Mefistofelle

Povídkové horory jsem donedávna moc nemusela, ovšem v poslední době jim začínám přicházet na chuť. Neboť jak řekl uživatel twinpeaks, tahle forma hororu vážně sedí. From a Whisper to a Scream obsahuje 4 povídky, tak si je proberme hezky jednu po druhé. Povídka první: Od začátku velmi slušně se vyvíjející příběh o sériovém vrahovi, kde je po 95% stopáže věnována pozornost jen a pouze jemu. Škoda jen, že konec je takový zmatený. Povídka druhá: Klasická voodoo tématika, ničím výrazná, ale neurazí. Oproti první povídce je zde závěr vyřešen jednoznačně lépe. Povídka třetí: Miluju cokoliv co se odehrává v prostředí kočovných cirkusů. Atmosféra je zde slušná, cirkusové prostředí se podařilo krásně vystihnout, bohužel to ale trochu padá na hloupém chování postav. Povídka čtvrtá: Můj osobní favorit. Roztomilá děcka, která maj v moci trojici dospělých a rozhodně s nimi nemají dobré úmysly, jsou opravdu démonická. ------- Jako celek to na mě působí dobře, ani jedna povídka není výrazně horší než ostatní a i scény s Vincentem Pricem jako vypravěčem jsou docela na úrovni. Jediné, co mi vysloveně vadilo, byl místy dost divný střih. Jinak se ale o podprůměrnou povídkovou sbírku rozhodně nejedná.

Z tohoto filmu mám dost rozporuplné pocity. Hodnocení mě od začátku silně odrazovalo, ale po shlédnutí první poloviny jsem ho trochu nechápala... zdálo se mi to výborné. Mělo to úžasnou atmosféru, krajina byla úchvatná a napětí zde rozhodně fungovalo tak, jak mělo. Jenže v momentě, kdy se to změní na podivný exploitation, kvalita jde výrazně dolů. A k tomu si dovolím jednu poznámku: když už, proboha, chcete mít z filmu exploitation, rozhodně nedělejte to, že většina brutálních scén se odehrává mimo kameru. Ano, pár vychytávek je zajímavých, třeba škvaření zaživa na kovovém stole, ale jinak to nenabízí nic, co by naplňovalo žánrový rámec. A samotný "mučitel"? Přišel mi spíše jak reklama na koncentrák. Ale to ještě není to nejhorší... závěr jednoznačně dokonal dílo zkázy. No, nebýt první poloviny, která byla více než slušná, a mé docela dobré nálady, mělo by moje hodnocení o jednu * méně.

Po formální stránce je to samozřejmě srágora, o tom žádná. Ale výsledné hodnocení závisí na úhlu pohledu. Pokud odhlédneme od oné povrchní formálnosti, tak je to vlastně alternativa jak prase:). Týpek, autista, něco natočí a dostává nás tímto způsobem do tak trochu jiného světa... a není to ve vesmíru, jak vypráví ve svém příběhu. Je to svět lidí, který nechápeme, kterého se možná občas bojíme a který je běžnému člověku zcela nepřístupný. Je to svět, ve kterém žije autista, a prostřednictvím tohoto jeho vyjádření máme šanci zahlédnout jeho část. Možná to zní divně, ale jako sonda do hlavy postiženého člověka to funguje, pokud se ovšem na to dokážete správným způsobem zaměřit.

Doteď tak trochu nechápu, proč je Scream považován za jeden z nejlepších hororů. Ať se na to dívám z jakéhokoli úhlu, nevidím nic jiného než zcela průměrnou vyvražďovačku s ne zrovna charismatickým zabijákem. Přišlo mi totiž, že Ghostface se buď válí na zemi sražen šedesátikilovou holkou nebo "jen" otravuje po telefonu. Navíc, napínavých momentů je zde poskrovnu a na vraždách si mohli dát také víc záležet. Abych ale jen nehaněla, musím vyzdvihnout pár plusů. Prvním z nich je na slsher nebývale dobré herecké obsazení. Courteney Cox, David Arquette i Nave Campbell rozhodně nedělají filmu ostudu. Závěr s odhalením vraha je taky slušný, stejně jako vtipné narážky na hororové filmy. A sotva dvouvteřinové cameo Wese Cravena ve svetru a la Freddy potěšilo:).

