Mefistofelle

Nečekala jsem od toho žádný zázrak a spíš jsem si myslela, že to vysloveně bude utrpení se na to dívat, ale nakonec to nebyla taková hrůza, jak jsem se obávala. Základ je docela dobrý, prostředí tábora se docela povedlo. Ten kluk, kterého tam všichni šikanují, je takový hloupý mamlas, místy mi ho bylo opravdu líto a místy jsem mu to přála, protože se choval jak naprostý idiot. Myslím, že tenhle prdlouš byl nejsilnější stránkou filmu, protože mě opravdu bavilo sledovat ho co dělá... což je ale na druhou stranu trochu smutný, protože to tak nejspíš tvůrci nezamýšleli. Vraždy samotné mě kdovíjak nenadchly a oběti jsou takoví blbci, že bych je nejradši zprovodila ze světa sama, takže jsem se do nich vžít nedokázala a líto mi jich nebylo ani v nejmenším. Veškeré postavy jsou zde ostatně krajně nesympatické, scánárista jim vkládá do úst ty nejblbější hlášky a sledovat jejich šikanování mě záhy také přestalo bavit. Děj sice není vyloženě nudný a nikde se výrazněji nezasekává, ale jak jsem řekla - scénář je opravdu tragický. Navíc, zabiják ve vytahané mikině prostě nepůsobí tak, jak by měl. A všichni víme, že z velké části právě na zabijácích v rámci slasheru všechno stojí i padá. Zbývá dodat, že nechápu, proč se v tomhle desetiletí tak vehementně všichni pouští do slasherových remaků, když už se mnohokrát ukázalo, že úspěch to zpravidla není (krom Halloweenu). Sice to nerada říkám, ale v dnešní době je tenhle subžánr už kompletně vydolovaný, modernímu hororu nepřináší zhola nic a naopak ničí pověst starým dobrým kouskům, kterým dělají tyhle remaky ostudu.

Bára Hrzánová z téhle hry udělala veledílo. Pamatuji se, že jsem na tom byla v divadle někdy před třemi lety a ona hrála tak bezvadně, že každou scénu vidím doteď v hlavě tak jasně, jako kdybych se dívala na filmové plátno. Je to jednoznačně jedna z nejlepších her, co jsem kdy viděla.

Experiment, kdy nacpete na jedno místo bohaté dětičky a grázly ze slumů, jednoznačně nemůže nikdy vyjít dobře. Ale ještě o to hůř dopadne, pokud jedno z děcek je Angela. Škoda je, že téma sociálních rozdílů nevyužili trochu víc a že děj je tak stupidní. Je to jednznačně nejhorší díl série. Angela se sice od dvojky nezměnila, pořád je to stejně ujetá mrcha, ale postrádá to tempo dvojky i napětí jedničky. Vraždy jsou pořád nápadité, ale jak už tomu tak u téhle série je od začátku, nic z nich pořádně nevidíte. Navíc se všichni nechali povraždit až moc snadno. Taky mi přijde zvláštní, že instruktorku třeba nijak zvlášť nezajímalo, když jí někam zmizela jedna z jejích oveček... trhlin v logice je zde ale víc. Děj se navíc nevyvíjí od nikud nikam. Trochu se to rozjede až na konci, ale to už bylo pozdě a moje rozhodnutí tomu dát jen 2* to neovlivnilo.

Transsexuál Angela, definitivně přeoperovaná, se vrací a tentokrát to rozjíždí ve velkém stylu jako instruktorka na táboře:). A zvláště pak dívčiny lačné sexu, chlastu a podobných radovánek se musí mít na pozoru, protože Angela si instruktorskou důslednost představuje poněkud jinak, než by se kdy odvážily hádat... Oproti jedničce je to trošku o něčem jiném, vraha známe hned od začátku a jen čekáme co, kdy a komu udělá. Vražd je tu o dost víc než v jedničce a jsou už trochu nápaditější a rozmanité - od škrcení strunou z kytary, ubodání až k topení k kadiboudě. Děj je tedy jednoznačně dynamičtější, než tomu bylo v jedničce. Co mi však ne tak docela sedlo je Angela sama. Vyrostla jsem na bijcích jako je Jason nebo Michael Myers a Angela je prostě taková... no... většinu času působí jako hodná sousedovic dcera, ne jako monstrum, před kterým by se mělo co nejrychleji zdrhat. Nejde z ní taková hrůza a i když vraždí a je u toho velmi chladnokrevná, nevyvolává to ve mě takový ten pravý slasherový zážitek. Navíc je místy ukecaná až hrůza. Ale když už jsme u těch slasherových zabijáků, na Jasona, Freddyho a dokonce i Leatherface jsou tu docela povedené narážky:).

