KarelR

Chválím velké ambice a stěžejní scénu úplně na konci, která mi přišla super, ale jinak jsou My o třídu až dvě horší než Uteč. Zatímco minule jsem hrdinům od začátku fandil a bavilo mě rozkrývat originální příběh, jenž (v rámci žánru) dával smysl, tentokrát to Peele ve finále neustál. Z veškerého „mystična“ tu dává smysl asi 10% a zbytek je prostě bohapustě mimo, což má divák vzhledem k alegoričnosti celého filmu zřejmě ignorovat. Podle mě však tolik otázek smést ze stolu nejde. A jako by to nestačilo, problematičtí jsou vlastně celí My, jelikož se o postavy nikdy opravdu nebojíte a v napětí vás drží čistě touha po vysvětlení, co se to sakra děje. Jestli čtete tyhle řádky, tak jste z nich asi rozkódovali, že odkrytí všech karet (převážně) stojí za starou belu. Peele tak vlastně natočil jen průměrný „zombie“ horor, s jehož přesahem sice souhlasím, ale vážně to nemohla být jen epizoda z rebootu Twilight Zone?

Moc jsem toho od Captain Marvel nečekal a dobře jsem udělal, protože to není žádná velká hitparáda. Origin mocné pilotky má parádní úvodní půlhodinu, kde akce střídá akci a člověk moc nemá čas se v něčem patlat. Jakmile se ale ve druhé půlce zpomalí, začne být očividné, že se na ústřední tajemství (a Carolinu minulost) plýtvá až moc času, a že tu chybí ultimátní hrozba, s níž by titulní hrdinka mohla změřit síly. První Iron Man, Kapitán Amerika nebo Doctor Strange mi v tomhle ohledu přišli o něco vyváženější. Zase o tolik pozadu ale Captain Marvel není, jelikož Marvel znovu trefil ústřední postavu (většina „hero moments“ je super) a nasypal kolem ní schopné obsazení, které vás protáhne sebedelší dialogovou odbočkou. Do budoucna má tedy vtipkování a fackování raket s Carol Danvers vcelku solidní potenciál. Už kvůli tomu, že máme za sebou povinné základy a může se (podobně jako u Kapitána Ameriky) rovnou začít s výraznějšími zápletkami. (7/10)

Robert Rodriguez servíruje dvouhodinovou předehru ke sci-fi nářezu, který James Cameron očividně nikdy nenatočí. Jako svižná rodinná sci-fi je Alita fajn, vysněné akční hody se však nekonají – spíš dostanete mix spousty povědomých věcí, na který si za pár měsíců vzpomenete jen díky titulní postavě a epickému měřítku. Jasně, po kulhající kampani je to vlastně solidní výsledek. Papírové předpoklady ale původně byly úplně jinde! (6/10)

Tak jako nemůžu bejt všude, musím vám stačit v MovieZone Live!

Říkal jsem si, že Amíci zase jednou podstřelují, ale oni ještě přestřelili. Skleněný totiž není ani veleprůměrné drama, nýbrž dvouhodinové trápení, v němž se hrstka marných postav motá v nejhůř střeženém blázinci na světě. Vyvolený je pro mě pecka a Rozpolcený není o moc pozadu. Tady se ale spadlo do natahovaného bahýnka bez napětí a smyslu, které v roce 2018 absolutně nejde obhájit. Jako by Shymalan znovu ztratil cit a produkující Blum měl nějaké zatmění mysli. Jejich komentář superhrdinského žánru totiž nabízí jen šroubované dialogy, WTF zvraty a spoustu důvodů k předstírání, že tahle crossoverová marnost nikdy nevznikla.

