Narya89

Někdy v životě uděláme rozhodnutí, které změní všechno. A pokud bychom to mohli vrátit, asi bychom se mu snažili vyhnout a žít dál způsobem, jakým jsme zvyklí. Ale už to vrátit nejde - můžeme si akorát vybrat, jestli se podřídíme jakýmsi společensky vytvořeným zákonům, nebo poslechneme ten hlas v sobě, hlas morálky a spravedlnosti, osobních principů. Takové dilema má Kate Beckinsale v tomto dramatu a zvolí si tu druhou možnost. A pak dokonale ukazuje, jak těžké může být skutečně vytrvat a těchto principů se nevzdát, a o kolik věcí tím člověk může přijít a nakonec i to, jaký má to všechno důvod.

Filmy z právnického prostředí mám ráda a tento si navíc i díky svému hvězdnému obsazením a knižní předloze od Johna Grishama zaslouží být řazen mezi klasiky v tomto žánru. Právní spory navíc dobře oživovaly působivé osobní příběhy týrané Claire Danes a umírajícího chlapce Johnnyho Whitwortha, s kterými se musel Matt Damon vypořádat. Vtip ve filmu pak obstarával Danny DeVito a arogantní Jon Voight, boj za spravedlnost zas Mary Kay Place, zkrátka je zde všechno, co může člověk chtít a co stačí na vytvoření kvalitního snímku.

Zdařilá adaptace románu Johna Steinbecka vsadila na jistotu, když si vybrala za hlavní představitele Johna Malkoviche a Garyho Siniseho. Ocenila jsem hlavně to, že můj oblíbenec, ač pro mě spíše komediální Malkovich, dokázal, že zahraje i roli mentálně pomalejšího siláka a to skutečně na výbornou. Jak říká Cival, prostě další z typicky lidských příběhů o někom s určitou dysfunkcí, které si prostě mezi filmy najdou své místo, protože útočí přímo na srdce. Otázkou ovšem pro mě je, jestli právě to tvoří ten zaručený návod na dojemný film, nebo v tom pokaždé vězí ještě něco jiného. Snímků s podobnou tématikou je totiž opravdu hodně a jejich hodnocení je vysloveně nadprůměrné.

Co je tu pro mě tak děsivé v tomto rádoby průměrném hororu, je ten element každodennosti. Že se to může stát právě vám, že v jeden nevlídný večer zabuší na dveře kdosi cizí, někdo s ne zrovna jasnými přátelskými úmysly, někdo tajuplný...je tu několik společných elementů. V první řadě ta hrozná izolovanost domu a tím pádem i hlavního páru, v druhé řadě pak ta nejasnost celé situace, kdy člověk nechápe důvod, proč by jim měli chtít ublížit a ve třetí i nepředvídatelnost a postupné gradování až do úplného konce. Jeden z hororů se skutečnou atmosférou.

Konečně jsem se asi po deseti letech života s Harrym dočkala konce příběhu. Jak dopadne jsem sice už věděla, nicméně filmové zpracování mě také velice zajímalo. Zklamaná nejsem, 3D bitvy působily impozantně, místy jsem měla dojem, že koukám na magickou verzi závěrečné bitvy v Pánovi prstenů. Nicméně nemůžu se zbavit dojmu, že zde všechno bylo až moc zrychlené. Smrt mnoha důležitých postav byla jen projeta v rychlíku, Hermiona s Ronem se najednou dali dohromady, Harry naopak si Ginny skoro nevšiml...oproti knížce prostě film, tím jak je dějově nabitý, neposkytuje pro mě tak důležité znázornění psychiky postav a jejich duševních pohnutek. Ale uvědomuju si, že to je prostě srovnáním filmu s knížkou. Trochu mi taky přišlo, že konec působí až moc vykonstruovaně a násilně, jako by prostě Rowlingová celou dobu naznačovala, že Harry bude muset umřít, ale na poslední chvíli se rozmyslela a dodala tam jakousi záminku, aby to tak být nemuselo. Ale to je opět spíš záležitost knihy, resp. děje. Snímek každopádně nenudí tolik jako předchozí část a poskytuje sice zrychlený, ale poměrně ucelený náhled na události v knize, takže fajn. Jo a btw, ta konečná scéna po skoro 20ti letech? Při dnešní úrovni techniky se nepochybně dala udělat podstatně autentičtěji.