Sleepaway Camp je naprosto typický představitel slasherového subžánru, který ničím zvláštním nevyniká, ale zcela splňuje daná žánrová kritéria, je docela zábavný a proto je dnes již považován za kultovní. Vedle tématicky identického Friday the 13th je to rozhodně slabší odvar, což jsem ale tak trochu čekala. Zabijáka zde sice neznáme od začátku, avšak domyslet kdo to je není těžké, vzhledem k tomu, koho zabíjí. Vražd je, na rozdíl od navazujících dílů, poměrně málo a většinou z nich ani nic nemáte, protože to podstatné se odehraje mimo záběr kamery, ale určité míra napětí, i když nevelká, zde je. Taky musím dodat, že to není nic pro někoho, kdo nesnáší filmy věnující se vztahům mezi teenagery, protože toho si v tomto případě užije až moc. Musím ale říci, že mě to docela bavilo a ani jednou jsem se nepřistihla, že bych se vysloveně nudila a tak Sleepaway Camp hodnotím jakožto průměr. P.S.: To "překvápko" na konci na mě působilo (sama nevím proč) takovým divným způsobem děsivě.

Pozor na intelektuály, jsou až překvapivě zákeřní a hlavě je to nakažlivé. Až uvidím příště v tramvaji někoho, kdo má v ruce Kanta, Hegela nebo Schopenhauera, radši rychle zdrhnu:).

Tento příběh o vrahovi prostitutek není nijak výjimečný. O lidech jako je Antonio Frau, hlavní "hrdina" tohoto snímku, toho bylo natočeno spoustu. Přesto je to zajímavá variace na klasické téma a skoro by se dalo říci, že je až poetická. Antoniovi je jasné, že není normální, ale zatímco spousta jiných vrahů s tím bojuje aspoň chvíli, než je to zcela přemůže, on už od svého propuštění ví, že bude zabíjet, a podle toho se taky zařídí. Ožení se, aby na své okolí udělal dojem slušného chlápka, a zatímco jeho žena po nocích souloží s doktorem v nemocnici, kde působí jako sestřička, Antonio láká do svého pensionu šlapky, aby je zde následně "polepšil" (rozuměj rozsekal na kousky). A důvod? Náboženský fanatismus. Ze zápisů, které si dělá do svého deníčku, se dozvídáme, že svou práci považuje za boží dílo. Celý film je ostatně zaměřen z 90% na něj a jeho myšlenkové pochody, ostatní postavy se zde do popředí dostávají jen výjimečně. Co se týče samotných scén s uvězněnými a týranými prostitutkami, kdovíjaké násilí zde nečekejte. Antonio s nimi z větší části vede teologicko-filosofické debaty, sem tam je znásilní a nakonec rozseká motorovu pilou, přičemž při těchto scénách kamera chytře uhýbá stranou. Šokantnosti ani nápaditosti to v tomto ohledu moc nepobralo... trochu to však napravuje vražda pasáka jedné z prostitutek, která je poměrně originální. Silnou stránkou je zde i prostředí a interiéry, na které je kladen velký důraz a které umocňují melancholickou a depresivní atmosféru. Mimochodem.. je zvláštní, jak některé dobré horory nejsou vůbec známé, zato kdejaká blbost má 1000+ hodnocení...

