Mefistofelle

Trailer mě v kině doslova nadchnul a tak jsem se na The Rite těšila. Bohužel, má očekávání se zcela nenaplnila. Největším pozitivem je zde nepochybně obsazení Anthonyho Hopkinse (jak překvapivé, že?). Ten chlap má v sobě něco, co ho pro jeho roli přímo předurčuje, a myslím, že lepšího herce si pro tento part vybrat nemohli. Trochu horší je to s ostatními postavami. Colin O'Donoughe mi přišel místy poněkud toporný a jeho postava ve mě vzbuzovala jen minimální sympatie. Děj je směs té největší klasiky v rámci exorcistického tématu - nic nového nepřináší, ačkoliv se snaží tvářit velmi ambiciózně. Ani vnitřní zápas hlavního hrdiny, který se potácí na hranici ateismu, není ničím, co by kdovíjak zaujalo. Samotné scény vymýtání jsou ale velmi obstojné a posledních 20 minut má grády, tudíž se svými 3* neváhám.

Humorně pojaté recenze na šílenosti mého dětství a dospívání mě potěšily :). A ano, v mnohém s tím týpkem v brejlích souhlasím.

Thajsko znamená exotiku a pokud ji spojíme s dobrým thrillerem, máme skoro vše, co si fanoušek daného žánru může přát. Děj je prostý a jednoduchý, ale jednotlivým postavám i atmosféře to očividně sedí. Gradace taky funguje tak jak má, jednotlivé úkoly, které po uši zadlužený muž plní, jsou stále bizarnější a brutálnější a s každým novým ve vás roste očekávání závěrečného vyvrcholení. Některé scény jsou možné nechtěně vtipné (což je na druhou stranu dáno odlišnou mentalitou západního diváka), ale celkově se jedná o vyváženou směs nechuťáren a dobrého napětí. Závěr, který jsem očekávala se skutečným zájmem, je působivý, ačkoli by se mohl obejít bez jistého morálně-filozofického nádechu. Jako celek hodnotím tento smělý thajský pokus jako velmi hodnotný příspěvek do asijské kinematografie.

Dala jsem tomuhle dokumentu 3*, přesto ho musím parádně sprdnout. Proč? Když pomineme množství chyb a sporných věcí, o kterých napíšu vzápětí, pojednává o věcech, o kterých se dlouho mlčelo a o kterých by se mluvit mělo. A vzhledem k tomu, že je pod ním podepsán Michael Moore, je téměř automaticky zaručeno, že pozornost tomuto tématu věnována bude. Poselství tudíž splňuje - informuje Ameriku, ale i celý svět o tom, jakým způsobem v domnělé Zemi zaslíbené (ne)funguje systém zdravotního pojištění. A upozorňovat na něco takového chce notnou dávku odvahy... Ale nyní k těm chybám. Za prvé: u Moorea je to bohužel dost typické a vadí mi to vždycky. Jeho čistě černobílý pohled na problematiku mi opravdu nepřijde zrovna objektivní. Všechny pojišťovny jsou nejspíš v jeho očích ďábelské instituce vedené samotným Satanem a divák tak získává dojem, že žádná slušná existovat ani nemůže. Neumím si představit, že by něco takového byla pravda. Ať mi Moore neříká, že neexistuje jediná aspoň trochu slušná pojišťovna, protože to mu opravdu nejsem ochotná věřit. Naopak, zdravotnické systémy v jiných zemích, do kterých se Moore vypravil, jsou zase na první pohled ža moc dokonalé. Zdá se, že ve Francii dostanete všechno zadarmo (včetné léků) a k tomu tam má každý barák, Audi a bazén. Není to trochu zvláštní? Za druhé: teatrálnost. Dramatické záběry s neméně dramatickou hudbou na americké vlajky zapíchnuté v troskách Dvojčat do provázené komentářem o tom, jak špatně se USA stará o ty, kteří při neštěstí pomáhali. Následuje výlet lodí na Guantanámo, kde chce Moore pro tyto lidi zajistit ošetření zdejším týmem lékařů. Opět - přece musel vědět, že je nepustí ani na sto metrů k základně, proč se teda do něčeho takového pouštět? Jen proto, aby se na kameru ukázalo, že to jako opravdu nejde? Za třetí: Pomalu každou půl hodinu nám nabízí údaje o tom, jak jsou jiné národy zdravější a dožívají se vyššího věku, než Američané. Neříká se to nikde přímo, ale v konextu dokumentu vzniká dojem, jako by za to mohly právě pojišťovny. To, že Američané jsou jeden z nejobéznějších a nejhůře se stravujících národů na světě je jaksi opomenuto. --------- No, nebudu se v tom dále babrat, podobným způsobem bych mohla pokračovat donekonečna. Jenom dodám, že jako dokument se mi to ve výsledku líbilo. Bylo vzneseno zajímavé téma, dozvěděla jsem se spoustu nového, bavilo mě to. Jenom mi nesedí Mooreův styl, který si s pravdou nakládá tak trochu po svém.