Skvělá sbírka lehce paranormálních příběhů. Pokaždé, když vešel Jonathan Frakes a promluvil svým záhrobním hlasem, mi naskočila husí kůže. Tohle jsou příběhy, u kterých jsem se skutečně bála a které jsme si vyprávěli s dalšími dětmi u táborových ohňů nebo ve stanech, když přišla správná atmosféra. Ty příběhy ze života, které se údajně skutečně staly a které utkvěly v naší paměti, mají mnohem silnější moc než kdejaké dnešní horory.

Tomuto snímku jsem se poměrně dlouho vyhýbala a byla vůči němu skeptická, ačkoliv nechápu proč. Francouzská verze Shawshanku mě i přes svou dlouhou stopáž bavila a fascinovala. Především tím, jak autenticky zde bylo vybarveno prostředí v tak krutých a přísných podmínkách, jako je vězení ve Francouzské Guyaně. Dále snímek ukazuje hlavně touhu po svobodě a naději, že se jí jednoho dne podaří dosáhnout, což umožní člověku přežít mnohé situace na pokraji smrti, jako se podařilo Stevenu McQueenovi. Oproti tomu zde bylo vidět, jak taková vězení fungují - tak jako jinde, i zde je to hlavně o penězích, kterými zde disponuje druhý hlavní představitel Dustin Hoffman. Zkrátka další ze skvělých lidských příběhů, zachycující proměny lidské povahy v extrémních podmínkách, ale nad tím vším i sílu přátelství, loajalitu a odhodlanost.

Uznávám, že tento film může být pro fanoušky gangsterek jedním z klenotů, nicméně já se k němu dostala zprostředkovaně a zrovna fanouškem tohoto žánru nejsem. Kriminální filmy podobného ladění obvykle nabízejí jen hromady mrtvých těl, přestřelek a často i bezduchých zápletek. To poslední tedy, abych řekla něco pozitivního,zde nenajdete. Brian De Palma tento skoro tříhodinový snímek zpracoval s velmi dobrým citem pro zachycení dobové situace, mentality lidí, atd. To jediné spolu se skvělým pošpanělštěným Al Pacinem mě také u filmu udrželo až do konce a to jsem ocenila. No ale pak zase ta závěrečná vyvražďovačka už na mě taky byla moc, asi jsem citlivá na to rádoby normální pojetí smrti v podobných filmech. A také mi film přišel poměrně prost jakýchkoliv emocí, takže asi i proto se mě osobně nedotkl, těžko se totiž ztotožňuje s arogantním do sebe zahleděným a ziskem posedlým vrahem.

Dokument postavený na zajímavé myšlence zpracování odpadu jako materiálu pro stavbu domů. Mimoto představuje alternativu relativně soběstačných domácností, které si pěstují ve skleníku vlastní suroviny, vytápějí se sluncem, využívají přírodní zdroje energie a mají zdroj pitné vody. Myšlenka jako taková pokroková a nepochybně pro budoucí generace užitečná a logická. Nicméně mi vadilo, že místo aby se víc zabývali domy samotnými, bylo to prokládáno nudnými právnickými spory o prosazení zákona, atd. To je sice možná součástí celého procesu inovace zajetých systému stavění, ale docela nezáživné na sledování.

Dokument zachycující krutost v její nejčistší podobě. Skutečně se na to skoro nedalo dívat, nicméně zvládla jsem to. Ráda totiž jsem v obraze a tak se teď po zhlédnutí ptám, je skutečně nutné konzumovat tak obrovské množství masa a hlavně, tolerovat zacházení se "spotřebními" zvířaty takovýmto způsobem? Jako můžeme se pak stavět výše, když se chováme ke zvířatům ještě hůř, než oni sami k sobě?Nemyslím si. Otázkou je, zda je skutečně možné při výrobě, tj. zabíjení v takovém množství mluvit vůbec o určité etice. I kdyby se dalo zabíjet zvířata s jejich minimálním utrpením, pořád to zůstane zabíjením. Ale před tímhle lidé vědomě zavírají oči. Co je ale ještě horší je to, co si přímo zvolí za druh zábavy, jako lovy, korrida, apod., protože to je přímo otevřeně postavené na zvířecím utrpení a vyvolává to úplně paradoxní reakci - smích. Naprosto jsem si neuměla při tomto dokumentu představit, co asi musí ta zvířata prožívat. Resp. je faktem, že základní vědomí blížící se smrti mají a to spolu s jejich bolestí a pudem sebezáchovy, prodlužovaným zdlouhavým umíráním musí představovat největší možnou hrůzu jejich existence. Kdyby uměla mluvit, co by nám asi vzkázala? Jistě nic hezkého. Nicméně proto, že neumí, můžeme si dál namlouvat, že vlastně nic moc nevnímají.