Přehledné, jednoduché, svižné a víc než fajn. Bumblebee je asi nejlepší transformeří film po nářezové jedničce, a je to hlavně díky tomu, že jde o velkou sci-fi až ve druhém sledu. V tom prvním se jedná o příběh osmnáctileté holky, která to v životě nemá zrovna jednoduché a touží jen po vlastním autě - a právě toho se Travis Knight chytil jako klíště. Mačkání plechů je v jeho podání solidně natočené a patřičné zábavné, mnohem důležitější je ale to, že umí Hailee Steinfeld stejně dobře odehrát raněnou dívku i spasitelku celé planety. Stěžejní retro feeling navíc nepodporují jen všudypřítomné osmdesátkové hity. Neméně klíčový je návrat ke spielbergovské naivitě, která dnešním opulentním popcornovkám víceméně chybí. Klidně bych si takhle vyklidněné blockbustery dával častěji! (7/10)

Outlaw King měl být epickou a pořádně drsnou historickou podívanou a... bohužel moc není ani jedním. Před deseti lety by asi šlo o žánrový nadprůměr, v době Hry o trůny je ale laťka o něco výš a David Mackenzie na ni bohužel nedosáhnul. Pine je pod jeho vedením matný až běda (což je po Hell or High Water docela šok), jeho hrdina nemá moc co nabídnout, a vůbec celý příběh je dějepisná přehledovka bez pořádného náboje, hmatatelného napětí nebo vymazlené akce, u níž by Ridley Scott smeknul klobouk. Všeho je tu prostě tak nějak málo a konec dorazí dřív, než se film pořádně rozjede, takže za mě akorát fajn průměr, jenž sice naplnil všechny škatulky (a má solidní finální bitvu), ale čekal jsem od něj mnohem víc než vyklidněný seriálový pilot.

Čekal jsem veleprůměrnou kouzelnickou výplňovku a světě div, ono se nakonec zadařilo. Fantastická zvířata 2 pochopitelně trpí syndromem jednoho z mnoha dílů velké ságy - podobně jako šestý Harry Potter, třetí Kapitán Amerika nebo sedmé Star Wars zkrátka nejsou pro někoho, kdo zabloudil do kina a chce soběstačný blockbuster. Pokud je však berete jako další návrat do známého světa, jenž vyřeší hrstku velkých otázek, aby mohl nastolit pár ještě zásadnějších, je to překvapivě osudová podívaná, která je "rowlingovská" až do morku kostí. Co přesně to znamená? Že je to na jednu stranu absolutní fan-service, na druhou ale film přetéká kouzelnickou hravostí a zůstává přesně v té outsidersko-hravé zóně, která tak šlapala u prvního dílu. Řemeslně to je od začátku do konce nádhera, směřování k potterovské sáze funguje, o zábavu se zvířaty není nouze... v jádru je prostě všechno na svém místě. Jen tu holt některé postavy vyfasovaly krátkou sirku (Creedance, Théseus...) a celý prostředek je tak zamotaný a utahaný, že to leckdo nerozdýchá. Pak ale nastoupí finále a... krucinál, už aby tu byla trojka, čtyřka a pětka! (7/10)

Venom dopadl zhruba podle očekávání - tedy hrozně. První půlhodina je v podstatě "Tom Hardy chodí po ulici: The Movie", následnující hodina nevýrazné nic a na konci se to konečně na 20 minut seřeže v plně digitálním stylu. Nečekejte nosné postavy, zajímavý příběh nebo snad rozkreslenou psychologii Venoma - nic takového Ruben Fleischer nenabízí. V očividně prostříhaném eRku mu totiž zbyl jen zmatený Hardy, který si povídá s neviditelným kámošem a sem tam někomu (samozřejmě mimo záběr) ukousne hlavu. Zvěsti o tom, že se film zasekl v daleké minulosti, se tak opravdu naplnily. Takhle vypadala většina marvelovek v dobách, kdy byly comicsovky převážně tupými a nudnými béčky, v Sony si ale řekli, že by tenhle úplně standardní superhrdinský origin (!) měli poslat do kin teď. Ještě že nás to po dvojce Amazing Spider-Mana nemohlo zákeřně překvapit!

Za mě je Zrodila se hvězda jedním z nejlepších filmů roku. A vůbec by mi nevadilo, kdyby z toho byla kupa Oscarů, protože tu všichni jedou na 120%. Ano, v jádru jde o klasickou story o vzestupu, pádu, lásce, rodině a tak dále. Cooper tu ale prodává jedno životní moudro za druhým a inscenuje kolem nich intenzivní hudební nádheru, v níž šlape všechno od romantiky až po osudovost. Stejně jako ostatní nechápu, kde se v něm ten filmařský talent vzal. Jsem za něj ale moc rád, jelikož nám přinesl nefalšovaný doják, který bych z fleku zařadil po bok Sing Street a Na pokraji slávy.