Vladajsoucna

Film, který snad nejlépe dokázal vykreslit konflikt mezi svobodomyslností a totalitou.

Úchvatná halucinogenní sága, oproti ostatním tematicky podobným eposům typu Čety zaznamenávající vietnamské válečné šílenství (i válku obecně) především v hypnoticky pocitové, filosoficko-psychologické rovině. Málokterý film obsahuje tolik jednotlivých sekvencí, které dokážou strhnout svou obrazovou, zvukovou i myšlenkovou hloubkou a které by šlo brát jako samostatné artefakty - úvodní pasáž s hořící džunglí za doprovodu The Doors, bombardování přímořské vesnice za doprovodu Wágnera, celá závěrečná část se šíleným Kurtzem, která jakoby sama o sobě byla psychedelickým tripem.

Neprávem pozapomenutý skvost, který byl u nás v 80. letech obrovským hitem. Hláška "Pusťte bratry domů" dosáhla velké obliby a dokonce ji skandují i fanatičtí vlajkonoši ve Smyczkově Proč? Apači dodnes převyšují průměr krimifilmů svým syrově autentickým a nepřikrášleným zachycením života v newyorském podsvětí (nedá se nic dělat, dnes odsuzovaní normalizátoři si uměli vybrat dobrý objekt "nastavování zrcadla" v kapitalistické cizině) na straně jedné a kontrastně osvěžujícím lidským humorem na straně druhé. Ten do děje vnáší samozřejmě Paul Newman v hlavní roli, který opět předvádí excelentní výkon v úloze degradovaného policajta Murphyho, jenž je dalším z řady jeho neodolatelně vtipných, svobodomyslně frajerských, ale především čestných chlapíků. Neznám jiného herce, jehož filmové postavy by mi byly sympatičtější. Dokáže být zcela bez přehrávání přirozený ve scénách ryze groteskních, jako jsou policejní zátahy proti nejrůznějším bizarním bronxovským figurkám, i ve scénách ryze vážných, jako je úmrtí Murphyho feťácké milenky (v taktéž skvělém podání bronxovské rodačky Rachel Ticotin) či brutální jednání jeho policejního kolegy. Jako jeho mladý parťák mu zdatně sekunduje širší divácké veřejnosti bohužel neznámý Ken Wahl, který dokázal být Newmanovi víc než jen důstojným nástupcem Redforda. Pam Grier jako jako slizká vraždící štětka s břitvou již dávno před svým životním hereckým výkonem v Jackie Brownové předvedla, že má herecky navíc než na blaxploitationální béčkové thrillery. Škoda, že v současnosti podobně zajímavé herecké příležitosti opět nedostává. Jako třešinku na dortu je nutno ocenit také brilantní český dabing staré barrandovské školy. Vedle Luďka Munzara, tradičně dokonalého Newmanova dvorního dabéra, dabují neméně skvěle Pavel Trávníček, Eva Hudečková nebo Jiří Zahajský. Skoro se až modlím, aby v případě vydání filmu na DVD (což by jinak bylo sakra na místě!) se jej nechopilo nějaké dnešní dabingové studio a nenahradilo mistrovské interpretační dílo v režii Marie Fronkové nějakým "tůmovsko-mahdalovským" rychlokvašným shitem. Uff.

Svižná a vtipná adaptace Orwellovy legendární alegorie společensko-politických změn v Rusku 20. století. Ač údajně zakázka CIA, nenese žádné stopy primitivního antikomunismu. Naopak, vepř Kuliš, jehož předobrazem je sám Trockij, je zde vykreslen jako velmi vznešená a charismatická osobnost, která svým revolučním elánem dokázala zvířata z farmy dotlačit k razantním činům ve jménu demokracie a socialismu, co farmu ovládané alkoholickým kapitalistou (!) změnily k nepoznání (samozřejmě k lepšímu). Diktátor Napoleon (neboli Stalin) byl naopak tím, kdo pod slupkou rádobyrevolucionáře zatrhl jakékoliv další socialistické reformy a vývoj farmy nasměroval do předrevolučního totalitního marasmu. (Stejně jako Stalin se neformálně pasoval na novodobého cara). Celý film stejně jako předloha tak plně koresponduje s Orwellovým levicovým antiautoritářským smýšlením ( „Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu".). Lidé, co si myslí, že by poselstvím Farmy zvířat bylo zpochybnění všeho socialistického a skrytou apologetikou dnešního neoliberálního marasmu, jsou jen stejní omezenci jako Napoleonovi pucfleci.

