý a netradiční. Zajímalo by mě, jaký by měl film hodnocení, kdyby to všichni hodnotící dokoukali do konce (nebo aspoň do půlky...). Dovolím si tvrdit, že minimálně o 15% větší. Já přidávám o * navíc, ať to aspoň trochu vykompenzuju.

Čekala jsem hrůzu a nakonec byla příjemně překvapena. Obě hlavní mužské postavy jsou perfektně vykreslené a ačkoliv Demi nemám ráda, musím uznat, že i jí se její role povedla. Romantické filmy nepatří mezi mé favority, ale tenhle měl zajímavý nápad a skvělou pointu. Hvězdička navíc za úžasného Williama Fichtnera....

Podle mne podhodnocený film. Vážně jste za tím humorem, sexem a snahou prožít každý den naplno necítili trýznivý strach, úzkost a bezmoc hrdinů z toho, že nikdo netuší, co bude zítra? Já ano. Normalizační kleště mě sevřely pod krkem a až do závěrečných titulků nepustily. Co na tom, že jsem tu dobu nezažila. Co na tom, že jsem o filmu neslyšela a kdo je autor scénáře (a tím pádem kdo je kdo) jsem se dozvěděla až v titulcích. Ráda jsem setřásla husí kůži s vědomím, že časy se naštěstí změnily. A nablýskaná auta a šik oblečení? Ok, bylo to úsměvné, ale za to si Zemský ráj... 50% fakt nezaslouží.

Dokonalý svět nasadil vysoko. Zajímavě a až nečesky natočený seriál z atraktivního prostředí plný skvělých herců mě příjemně překvapil. Scenaristicky bohužel postupně neustále klesal, až se některé slibně rozjeté zápletky rozmělnily do ztracena. Je ale dobré mít na mysli, že se jednalo o prvotinu Mirky Vopavové. A vůbec... který český seriál má koule na to, aby jako podkres pustil jednu z nejúchylnějších pecek od Muse? Už za to si zaslouží pořádnou porci hvězdiček.