KarelR

Už zase budu v menšině, ale hlásím ohromnou spokojenost. První půlka Vzestupu Skywalkera je nabušená blockbusterová jízda, u níž mě trápilo hlavně to, že moc nezvládá ždímat emoce. Abrams jako by potřeboval hlavně atrakce do trailerů a chtěl předvést, že pořád umí dynamickou akci jako málokdo jiný. V klíčové chvíli se však ukáže, že všechno to létání, utíkání a střílení byla jen předehra k osudovému dramatu, které naplno využívá Daisy Ridley i (znovu luxusního) Adama Drivera. Druhou půlku filmu jsem tak jen vykuleně civěl na plátno a střídavě se radoval z fandovských pomrknutí a obdivoval Abramsův tah na branku, jenž samozřejmě ohýbá celou trilogii zpátky k sedmičce. Ano, v jádru to je opačný extrém než Poslední z Jediů a těžkotonážní hra na jistotu, která místo důkladných vysvětlovaček raději šlape na plyn. Právě díky tomu ale jde o tak famózní zážitek, který jsem v módu dvanáctiletého kluka hltal plnými doušky. Tahle má vypadat úderná pohádka z 21. století! (9/10)

Ten nejluxusnější bayhem je zpátky... no... na celých 20 minut! V honičce ve Florencii je všechno, kvůli čemu Baye milujeme, bohužel je za ní ale přilepený hodinu a půl dlouhý pokus o akční film, v němž (kromě vymazlených záběrů) nefunguje skoro nic. Postavy jsou dost marné, humoru je pomálu, napětí neexistuje, záporák nezaujme a vůbec je to celé jako výtvor scenáristů Call of Duty, který Bay vylovil z koše a natočil ho 1:1. Dovedu si představit, jak by z toho pod dohledem Dona Simpsona byla akční událost roku. V téhle podobě je ale 6 underground jen neskutečně atraktivní plácnutí do vody, které znovu potvrzuje, že toho Bay bez pořádného producenta moc neodvypráví.

Úplně na konci Le Mans '66 trošku zaváhá, ale jinak moc nevím, co bych vytýkal. James Mangold opravdu drží dvě a půl hodiny pedál u podlahy a servíruje velkolepé „autařské porno“, jež ohromně baví při závodech i mimo ně. Bale je perfektní, Damon mu úspěšně šlape na paty a nečekanou třetí hvězdou je Caitriona Balfe, která jako Baleova filmová žena září v každé svojí scéně. Řemeslně jde o masivní hollywoodskou špičku, scénář pak úspěšně kondenzuje všechno důležité a vážně nedá člověku vydechnout. Pořád se něco děje, pořád se někdo handrkuje, pořád se něco tuní a testuje. Z Le Mans '66 se tak vyklubala čirá filmová radost, na níž byste měli co nejdřív vyrazit do kina. Jo a vezměte s sebou tátu! (9/10)

Marketingové oddělení Paramountu by mělo dostat padáka. Trailery šestého Terminátora totiž moc nereflektují výsledný film, který je daleko říznější a nabušenější, než by se mohlo zdát. Šestka je (stejně jako první dva díly) velkou a přímočarou honičkou, v níž je padouch vždy jen půl kroku za hrdiny, takže ani není čas na nějaký balast. Miller prostě sází jednu akci vedle druhé, prokládá to tak akorát nosnými dialogy, a i když je tu pořád moc digitálních berliček, razantní eRko to bohatě vynahrazuje. Skloubit staré a nové, zvládnout v tom ukočírovat tři silné hrdinky, a ještě patřičně využít Arnolda, se zdálo jako takřka nemožný úkol. Tim Miller ho ale zvládnul a posílá do kin nadprůměrnou popcornovou jízdu, u níž mě zazděná kampaň (a tudíž nevyhnutelné finanční selhání) začíná nehorázně štvát. (8/10)

Druhý Zombieland hraje s divákem naprosto férovou hru. Je v něm totiž všechno, co fungovalo v jedničce, a… nikdo tomu nehází klacky pod nohy. Chápu, že se mohlo víc experimentovat - příběhových linek se ostatně nabízí spousta. Ruben Fleischer ale znovu vsadil na čtyři nosné hrdiny, k nimž přihodil hlavně dvě nové tváře (Zoey Deutch i Rosario Dawson jsou tu samozřejmě super), a rozhodl se jet scenáristickou i režijní jistotu. Někdo to možná označí za lenost a vlastně s tím nejde moc polemizovat. Na druhou stranu ale nový Zombieland prostě nešlape vedle a nabízí další porci skvělé zábavy, jíž si maximálně užívá hlavně Woody Harrelson. Někdy se holt dá podruhé vstoupit do téže řeky. Stačí mít sehraný tým a dát mu prostor k tomu, aby se na place vyblbnul stejně jako před deseti lety.