Ano, je to jeden obrovský kalkul. Ale jedinečně natočený. Příběh malého medvíděte, kterému matku zabil spadnutý šutrák, usilující (zpočátku neúspěšně, nakonec samozřejmě úspěšně) o opatrovnické přátelství jednoho medvědího giganta, jehož se snaží ulovit dva francouzští lovci. Poté, co jednoho z nich nechá medvěd žít, oplatí mu to i lovci a odjedou domů s nepořízenou. Závěr končí společným pokojným soužitím medvěda a medvíděte v noře, ve které se skrývají před venkovní zimou. Inu, prostý, ale i na největšího cynika slzutvorně působící příběh. Film dojme, aniž by se při tom člověk cítil trapně a dětinsky. Annaud to prostě dokázal. Nejen pomocí zmíněné strhující story, podmanivé hudbě, kameře kochající se nádhernou horskou krajinou a celkově obdivuhodně trpělivým režijním a producentským Annaudovým vedením, ale především naprosto úžasnými "hereckými" výkony medvědů. To, co před kamerou ukázalo ono malé medvídě, to je jedna z nejnedocenějších mistrovských kreací na filmovém plátně. Nejde o žádné cirkusáckou exhibici, ale o opravdu procítěné stanislavského herectví. Snad první film, kde zvířata přehrávají lidské představitele, ačkoliv Tchéky Karyo a další herci s minimem dialogů předvádějí také slušné výkony. Jestliže je film brán za rodinný film, je nutno ovšem dodat, že obsazuje i docela drsné scény úmrtí a zranění zvířat a také jednu z dálky snímanou medvědí erotickou scénu. :D Zkrátka je to dojemný film z drsné přírody, nikoliv disneyovský cajdák. Potěší i účast našeho klasika Břetislava Pojara, který byl pro vytvoření surrealistických snových představ medvíděte patrně vybrán kvůli svým slavným medvídkům u Kolína.

Půvabné režisérovy vzpomínky na mládí v magicko-realistickém stylu. Je Felliniho nejzábavnější i nejsmutnějším dilem. Jedním slovem nádherné.

Červená knihovna podle údajně strašlivého scénáře režimní spisovatelky, ale v jedinečném, byť poněkud manýristickém filmovém podání Juraje Herze! Ten když má své dobré filmařské období (které v současnosti bohužel nemá) a schopné spolupracovníky kolem sebe (jako jsou zde hudebník Petr Hapka, herci Marta Vančurová a Vlastimil Harapes), dokáže vytvořit i z naprostého paskvilu poutavé umělecké dílo.

Kladivo na čarodějnice nebo Romance pro křídlovku, to je první, osobitá, nepodlézavá, moderní tvář Vávrovy tvorby. Jan Amos, to je ta druhá, výpravná, leč akademicky chladná tvář. Přesto film stojí za vidění už proto, že úctyhodná osobnost Komenského nemá dosud na filmovém plátně konkurenci. Ladislav Chudík si se svou postavou poradil důstojně, dobrou práci odvedl i kameraman Šofr (jen občas obraz filmu působil až nepatřičně temně). Jako zfilmovaná učebnice plná pozoruhodných momentů Komenského života, jeho úžasných humanistických myšlenek (byť přiblížených naprosto fádně prostřednictvím scén píšícího či diktujícího Komenského) a dalších dobových postav (i když setkání Komenského s Rembrandtem nebylo nikdy historicky prokázáno) určitě obstojí. Ale to závěrečné Komenského "nekonečné umírání", to není uhrančivá katarze, ale nechtěná groteska jak od Monty Pythonů!

Takovýto teatrální patos mohl fungovat ve 30. letech, když vznikla první verze Koptova románu, dnes už nikoliv, ať se ho snažil Renč zakrýt klipovitou vizualitou jakkoliv.

Roztomilá nostalgická vzpomínka na éru amatérských véhaesek 80. let. Škoda, že jej televize vysílají s novým dabingem, ten původní simultánní přinesl zkrátka neopakovatelný zážitek ("A teď si Bennete vypustil páru, táto?" :D). Schwarzenneger ve své vrcholené (ne)herecké formě jako bravurní vojenský superman, pro něhož je možnost vystřílet ostrov plný po zuby ozbrojených teroristů hračkou. Sice se jedná o typickou republikánskou militaristickou propagandu reaganovské éry jak prase, je zde ale jeden menší háček - "vlastenečtí pučisté" z jakési fiktivní banánové republiky Val Verde (objevila se i v Predátorovi a dalších snímcích) , jak jsou ve filmu vykresleni, byli ve skutečnosti snaživými spojenci a podkuřovači CIA a Washingtonu, nikoliv naopak. S che guevarovskou radikální levicí nejsou ani ve filmu nikterak spojováni. Že by se takový zarytý konzervativec jako Schwarzenegger vzbouřil proti svým mocipánům a šel to nandat skutečným grázlům, jakými byli Contras v Nicaraguy? Ale což, logika a realističnost je to poslední, co bychom mohli na Komandu hledat.