Kaka

Esteticky odfláklá gangsterka rychlokvaška s nudnými postavami a obyčejným scénářem, kde vás v podstatě vůbec nic nezajímá, dokonce ani pořadí kdo koho odbouchne. A když už se těšíte, že bude alespoň nějaká akce, tak zjistíte, že přes digitální efekty ala první polovina 90s není ani pořádně žádná vidět. Je to škoda, protože stopáž není přiliš velká a mohla to být relativně ryzí věc s dobrým tempem. To by ovšem musel být herecký ansámbl poskládaný trochu jinak. A irské chlapáctví v podání hlavního hrdiny moc nefunguje.

Zajímavé názory a postoje, kvalitně načrtnuté charaktery a ještě hlubší studie Mesrina, než v úvodním díle, který byl mnohem více strhující a dějově přehlednější. Jediné, co skutečně uhrane a rezonuje v epilogu, je samotné finále, které ale v kostce známe už od druhé minuty prvního dílu.

Grandiózní francouzská tvorba. Svěží, úderná, řemeslně precizní. Vůbec nevadí, že se postavám nedostaneme tak úplně pod kůži díky zkratkovitému scénáři. Cassel je strhující kdykoliv je na plátně, akce prvotřídní a celý tenhle příběh o PE n1 z Francie je vyprávěn s noblesou toho nejlepšího, co Francie filmu dala - starých drsných kriminálek.

Helgeland musí psát jen scénáře, protože jakmile je za kamerou, tak to nemá drajv a výsledek je nijaký. A u takovéhle retro gangsterky je to škoda dvojnásob, jelikož forma OK, životních mouder/pravd málo, Chazze Palminteriho ještě méně a dějová struktura filmu je jenom aby nějaká byla. Jinak je to ONE-MAN-SHOW Toma Hardyho který je brilantní a ještě brilantnější. Kdybych si chtěl pustit v jeden večer předskokana a hlavní chod, dám si Legend a třeba Goodfellas.

Zajímavá post apo vztahovka, kde Margot Robbie hraje jako o život a režisér si vystačí s minimalistickou atmosférou, pár záběry na zalesněné hory a scénář, který má co nabídnout a díky bohu polopaticky nedoříkává ani jednu ze svých dějových premis. Nechť si tedy každý přebere jak sám uzná - tenhle přístup vůči divákovi není jeden z obvyklých a určitě stojí za ocenění. Škoda pomalejšího tempa a pár zbytečně hluchých pasáží.

Na poměry ČR vcelku ucházející výtvor, kde chybí přehlednější scénář, razantnější režijní rukopis a větší tah na branku. Občas je ta snaha tvůrců být co nejvíce přirozený cool nad věcí a sázet to z patra jednu za druhou příliš okatá a nefunguje. Stejně tak neutuchající televizní feeling je na přesdržku. Když si ale vezmete, že taky mohlo vzniknout pokračování Slunce Seno, tak je tahle parodie na Krejčíře vcelku zábavná a Hynek Čermák si hlavní roli vyloženě užívá. Hollywood však připomíná svým šarmem jen a pouze Vlastina Svátková.

Při sledování Rivalů je úplně jedno s jakou postavou sympatizujete, jelikož chápete u obou dvou jejich postoje, názory, motivace, jen každý jde jinou cestou. U Muže na laně nesympatizujete s nikým, resp. nechápete motivace hlavní, ani vedlejších postav (přičemž se nabízí srovnání právě pro silnou vůli hrdinů dokázat "něco" za každou cenu). Tudíž se do nich divák nedokáže dostat a jsou pro něj naprosto ploché a bez zájmu. Koncepcí filmu a lacinými výrazovými prostředky (na dnešní dobu) zůstal Zemeckis zaseknutý někde 20 let zpátky, jenže nepochopil, že doba jde neúprosně kupředu a těhle pokusů už tady bylo mraky. Leč pochopitelně v méně vizuálně vytříbeném podání. Tolik nevyužitého hereckého potenciálu (Levitt, Kingsley), tolik zbytečně okatých scénáristických berliček a nedotažeností - největší zklámání áčkového Hollywoodu letošního roku. Forrest Gump byl od srdce. Tohle je pro amíky sice možná akorát tak do srdce, ale pro normálně smýšlejícího rácio diváka je to jen přehlídka mistrů na efekty. Jinak je to snůška keců, zbytečných slz a patosu.

Souboj filmařských es a bravurně vykreslený vztahový propletenec maloměšťácké famílie z nižší střední se všemi zápory, které si jen můžete představit. Caton-Jones je naštěstí i solidní řemeslník, ale o to tady ani moc nejde. Pracuje se s herci na pár metrech a to, oč tu jde, se povedlo náramně. V průběhu filmu čím dál tím větší sympatie k postavám a emoce. Charaktery nebývale plastické a nejen ty hlavní !

Krásně tady můžeme porovnat práci Egoyana a Denise Villeneueva. Nedotažený scénář, který nabízí sice spoustu zajímavých scén a dialogových pasáží, ale prapodivně přeskakuje v časových rovinách a neumožňuje divákovi improvizovat a domýšlet, ani však listovat v bujarém obsahu, jelikož je nepřehledný. A bohužel zároveň není ani z poloviny tak atmosferický (chybí práce s kamerou, hudbou, nasvícením) jako Zmizení, což je element, který tvořil v o rok starším počinu 50 procent úspěchu. Celkově vzato tedy Captive o třídu horší, stále však slušná filmařina. Nejvíc potěší opět expresivní Reynolds, který se do těhle rolí prostě umí položit.

Přesně tuhle přímočarost bez odboček a zbytečného nafukování, řešení a polemizování nad kravinami jsem chtěl od Interstellar. A nedostal jsem jí. Ač je Nolan bravurní tvůrce, od Scottovy protřelosti a zkušeností za ty všechny roky se má ještě hodně co učit. Takhle to má vypadat. Jedinou výtku mám k bagatelizování, či snad opomíjení dost zásadních věcí - razantní škrty napříč časovou osou - zřejmě nutné nůžky zabraňující bobtnání stopáže. S tím spojená nedostatečně dramatická osobnostní proměna, podezřele konzistentní psychický i fyzický stav hlavního hrdiny, velmi sporadicky vyobrazené klimatické peklo na planetě apod. Většinu pozornosti sežrala hlavní role od A do Z. Ale to charizma tam je, koneckonců osvědčená sky crew (Damon, Chastain).