Velmi zajímavé! A to jsem si nejdřív říkala, jaká je to kravina. Ale není - vlastně je to to poslední, co se o tom dá říct. Prostředí a doba, ve které se vše odehrává, je pro horor netradiční, což znamená dobré osvěžení. Překvapí také obstojné herecké výkony a velmi ulítlý způsob výběru hudby pro jednotlivé scény. Představte si scénu, kdy vrah nahání svou oběť po lese, zatímco u toho hraje hudba hodící se spíše ke grotesce... a přitom je to myšleno vážně. Myslíte si, že to nemůže fungovat? Inu, může. Tenhle film má zkrátka takové zvláštní osobité kouzlo, že s hodnocením prostě níž jít nemohu.

Málokdy se vidí krátkometrážní film s tak skvělými efekty a maskami. Skoro to vypadá jako by to byla scéna vystřižená z hodně parádního vymýtačského filmu. Škoda, že to tak není, protože plnou stopáž by si určitě zasloužilo.

Zabijáci a jejich metody se v rámci hororu vyvíjí vskutku zajímavým směrem. Dřív stačil nůž, mačeta či nějaká podobná snadno dostupná zbraň a obsazenstvo kina si nadělávalo do kalhot. Dnes je však moderní divák podobné klasiky poněkud přesycen a tak přichází na řadu nové a někdy velmi originální metody likvidace. Co třeba takový upravený nitroglycerín, který velmi rád vybuchuje v nepředvídatelných chvílích? Proč ne, budeme s ním kropit lidi a uvidíme, co se stane! Musím uznat, že po dlouhé době mě něco opět silně zaujalo. Ačkoliv zápletka a koneckonců i celý vývoj děje není ničím originální, nápad s výbušninou se mi líbil natolik, že mi to v nejmenším nevadilo. Za zmínku též stojí i velmi kvalitní hudba a hrátky s kamerou. Argentina mě v tomto směru velmi potěšila.

Další krátkometrážní dílko z kategorie fanouškovské tvorby. Forma se mi celkem líbila a jako srandovní oddechové video to funguje víc než dobře. Nejedná se o žádný extra zážitek a viděla jsem už mnohem lepší fanouškovská videa ze světa SW, ale je zde vidět velká snaha, a to se rozhodně počítá... A ty hlášky! P.S.: K zhlédnutí zde.

Inu, čekala jsem to horší, protože (a klidně to přiznám) remaky a prequely ke klasikám občas odsoudím ještě předtím, než je vidím. V tomto případě jsem se mýlila a jsem za to moc ráda. Příběh je takový, jaký se dal očekávat, tudíž žádná velká překvápka se nekonají. Je to pěkně vyvážená směs akce, dramatu, vtipu a dobré animace. Jediné, co mi vyloženě vadilo, byla paradoxně mnohými adorována vzájemná bitka opice vs. lidi. Přišlo mi to v mnohých ohledech značně přehnané a uměle efektní, zkrátka plné scén, které mají na diváka co nejvíc vizuálně zapůsobit, ovšem výsledkem je myšlenková plytkost. No, snad mě chápete...

Tak především - o horor se nejedná. Víc by tomu slušelo přirovnání k post-apo dramatu, protože lekací scény tam jsou slovy dvě a kdovíjaké napětí se tam také moc nebuduje. Spíš je to příběh o lidech, kteří řeší běžné problémy světa, kde lidi houfně vymírají na záhadnou nemoc. Většinu času sledujete vývoj jejich vztahů, na akci dojde málokdy. Přesto to nutně nemusí znamenat, že je to tak špatně. Psychologie postav je vcelku uvěřitelná a i když se děj někdy dost vleče, nenudila jsem se. Je to zkrátka obvyklé téma, které je sice bohužel zpracováno bez větších ambicí, ale zajímavě.