Mefistofelle

Páni, sama jsem nečekala, že to bude TAKHLE dobré, i když hodnocení leccos napovídalo. Na poli hororů s dětmi je to zatím to nejlepší, co jsem kdy viděla a například oproti tématicky podobnému The Good Son je to minimálně o kategorii výš. Z Esther jde místy doopravdy větší strach než z kdejakého ducha nebo vrahouna. Isabelle Fuhrman si na svůj věk s rolí pohrála bravurně. Strach a napětí je pečlivě budováno po celou dobu, takže oči jsem od toho neodthrla ani na okamžik. A závěr mě velmi příjemně překvapil, protože takovou pointu bych skutečně nečekala. Škoda jen, že do rolí rodičů nebyli obsazeni výraznější a lepší herci, jinak by to byla naprostá paráda.

Fuj, takhle zkazit Blair Witch... přiozenost se ztratila kdesi v lesích a místo ní nastupuje klišé, mizerné herecké výkony a nuda. Jinak to popsat nejde...

Vida, i relativně komerční horor zaměřený na mladé nenáročné publikum může být dobrý... a dokonce hodně dobrý. Že je levný je na něm místy znát dost, ale práce s ruční kamerou je tu jedna z těch nejlepších, co jsem zatím v rámci žánru viděla. Občas mám totiž pocit, že když se někteří tvůrci snaží, aby kamerové záběry působily co nejvíc amatérsky, tak se zmůžou jen na věčné klepání kamery a la "kameraman má Parkinsona", zatímco zde všechno působí přirozeně, bez nadbytečného klepání a záběrů do nikam. Tady zkrátka je všechno přesně takové, jaké by to každý z nás natočil. Stejné je i chování postav. Žádné blbé namachrované hlášky, svalnatí borci a blondýny s čtyřkama v povážlivě hlubokém výstřihu... jsou to jenom tři vystrašení mladí lidé, kteří se tak trochu ztratili v lese, došlo jim jídlo a mají toho plné zuby, přičemž svalují vinu jeden na druhého. Právě pro svou přirozenost, která tomu dodává na reálnosti, si mě Balir Witch Project získal. A scény, kdy se v noci kolem stanu ozývají divné zvuky, jsou opravdu strašidelné, stejně jako úplný závěr, ze kterého jsem se málem ... (však víte:)). A navíc můžeme Blair Witch poděkovat za jedno - může za rozmach "handcam" hororů, mezi nimiž najdeme pár skutečně kvalitních kousků. P.S.: Svého času mě opravdu bavilo sledovat, kolik lidí se dokázalo chytit na to, že se jedná o opravdový dokument:).

Kostka už je dnes klasika, která jen tak snadno nenajde konkurenci co se nápadu týče. Způsob, jakým je vytvořen labyrint ve tvaru kostky, se mi opravdu líbil. Pasti jsou důmyslné, po vizuálnní stránce je to taky vyřešeno dobře a mezi různorodými postavami si jistě každý najde svého oblíbence i bastarda na odstřel:). Jak se postupně vyvíjí schizoidní atmosféra a paranoia narůstá, dostává to opravdu úžasnou atmosféru a závěr je jeden z nejnapínavějších, jaké jsem viděla.

Historické velkofilmy mě nikdy kdovíjak neuchvacovaly, ale musím uznat, že Galdiátora jsem schopná sledovat klidně na několikrát. Akorát ten Russell Crowe mi kdovíjak nesedl, protože mi přijde místy děsně prkenný a mám z něj pocit, jako by zvládl zahrát jenom jeden výraz ve tváři.

Body Bags by mohly být jako typický příklad uvedeny ve slovníku pod heslem "béčko":). Nemusí se o toho kdovíjak přemýšlet, protože příběhy jsou ve všech třech případech až kouzelně jednoduché (a přesto ne hloupé), což bylo přesně to, co jsem od toho chtěla. Příběh první je hodně slušný a podle mě nejlepší. Atmosféra je parádní... kdo by byl řekl, že obyčejná benzínka může být takhle strašidelná. Příběh druhý se mi sice líbil o něco méně a měl trochu dlouhý úvod, ale závěr to značně vylepšil. A třetí příběh od Toba Hoopera? Oproti Carpenterovi je zde vidět určitý rozdíl, je to mnohem temnější, méně hravé, ale pořád dobré. Avšak největší sranda byla sledovat samotného Carpenetera v roli koronera, který na pitevně jednotlivé příběhy uvádí:).