Bohužel musím tento horor hodnotit hodně negativně. Téma samotné, ačkoliv je oblečeno do modernějšího kabátku, nepřináší vůbec nic, co bychom už dávno neviděli jinde. Děj je zmatený a nevyvážený, sympatickou postavu byste hledali marně a dialogy mají nevalnou úroveň. Navíc zde chybí jakékoli napětí, protože scény jsou úděsně předvídatelné. Další věcí, na kterou jsem alergická a kterou nejsem schopna žádnému filmu odpustit, jsou úděsné chyby v logice, které se zde bohužel vyskytují v hojné míře, přičemž největší slabinou je především chování postav. Co dodat? Vím, že tento film hodnotím a komentuju jako první a tím pádem od něj nejspíš pár lidí odradím, ale nemůžu si pomoct, moc pozitivního na tomto hororu opravdu nevidím. A kdo by mi nevěřil, nechť se přesvědčí sám...

Jednička má dokonalou hororovou atmosféru a dvojka je úchylná a vtipná jízda, zatímco toto se potácí někde mezi. Ze "starých" Texaských masakrů je tento můj nejméně oblíbený. Ze začátku, když se zatím ještě jedná o nahánění jednoho mladého páru v autě, to vypadá na slušnou zábavu, ale v momentě kdy jde skutečně do tuhého se napětí poněkud vytrácí a značně se ubere na tempu. Leatherfaceova rodinka pro mě pak byla asi největším zklamáním. Viggo Mortensen mi přišel přímo úděsný a i další členové rodiny na mě nepůsobili tak, jak v předchozích filmech. Už to prostě není ono... P.S.: Ta pochromovaná supermotorovka, kterou Leatherface dostal, je dokonalá! Už vím, co chci k Vánocům:).

Tak přesně tenhle styl mám opravdu hodně v oblibě. Dvojka Texaského masakru vyhání všechny možné úchylnosti do maxima, značně vše přehání a chrlí na nás jednu divnější postavu za druhou... a Leatherface je zde ještě jedna z těch normálnějších. Bizarnost je slovo, které tento film vystihuje snad nejlépe. Navíc, hlavní hrdinka nejenže je charismatická, ale počíná si docela inteligentně, takže jen ona sama vydá za 15 nablblých teenagerů. Co se týče dalších postav, Leatherfaceův brácha je jeden z největších magorů, které jsem měla šanci v rámci žánru vidět. A náš milý zabiják s nezdravou fixací na svou motorovku? Inu, umíte si představit zamilované a přerostlé pětileté děcko? Tak přesně takhle na mě působil:). Gore scén je tu hojně, ale dočkáme se i velmi osobitého humoru, výtečných hlášek a slušných hereckých výkonů. Zbývá dodat, že pokud čekáte něco podobného jako byl první díl, radši na to rychle zapomeňte, protože tohle je opravdu o něčem trochu jiném.

Pro mě to byl průměrně průměrný průměr s pár zajimavými scénami, ne zrovna špatnou atmosférou, ale s nevýraznými herci, jejichž tváře si už nejsem schopna vybavit. Ačkoliv jsou španělské horory známé svou kvalitou, tento stojí trochu stranou. Co však musím vyzdvihnout je závěr, který se povedl mimořádně dobře.

Klasika, jeden ze základních kamenů hororové historie, který byl napodobován mnohokrát, ale nikdy nebyl překonán. Mrtvoly, násilí, bezmoc hlavních postav a osobitý zabiják Leatherface, co víc si přát? Prostředí bohem zapomenutého texaského venkova je zde zachyceno takovým způsobem, že skoro nemáte problém uvěřit, že takové věci se zde opravdu dějí. Skoro na cokoliv, na co zde hlavní hrdinové narazí, je tak trochu jako z jiného světa a takovým divným způsobem znepokojující. Na rozdíl od remaku se zde nesází na explicitní násilí a brutalitu, ale na pocity diváka a atmosféru, což je nepochybně další plus. Jo a mimochodem, scéna se stopařem je jeden z nejlepších hororových momentů vůbec.

Jako děcko jsem se u toho málem uřvala k smrti... takový to byl doják. A je to jediná věc, u které jsem kdy bulela :).