Vladajsoucna

Vzdělaný filmový teoretik Godard využil pro fabuli svého debutu klišé krimifilmů klasického Hollywoodu 30.-40. let a zasadil je do ve srovnání s jeho pozdějšími narativními experimenty ještě divácky jednodušší, nicméně dodnes opravdu vzrušující a dodnes velmi moderní formy.

Známý kulturně-politický provokatér Stone se snažil svou tragikomickou biografii o nechvalně proslulém "planetárním magorovi" natočit a uvést ještě těsně před koncem jeho prezidentské kariéry. A bohužel, celá uspěchanost až odbytost je na tomto filmu silně patrná. Takováto atraktivní látka, která měla potenciál se stát stejným mezníkem ve Stoneově filmografii jako JFK, si mizerný rozpočet, pouhých 46 natáčecích dnů, na Stonea překvapivě mdlou formální podobu a především nedotažený scénář prostě nezasloužila. Jinak ovšem jde ve srovnání s posledními Stoneovými plytkými díly jde stále o film, který stojí za vidění, už kvůli skutečně skvělému Joshu Brolinovi v titulní roli rozmazleného trouby, typického průměrného Američana, jenž si svou duševní malost pokoušel kompenzovat sklony ke gigantickému mesiášství. Samozřejmě za cenu tisíců nevinných obětí...

Kam se hrabou všechny hrané pokusy o adaptaci Haškovy nesmrtelné předlohy. Trnkova animace věrně se opírající o Ladovy kresby společně s geniální Werichovou vypravěčskou interpretací snadno strčí Hrušínského, Rašilova i Nolla do kapsy. Následné Látalovo pokračování z 80. let byl však omyl, spousta kvalitních herců mluvících jednotlivé postavy na jednoho Wericha prostě nemají.

Trnkovo poslední dílo - úchvatné podobenství s prvky hororu o střetu svobody a totality v umění. Jasné, jednoduché, výstižné a proto i tak působivé. A proto i po roce 68 trezorové...

Famózní thriller s brilantními výkony pánů Hoffmana a Oliviera, za nimiž nezaostává ani "čelist" Roy Scheider a půvabná Mathe Kellerová. Klasická sedmdesátková podívaná se vším všudy s mírným politickým podtextem. Česká televize potěšila, že snímek uvedla s původním českým kinodabingem z roku 1979, kterému se ten nový (byť opět s obsazením Jiřího Holého a Jana Přeučila) nemůže vyrovnat. A to jak v části hereckého obsazení (přestarlý Postránecký se k mladému Hoffmanovi opravdu už nehodí, na rozdíl od vynikajícího Mrkvičky, stejně tak rutinér dnešních rychlokvašených dabingů Šrom má daleko k preciznímu výrazu Eduarda Cupáka), tak třeba ve zvukové kvalitě. Ta je u původního kinodabingu vskutku geniální, občas to ani nevypadá, že film sledujeme s dabingem. Kdepak, kam se hrabou na staré zlaté barrandovské ručičky ty dnešní srágory...

Zdlouhavý záznam návštěvy legendy světové hudby během polistopadové euforie, jemuž většina jeho obdivovatelů (včetně trendaře Kocába) nesahá ani po kotníky. Rozhovory se Zappou z tohoto filmu vyšly i v jednom časopise (tuším že Rock a pop), kde zazněla i Zappova tradičně ostře kritická slova na adresu USA a Reaganova kapitalismu. Do tv dokumentu se ale pochopitelně nevešla. Holt sametová havlistická cenzura už dělala divy.

Vorlova tvorba má sestupnou tendenci. Gympl je totální vyumělkovaný škvár, který by si tak strašně rád hrál na nějaký český Trainspotting, přesto vznikla jen hiphoperská variace na bezduché normalizační filmy o mládeži typu Můj brácha má príma bráchu. Nad tím, jak režisér se naprosto míjí účinkem svým popisem gymnaziálního prostředí, je zbytečné se rozčilovat. Přitom by stačilo, kdyby se snažil brát stejně málo vážně jako za starých zlatých sklepáckých let. Pak by byl Gympl alespoň nevtipnou parodií a ne přímo vlezlým paskvilem, snažícím se cosi zásadního vypovědět o dnešní mladé generaci, doplněném o "vtípky" a'la školník Vorel starší a zazobaný podnikatel Kraus. "Herectví" Vorla mladšího, Mádla a představitelek jejich dívek nejde hodnotit bez použití sprostých slov. Krutý zážitek nutno léčit shlédnutím Pražské pětky a Kouře.

Ten film jsem si jen tak na rychlo projel. S úctou k nejstarším dílům režiséra tohoto propadáku nebudu raději hodnotit, i když to, jsem stačil shlédnout, do kategorie odpad zapadá znamenitě.

Zrůdnost! Estrádní herectví+neúspěšný polský tvůrce obdivující to nejhorší z hřebejkovského mainstreamu+šílená postava šílené "Bábu přemlouvající" Issové+pitomé relativizování podílu Poláků na okupaci naší země=Prostě zrůdnost!

Jediný hraný film přední osobnosti českého filmu. Její výtvarně pestrou konverzační hříčku samozřejmě nelze srovnávat s vrcholnými snímky 60.let, na kterých měla Krumbachová lví podíl ať už jako scénáristka nebo jako autorka výtvarné koncepce (Démanty noci, Sedmikrásky, Kladivo na čarodějnice). Přesto je film poněkud nespravedlivě podceňován - má co říci nejen jeho silně stylizované vizuální pojetí (jen škoda, že zanesené pouze do komorního ateliérového prostředí, čímž působí na celovečerní metráž trošku násilně), tak i na groteskní nadsázce postavení herectví Menšíka a Bohdalové, které velmi dobře kontrastně souzní se spíše intelektuálním textem. Takový Menšík zvládne dokonale jak gastronomické scény a'la Bohouš, tak i démonickou polohu své postavy. Interpretka titulní písně Marta Kubišová se už nemohla objevit v titulcích, stejně jako její tehdejší manžel (a exmanžel Krumbachové) Jan Němec, který u filmu dělal uměleckého poradce.