The Burning je takový malý milý slasher, který mě kdovíjak nenadchl, ale ani neurazil. Úvod je docela dobrý, zvláště pak scéna s Cropsym v nemocnici. Prostředí dětského tábora se také docela povedlo a tak jsem se docela těšila, jak to bude pokračovat. Bohužel, jakmile si táborníci vyjeli na výlet s kánoema, trochu to ubralo na tempu a docela trvalo, než se to k něčemu rozhoupalo. Vraždy jsou páchané pouze jediným předmětem a sice zahradnickýma nůžkama, což možná vypadá na první pohled poněkud jednotvárně, ale jsou dostatečně důmyslné, přicházejí s docela slušnýma lekačkama a tak jsem se u nich nenudila. Co se zabijáka samotného týče, popálený týpek co se mstí na tábornících byl velmi dobrým nápadem. Proto, ačkoliv tento film nepovažuji za kdovíjaký klenot, je škoda, že to nemá pokračování.

Já to říkám pořád, že ti hipízáci z PETY jednou něco pokazí:)... 28 Day Later sice není nejoriginálnější zombie film pod sluncem co se týče základní dějové linky, ale zato má nejen rozumně vypracovanou psychologii postav, ale i dobrý scénář. Efekty taky patří do lehce nadprůměrné kategorie a proto je trochu škoda, že zombíků si moc neužijete. Na rozdíl od podobných snímků zde totiž nejde o žádné extra brutální řezání mrtvoláčků, ale o jednotlivé postavy a vztahy mezi nimi. Post-apo prostředí je místy jen kulisou ustupující silně do pozadí, takže jsem chvilkami během filmu zapomínala, v jakém že světě se to hlavní hrdinové nacházejí. No, ne že by to nebyla příjemná změna... Co mi trochu nesedlo byla ta epizodka s vojáky, zvláště ke konci. Ale celkově to prostě nejde hodnotit hůř než za 4*.

Dvojka si oproti jedničce trochu pohoršila rozmělněným dějem, který má málo sjednocujících prvků na to, aby se mi zdál plynulý. Skákání od jedné postavy k druhé je sice v rámci japonského hororu vcelku obvyklé a jsem na něj osobně dost zvyklá, ale v tomto případě jsem se v tom občas dost ztrácela. Bubáci, tedy Toshio a Kayako, straší stejně kvalitně jako v jedničce, ba dokonce některé scény jsou ještě lepší. Je tedy opravdu škoda, že děj je tak chaotický a můžu dát jenom 3*.

Tohle je další film, který mě nejspíš přinutí přečíst si knihu, podle které byl natočen. Nejvíc mě zde zaujalo asi prostředí Anglie 19. století, které se povedlo vykreslit opravdu úžasně. Lesk a pompéznost šlechtických salónků ostře kontrastují s bídou a špínou anglických uliček plných žebráků a prostitutek. Dorian Gray, který je zde zpodobněn docela sympatickým Benem Barnesem, se z hodného mladíka mění na bastarda, který se neštítí jakékoliv zvrhlé zábavy - nespoutaný sex s ženami i muži a drogy se stávají jeho oblíbenou zábavou. Herecký výkon Barnese sice není špatný, ovšem z mého úhlu pohledu byl poněkud zastínem Colinem Firthem, který hraje šlechtice Henryho. Děj pak, ačkoliv se mnohým může zdát až moc zdlouhavý a některé scény protahované, poměrně dobře sleduje Dorianovu postupnou proměnu. Silným prvkem je i vizuál - kulisy, interiéry i kostýmy jsou velmi zdařilé. A ačkoliv je film popisován jako horor, moc strašidelného v něm není a až na pár krvavějších scén se na něj toto označení moc nehodí. Závěrem dodám, že to nepovažuji za průměrný snímek a rozhodně jej doporučuju.