Mefistofelle

Hororfilie je nemoc a jako taková by se měla... podporovat:). A nic k tomu může posloužit lépe než sestřih scének z těch největších hororových klasik, navíc okořeněných parádní tématickou hudbou (od Alice Coopera, White Zombie, Wednesdy 13, The Ghatly Ones, Phantom Rockers a dalších). Tahle halloweenská horrorshow zaručeně potěší každého zarytého fandu. Uvidíte snad vše, co k žánru neodmyslitelně patří - vlkodlaky, upíry, zombíky, Frankensteina, Freddyho Kruegera, gore scény plné krve, duchy a samozřejmě spoustu dalšího. Materiál pro jednotlivé klipy byl sesbírán z filmů, seriálů, reklam i animovaných filmů a čerpá především ze 70.-90. let. Kdo si tohle nechá ujít, o hodně přichází. P.S.: Škoda, že zřejmě nezjistím z kterých filmů jsou některé suprové scénky.

Trochu škoda, že to není delší a je to takové neucelené. Nápad to má, vtip taky, skromnost tedy není na místě a mohli se trochu víc rozšoupnout.

Máti mě jednou viděla, jak se na to koukám, a myslela si, že jsem úchyl:)... a možná k tomu měla důvod, protože Tim Curry v roli sladkého tranvestitity z planety Transsexual (galaxie Transylvania) vypadá neuvěřitelně přesvědčivě - skoro jako by si ty svoje podvazky, podpatky a makeup opravdu užíval. Říkám si, že ten chlap opravdu musí mít docela velkou odvahu na to, aby mohl hrát takovou roli. Přidejme si ještě barevné a záměrně kýčovité kulisy, ujeté postavy v divných kostýmech a vtipné texty. Vznikne něco, co jen tak zapomenout nejde. Akorát ta hudba mi místy lezla opravdu dost na nervy.

Myslím, že po tomhle filmu mám definitivně jasno - duchařiny jsou můj nejméně oblíbený subžánr. Teď to možná zní, jako kdyby mě Amityville Horror něčím naštval, ale není to pravda. Není to špatný film, jenom neuspokojil má hororová očekávání. Evropské a zvláště pak americké duchařiny už bývají takové, že se opakují a ve všech je prakticky jedno a to samé, a tahle není bohužel výjimkou. Bouchající dveře a neviditelní duchové ve mě zkrátka nevzbuzují pocit mrazení. Od hororu tak vysoce hodnoceného jsem očekávala trochu víc, než tyto zaběhlé a často opakované prvky. Ale i když mě to jako horor moc nenadchlo, jako rodinné drama to celkem ujde a napjaté vztahy byly to, co drželo moji pozornost na takové úrovni, že si tento film snad budu chvíli pamatovat. Navíc je zde docela slušné herecké obsazení a tak dávám 3*.

Dvojka je jednoznačně horší. Brutality je zde méně, zato se Eli Roth pokusil o propracovanější příběh a trochu temnější atmosféru. Musím ale konstatovat, že měl radši zůstat u toho násilí, protože to jsou tak jediné scény, které má smysl sledovat. Zbytek totiž docela nuda...

Další nostalgický horor. Není strašidelný a občas je nechtěně sebeparodující, ale já tu panenku zbožňuju:). A myslím, že originálnějšího slasherového zabijáka jen tak nenajdete.

Pokud chete film s jednoduchým dějem, Mulholland Drive rozhodně není to, po čem byste měli sáhnout. Lynch zkrátka nemá rád přímočarost a vůbec mu nezáleží na tom, jestli divák jeho film pochopí... a to je dobře, protože nic nenakopne váš mozek k přemýšlení lépe, než Lynchovy dějové motanice. Navíc, nevzpomínám si na jedinou scénu, kterou bych naprosto nehltala. Všechny do jedné na vás zapůsobí tak, jako kdybyste byli po vlivem hypnotizéra, a vyžadují si vší vaši pozornosti. A abych nezapomněla - Naomi Watts i Laura Harring předvedly opravdu kvalitní výkon.

Z tohoto filmu jsem měla pocit, jako kdybych si četla pohádku a byla u toho úplně sjetá nějakým halucinogenem:). Poněkud drsná realita se prolíná s fantazijním světem malé holčičky, jejíž fotřík to tak trochu přehnal s herákem a ona se ocitla sama v polorozpadlé barabizně uprostřed polí. Dvojice, která obývá nedaleký barák, je taky pěkně švihlá a tak po celou dobu budete mít pocit neskutečna, skoro jako by se vše odehrávalo mimo svět, který známe my. Je to ujeté, barevné, fantaskní a hlavně - to co tu předvádí Jodelle Ferland je něco neuvěřitelného. Ta holka má budoucnost...

Evilenko je velmi zdařilý pokus o zachycení životního příběhu jednoho z nejproduktivnějších sériových vrahů 20. století. Atmosféra sovětského Ruska je úžasná - šeď, chlad, beton, křečovitost úředníčků a všudypřítomná propaganda jsou výborným pozadím pro thriller, ze kterého vás budou skoro až chytat deprese. Čikatilovy vraždy jsou dost naturalistické a to i přesto, že většina "toho důležitého" se odehrává mimo záběr kamery. Nejsilnější stránkou filmu je však jednoznačně Malcolm McDowell. Je mimo jiné vidět, že si nejspíš pečlivě prohlížel Čikatilovy fotky, protože dokázal neskutečným způsobem napodobit i to, jak se skutečný vrah tvářil. Jeho herecký výkon je opravdu velmi přesvědčivý a sám o sobě si zaslouží jednu hvězdičku jako bonus.

Retro ve stylu osmdesátých let si nechám líbit, ovšem to by nesmělo by být tak nemastné-neslané jako je tento horor. Což o to, navodit atmosféru osmdesátek se podařilo dobře, ale dost tomu uškodilo to, že hned na začátku to ve mně nedokázalo navodit tu správnou náladu, takže jakmile došlo na strašení, byla to opravdu velká úleva. Neříkám, že v ideálním hororu by se mělo rubat už od začátku, ale zde mohli čekání na akci zkrátit minimálně na polovinu. Druhá polovina se mi zdála o poznání lepší. Sice si umím představit i lepší strašení, ale na druhou stranu je zde vidět opravdová snaha bez laciných "fuj, to jsem se lek" scén. Jen konec to zase trochu shodil. Jako celek to vidím jako čistý průměr - vyloženě špatný dojem z toho nemám, ale nezaujalo mě to natolik, abych nad tím přemýšlela delší dobu.