Joker podle mě nepatří mezi filmy, z nichž člověk vychází s jasně uceleným názorem na to, co právě viděl. Phillips s Phoenixem opravdu vykročili mimo mainstream, otázkou ale je, nakolik tenhle odvážný směr ustáli. Jestli čekáte herecký a řemeslný triumf, u něhož milovníci Taxikáře a Krále komedie zamáčknou nostalgickou slzu, tak ho rozhodně dostanete. Jokerovy ambice jsou ale daleko větší a zahrnují velmi aktuální témata ve složitém podání, u něhož je diskutabilní, zda funguje nebo ne. Vlastně mám pocit, že Joker do dnešní doby „film je potřeba okamžitě zaškatulkovat a přiklonit se na jednu nebo druhou stranu“ vůbec nepasuje – a to zcela záměrně. Zatím tedy zvedám palec opatrně nahoru a ke spokojenosti nebo pohoršení se poctivě dopracuju v dalších dnech.

Dobrá seagalovka to byla :)

James Gray se po Ztraceném městě Z trefil ještě jednou! Ad Astra je v podstatě mistrovské dílo, které umně balancuje mezi blockbusterem a staromilským sci-fi eposem, přičemž se pevně obtáčí kolem tématu otec a syn. Klíč k úspěchu spočívá v tom, že se jede po archetypální žánrové kostře, všechno je ale realizované skrz prakticky působící efekty a přísný důraz na hlavní postavu. V jiných rukou by z Ad Astra byl typický akční flák moderního střihu. Gray se však vešel někam mezi Interstellar a Gravitaci a natočil skvěle ubíhající dobrodružství, které je tak akorát napínavé a tak akorát osobní, aby vás ty dvě hodiny poctivě semlely ze všech stran. Z fleku se tu dá žasnout nad vizuálním podáním, nad akcí, nad herci i nad přímočarou vizí, jejíž prohlubování je možná doslovné - ale vzhledem k tématu je právě verbalizování ústředních motivů tím, co ve finále utahuje šrouby. Za mě tedy velká paráda a pevně doufám, že takhle spokojený nebudu sám.

Asi jako kdybyste pustili Avengers: Endgame někomu, kdo nečetl žádné komiksy a neviděl předchozí marvelovky, a čekali, že ty tři hodiny bude slintat blahem. Tarantino mnohokrát avizoval, že je Tenkrát v Hollywoodu poctou padesátým a šedesátým letům, jíž si víceméně točí pro sám pro sebe. Výsledek ale na tyhle propriety spoléhá do takové míry, že nezbývá moc času na klasickou „tarantinovskou zábavu“, jíž je v těch 162 minutách maximálně půl hodiny. Nechci tím říct, že by to celé nebylo parádně zahrané i natočené, a že jsem si to většinu času neužíval – na to je Quentin až moc zručný a Pitt s DiCapriem si to dávají od začátku do konce. Dvouhodinové čekání na finále ale klidně mohlo být poloviční a nic by se nestalo, což z Tenkrát v Hollywoodu dělá minoritní fan service na jedno podívání. Jako proč ne, starší generace si taky zaslouží svůj nostalgický epos. Trochu sobecky jsem ale od Tarantina čekal mnohem víc! (7/10)

Jednou za čas se objeví film, jehož trailery ani na vteřinu nelhaly. A správně jste uhodli, že právě do téhle škatulky patří Hobbs a Shaw. Spin-off autařské ságy se tvářil jako velká popcornová jízda, která naplno zužitkuje Rocka i Stahama. A přestože mám výhrady k poslední třetině, v níž se trochu vytratí „sense of fun“ (a úplně tu zblbne počasí), dění v Londýně a na Ukrajině je tak našlapané, že z toho oči přecházejí. Ono se urážení hlavního dua vážně dá roztáhnout na dvě hodiny, a když ho proložíte tunou přepálené akce, svůdnou Vanessou Kirby a zarputilým Idrisem Elbou, vypadne vám z toho chlapácká blbina par excellence. Teď už jen zbývá vydělat na dvojku, do které mám hned několik zajímavých nápadů…