Spiker01

Musím se přiznat, že mě tyhle komedie z nultých let (i od Farrellyů) dost chyběly a Ricky Stanicky se mi celkem trefil do vkusu, ač jsem po vydání film úmyslně přehlédl a neplánoval mu věnovat pozornost. Jsem rád, že jsem to neudělal, jelikož jsem se takhle už dlouho nenasmál, Cenovi tyhle role neskutečně sedí, Zaca Efrona vždycky rád vidím a ty zbylé dva trouby jsem nějak přežil, ačkoliv mi první hodinu k Efronovi vůbec neseděli. Ale rozhodně velké doporučení.

Ve své době jedním z mnoha, dnes naprostý klenot a jedna z top rom-comů, ač to ke konci mírně ztratí tempo; i tak mírně nadsadím. Kutcherovi jsem fandil odjakživa, ale úplně jsem zapomněl, jak byla Amanda Peet nádherná a mega dlouho jsem ji nikde neviděl.

Nejslabší díl.

Ač jsem byl varován, nedalo mi to a musel jsem se na 3 roky odkládaného Sandlera ve vesmíru podívat sám. Pravda je taková, že jsem se na začátku docela držel, ale i mě do hodiny stihnula kletba a strašně jsem se nudil. Nemám příliš v lásce meditační filmy a musí mě vyloženě něčím uhranout, abych se do toho dostal a to se kupodivu Kosmonautovi z Čech (v americkém názvu pouze Kosmonaut) podařilo ve druhé polovině, kde mě film pořádně chramstnul a najednou byl konec. Měl jsem silné choutky si pustit posledních 30 minut znovu a možná to někdy udělám, jelikož to prostě byla paráda. Bohužel ta první hodina za 2* to brutálně srazila dolů.

Nejvtipnější byl batmanovský moment a i ten Cena potěšil. Jen ty filmy hrozná bída, tak díky bohu za toho Oppieho.

Natočí Yorgos Lanthimos ještě něco více přístupnějšího pro masy? Dle mého se tomu přiblížil, jak jen mohl, jen zkrátka svým osobitým až nechutným způsobem. Poor things jsou bizárkem, jež mi dokázaly plně znechutit Emmu Stone, která zde odhodila všechny zábrany a také naplno vyjevit groteskní stránku Marka Ruffala, jemuž jsem se několikrát hlasitě zasmál. Jemu a dalším podobným absurdním situacím, díky nimž mi vlastně spolehlivě utekl. Taková opatrná sedmička, nadšené ohlasy bych nikterak nepřeceňoval, dle mého zkrátka kritici ocení všecko, co se byť jen trošku vymyká nebo kladou nějaké otázky s politickými konotacemi. V tomto případě jen to první.

Taika Waititi má svůj obří boom za sebou a doufám, že si uvědomí, že ten jeho příliš přestřelený humor tolik lidí nebaví, určitě ne více než kvalitně a seriózně vyprávěný příběh. Bohužel i zde má své trapné cameo, podobně jako u Králíčka Jojo (o Thorovi 4 nemluvě), kde začátek jako by byl z úplně jiného filmu a potitulkovka je jen trapnost sama o sobě. Ten zbytek naštěstí funguje dle zajeté šablony (a prošlápnutí cestičky Tedem Lassem) více než obstojně a na to, jak špatné recenze Jeden gól měl, tak mě teda bavil a rád jsem zas viděl Michaela Fassbendera, který byl dle mého do této role vhodně zvolen. Stále je to jen lehký nadprůměr, který až příliš hraje na jistotu po vzoru dvacet let starých podobně laděných sportovních filmů, ovšem nic, u čehož bych litoval ztráty času.

Je skutečně interesantní, že v té době, kdy film vyšel, po něm nikdo moc nevzdechl, ovšem dnes, kdy je čistých komedií v kinech jak šafránu, jsem si film docela dost užil a zasmál se. Což u Netflix originals moc nehrozí, takže jsem rád za ty akvizice a hlavní čtveřice je tam super. A za mě Isla Fisher zašlapává Gal Gadot umem i krásou.

Vynikající vhled do zákulisí výroby her, který více po-odkreje karty člověku, co se herní byznys obecně zajímá a dle mého i něco dá člověku, co naopak vůbec hry nehraje, ale zajímá ho buď seriál nebo zkrátka hry hrál v mládí a je zvědav, kam to hry za posledních dvacet let dotáhly. Je třeba si uvědomit, že Naughty dog je jedno z nejvýjimečtějších studií na světě a mě hrozně potěšilo, že zrovna oni už podruhé poodhalují své karty; navíc zdarma na Youtube. Kéž by se přidal i někdo další mimo Playstation studios, kéž by třeba Rockstar byl více prozákaznický.

Spása světových kin po odkladu konečně nadešla a není ideálnější věci, kterou vidět v Imaxu, než právě tento kousek. Denis Villeneuve může konečně opustit expozici tohoto opusu a plně se věnovat tomu zajímavému, co lidi nyní již přes dva roky horlivě vyhlíží. Timothée Chalamet opětovně prokázal, že umí zahrát více poloh a proměnu v bezskrupulózního vůdce mu bezmezně věříte, ačkoliv z hlediska děje a zřejmě i původního příběhu, mi přišla mírně uspěchaná, ovšem to už zkrátka u filmového vyprávění, kde se navíc scénárista musí zaměřit na poměrně velké množství postav, tak občas je a mají s tím problém i seriály. Jednoznačně teď musím stvrdit, že se audiovizuálně jedná o naprosto dechberoucí dílo, které prostě musíte vidět v kině a ku prospěchu věci je, že vám naopak neudělá díru do hlavy svou typickou hollywoodskou tupostí. Ba naopak, ocenil jsem, že se tvůrci mírně oddělují od předlohy a předkládají modernizovaný příběh, upevněný v mantinelech světa Franka Herberta. Co z hlediska filmu mě mírně zamrzelo, tak že i přes mohutnou stopáž se nemohlo nasnímat z více úhlů a po delší čas sledovat závěrečnou a totálně epickou bitvu, která by si dle mého zasloužila ukousnout nějaký čas navíc oproti třeba prostředku, který se pro mě mírně táhnul. Taktéž mi jako nejslabší článek řetězu přijde Zendaya, u níž se mé sympatie už nepřelijou v její prospěch; ovšem to jsou jen drobné připomínky na jinak velmi lahodném dortu a už teď se těším, až Dunu 2 uvidím znovu. A snad ta miliarda už padne!