Ne, ne a NE! Tohle opravdu není dobrý remake. Chudák Freddy, co mu to udělali... U čeho začít? Za prvé (a plně v tomto souhlasím s uživatelem J*A*S*M), je to neskutečně sterilní, což je asi ten největší problém. Napětí - nic, strach - nic, emoce - nic, zkrátka jsem z toho měla pocit neskutečné pasivity, nedokázala jsem se do toho vžít snad ani na okamžik a ani jedna z postav ve mě nevzbudila výraznější sympatii. Děj si tak nějak plynul přes spoustu nudných pasáží a zbytečných hlášek a moje pozornost postupně opadala. Třikrát jsem musela jít na cigáro, jinak bych bývala usnula a to se mi nijak zvlášť nechtělo, protože jsem tomu prostě chtěla dát šanci... Scény, které jakž takž stojí za to a dají se označit za dobré, jsou vlastně převzaté z originálu a krom úvodní scény v bistru, která není nejhorší, "nové" scény s Freddym končí povětšinou tragicky. A když už jsme u Freddyho, tak ten je další obrovské mínus. Nejen, že úplně zmrvili masku, ale absolutně mu chybí to charisma, které měl v původní sérii. Chápu, že Roberta Englunda nemůže překonat nejspíš nikdo, ale že to bude až tak hrozné jsem opravdu nečekala. Původně jsem uvažovala, že tomu dám jen jednu *, ale budu milosrdnější, protože když jsem nad tím přemýšlela, tak jako samostatný film bez návaznosti na cokoliv, co bylo předtím, by to zas až taková hrůza nebyla.

Svět je odporné místo a pokud jste velké, naivní, přitroublé dítě a navíc bez základní společenské zdatnosti dá vám co proto. A zejména vlastní rodina vám dá poznat toho největšího zla. Bubby se narodil psychotické matce, která se rozhodla, že ho bude mít jenom pro sebe, a tak mu namluvila, že nesmí ven, protože je tam plyn, kterým by se otrávil. A tak Bubby vyrostl ve špinavé šedivé díře a zatímco byl nucen k souloži se svou vlastní matkou a různým způsobem týrán, zakrněl na mentální úrovni dítěte. První čtvrtina filmu je směs úchylností a bizarnosti. Naturalismus je zde silným prvkem, který vás místy bude skoro znechucovat. Jakmile se však Bubby dostane mimo své vězení, stává se film spíše komedií míchnutou s dramatem... a velmi dobře se na to kouká. Jednotlivé scény jsou místy nelogické a absurdní (úmyslně), ale přesto děj míří určitým směrem a sice k postupnému Bubbyho začlenění mezi normální lidi. Co nejde nezmínit je neuvěřitelný herecký výkon Nicholase Hopea, který jako by svou roli doslova žil. Je neskutečně přesvědčivý... Dál se mi líbil způsob kritiky katolicismu, který je zde prezentován v různých formách - Bubbyho ujetej fotr, představy Abgeliných rodičů o tom, koho Bůh rád má nebo nemá a to, že lidé, kteří si berou do huby Ježíše ze všech nejvíc, jsou často ten nejhorší póvl. Funguje to snad po všech směrech: kritika, komedie, soft-exploitační úvod i dějové tempo... Jenom možná mohli ubrat pár scén, protože místy to na mě působilo trochu přeplácaně. Jinak ale nemám nic proti...

Miluju filmy o šílenství a chorobných změnách osobnosti a jeden z režisérů, kteří podobná témata zobrazují rádi a dobře, je Roman Polanski. Tísnivý pocit provází celý film a zatímco děj postupuje, stává se z mladé a hezké ženy narušený jedinec žijící v postupně narůstajícím světě paranoie. Scény, kde se mluví, jsou spíše ojedinělé a dočkáme se jich ponejvíc spíše na začátku. S tím, jak sestra hlavní hrdinky odjede, se film začne zaměřovat na Carolin vnitřní svět. Pohled do něj je zprostředkovaný zajímavými kamerovými záběry, sem tam nějakou Carolinou interakcí s okolím a (jak je u Polanskiho už zvykem) bohatým využitím zajímavých interiérů. Příběh se místy vytrácí a dává tak o to víc prostor psychice hlavní hrdinky, která se povážlivě kymácí na okraji propasti... všechno tohle je ještě o něco víc podpořeno zvukovým pozadím, které místy sestává například jen z kapání kohoutku. Jediná menší chyba je místy nedostatečná přesvědčivost hlavní hrdinky, ale jinak se jedná o originální snímek, který umí pracovat s detaily, zvukem i kamerou tak, že mě čapnul a nepustil až do konce.