Kaka

Doufám, že už všem široko daleko došlo, že Espinosa není režisér ponurých historických thrillerů, protože scénáristy si vybírat moc neumí. Atmosféru a výpravu sice dává, ale dementní vyústění není to pravé ořechové stejně jako fakt, že to celé potápí do tmavě šedých roztěkaných filtrů. Prosím dejte mu někdo točit pokračování Bournea, potažmo dalšího Ramba apod. Protože tvrdší a surovější akci umí málokdo. Sice je jí tu málo, ale pošušňáníčko.

Výrazovými prostředky klasický střední proud De Palmy. Žádné inovace, žádné nadbytečnosti. Bohužel ale jak tomu tradičně v jeho podání bývá - příliš mnoho scénáristických twistů, mindfuck situací a dějových veletočů. A cpát k tomu všemu Lynchoviny taky není úplně moudré. Pořád se ale nedá nezmínit ta vytříbená estetika a práce s hudbou (!) a kamerou.

Trochu moc teen cover, ale jinak vcelku zajímavá sonda do klučičího života, resp. stylu myšlení. Ze začátku klasická story, která se postopem času (příchodem Julianne Moore na scénu) mění ve vcelku vyzrálou a dobře poslouchatelnou/koukatelnou věc. Na to, že je Levittovi tolik kolik mu je, je tenhle film víc osobitý, než se na první dojem může zdát. Scarlett opět TOP.

Skvělá atmosféra, řemeslně působivé, ale jinak těžce odosobněné a chladné. Tradiční Verhoevenovské věci samozřejmě nesmí chybět (násilí, explicitní erotično), což ale ještě nutně nedělá film kvalitní jako celek. Snaha vrátit se do Holandska, být originální a natočit snímek v evropském stylu, který zdánlivě rozvazuje tvůrčí ruce a dovoluje na oko experimentovat, tak úplně nevyšel.

The Pursuit of Happyness na druhou, akorát místo burzy tu máme rugby. Je jasné, že přitroublým američanům střední třídy, kteří jsou slepě plní těch pravých hodnot v jakémkoliv podání, přičemž preference je v tom co nejjednodušším a nejsrozumitelnějším (tedy doslovně jak pro blbé), se tohle strašně líbilo a chodili na to do kina po kýblech. Ale komplexně vzato nemá tahle reklama na to "jak to má správně vypadat" dramatický oblouk, ani punc realističnosti. Všechno je až přiliš zkratkovité, jednoduše přímočaré, bez komplikací, jdoucí si jednoduše levelovitě start - cíl. Jedinci, kteří si ale musí v životě vybojovat něco víc než standart velmi dobře ví, že takhle to přesne nefunguje. Sandra Bullock ale herecky maximálně úsporná a přesně trefená - její interakce s postavami, to je fantazie.

Noblesní viktoriánská romance, dokonale trefená do současných formálních a estetických trendů moderní filmařiny. Syrová kamera, nulový patos a úsporné dialogové pasáže, kde je vše soustředěné na střih, mimiku herců a v drtivé většině nevyřčené emoce. Velmi moderní avšak přitom dobové a plné tradičních hodnot, které máme v těhle osudových příbězích z dávných dob tak rádi. Skoro by se chtělo říct, že tyhle filmové záležitosti zůstali v prachu někde na konci devadesátek, naštěstí to ale není pravda, jsou i dnes, jen jich je už mnohem méně a kvalitních jen pár.

Scénáristicky vypiplané, tématicky naléhavé a herecky grandiózně velkorysé. Backinsale, Dillon, Alda apod. - vyzdvihují tohle soudní drama o stupeň výš, ač to na první dojem díky komornímu feelingu a skromnému marketingu vypadá na ryzí průměr. Ale je to přesně jeden z filmů, který nemá tendenci být velký, ale o velkém vcelku obratně pojednává.

Plné typicky evropských trademarků. Úsporná minimalistická režie, málo hudby, v podstatě ryzí konverzačka v syrovém industriálním prostředí vrtné plošiny. Plné neurčitých pohledů na oceán a hutných myšlenek/názorů/postojů. Bohužel bez drajvu a s poměrně malou katarzí, kterou bych u filmu takovéhoto ražení očekával. Sarah Polley fantastická.

Kdyby tuhle vypalovačku natočil a zahrál Stallone před cca 20-25ti lety, půlka fandů akčního žánru by si sedla naprdel a měla by na světě další filmovou klasiku. Dneska už to působí trochu archaicky jak scénářem, tak vizuálním provedením, ale jako pocta jednoduchým akčních osmdesátkovým filmům je to gut. Těch klasických trademarků je tady mraky - stará auta, rednecks kam se podíváš, neskutečně vyfetlou Kate Bosworth (!), stále sexy Winonu Ryder, stará rockové fláky a hlavně ultimátně silovou a nekompromisní akci - bravo !. V rámci žánru přírůstek, který neudělá ostudu, jen je trochu ztracen v čase.

Všechno už jsme viděli dvěstěkrát někde jinde. Scénář snad i třistakrát. Ale když před sebou stojí Jaa vs Lundgren a Jaa vs Jai White, tak máté pocit, že bude na co koukat i kdyby byl střih sebeblbější a rozpočet sebemenší. A opravdu na co koukat je. Naprosto uspokojivý průměr a v rámci akčního žánru podařená věc, která může ještě zdatně reinkarnovat jinak upadající kariéru Dolpha Lundgrena.