Lindiště

Podle zdejších jak oslavujících, tak zatracujících komentářů jsem očekávala rozporuplnou, ale strhující podívanou, vyvolávající množství nejrůznějších pocitů, tak jak jsem byla dosud zvyklá u každé "trieroviny" s výjimkou "Direktøren for det hele". Bohužel nic z toho se zde nekonalo, od začátku jsem vlastně jen čekala, kdy "to" přijde a ono hle... konec. Vůbec to tentokrát celé jen tak klouzalo po povrchu, atmosféra žádná, i přesto, že "Chaos rules", podle názoru jisté havěti. Zmíněný rozklad osobností mi nepřišel důsledný ani nijak odůvodnitelný a tím pádem jeho vyústění zrovna ne zrovna uvěřitelné. Různé motivy z filmu mi připomínaly třeba Shining, Misery, Seom, nebo Vargtimmen, s tím rozdílem, že v uvedených filmech byly daleko více propracované. Zde podle mého názoru Trier zůstal na půl cesty, což je škoda, protože potenciál byl velký. Prostě to celé nějak prošumělo, v noci se spalo krásně a ráno mi už z filmu v hlavě skoro nic nezůstalo.

Fakt nevím, jestli to dělá ten dabing, ale slabé, fakt slabé, ač jsem se snažila zasmát, jak to šlo.

Hodnocení se pohybuje tak mezi ** a *****, někdy to nemá chybu a Kraus válí, hlavně když někoho zažene do úzkých a pak si na něm pěkně smlsne (nechtěla bych být v kůži toho jednotlivce, sama bych do toho pořadu nešla), někdy ale, když se až moc usilovně snaží někoho na něčem nachytat a nedaří se mu to, tak obvykle ztrapní sám sebe. Navíc tady u tohoto pořadu se začíná dostavovat pocit "všeho moc škodí", tak myslím, že moje hodnocení bude mít spíše sestupnou tendenci.

Člověk neví, jestli se má smát anebo zvracet (jednou mi skutečně docela natáhlo), ale jinak hezký film pěkně vystihující svoji dobu a vzestup a pád dětského vzoru hrdinství. *** a půl.

Nebylo to špatné. Animace pěkná, i když ne ohromující (poznámka - viděno ve 2D). Příběh by ale stálo za to trochu víc prohloubit, možná si trochu víc pohrát s otázkou smyslu života, tady se podle mě malinko ztrácí cíl a motivace, zkrátka NĚCO tomu chybí. Možná je to ale proto, že jsem jen pár dní před tím viděla animák Mary and Max.

Až na toho Suchařípu...

Adam Elliot a jeho záliba v neobyčejných osudech na první pohled obyčejných lidí, ztroskotanců a postaviček na okraji společnosti, více či méně nějak postihnutých různými nemocemi, chorobami a jinými útrapami života. Přes pochmurné ladění a temný vizuál na mě jeho filmy nepůsobí vyloženě depresivně a to kvůli všudypřítomnému černočernému humoru a také zásluhou jakoby ironického hlasu vypravěče.

Na drama moc velká blbost, na komedii nic moc vtipného. Na Burtona bych čekala trochu větší odvaz a originalitu. Pokud to mám ale brát jako remake, tak to snad nestojí ani za řeč. Asi se člověk přece jen nevyhne srovnání s originálem, ze kterého jsem jako malá měla ještě dlouho plnou hlavu a který ani po shlédnutí po x letech neztratil nic ze své atmosféry.

Další ze skandinávských vztahových eskapád. Bohužel ne dost vtipné na komedii a ne dost silné na drama. Navíc takovouhle zápletku už člověk viděl několikrát a ve skandinávském pojetí už to přece jen vypadá dost stejně. Fakt, že se zde neřeší vztahy na klasické heterosexuální rovině, na tom nic nemění. V podstatě film, který nijak nevybočuje z průměru.

Moje nejoblíbenější havěť z živočišné říše a to včetně člověka! Čím víc o nich vím, tím víc jsou ty potvůrky víc fascinující. A že je tam toho hodně nového!