Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (1 017)

plakát

Rodina je základ státu (2011) 

Už jsem se asi vážně pominul, protože tam, kde ostatní vidí jímavý a hluboký příběh o lidské duši, já vidím nefalšovanou sračku. Neviděl jsem tam žádný ty alegorie, symboly a podobenství, která jsou v tom prý skryta, protože mě to nezajímalo. Zůstal tak pro mě příběh zmrda, kterej pomáhá tunelovat banku a když jde po něm policie, vezme rodinu a dá se s ní na útěk, aniž by ho zajímalo, jak moc tím bude rodina trpět. Za dojemné vyznání, že vykradl banku proto, že to dělal pro rodinu, bych mu dal šutrem do držky; vidím v něm shodou okolností manažery mojí banky, kteří takřka totožně nedávno vykradli moje úspory, způsobili mi spoustu problémů a fakt mě nezajímá, že to třeba "dělali pro rodinu". Film je to po hříchu nudnej jako svině, v podstatě žádná scéna není zajímavá. Herci v hlavních rolích (v čele s mým oblíbencem Chmelou) hrají otřesně, ale oni vlastně ani nemají co hrát. Jediný slušný herecký výkon předvedl Jiří Vyorálek, kterej navíc v kontrastu s Chmelou předvedl, jak má správně herec hrát ožralýho. Debilní název filmu okomentuju jen tak, že se nad ním Sedláček taky mohl trochu zamyslet, když už film natočil za pomocí podobenství a jinotajů. No a neodpustím si to, že scéna s umírajícím psem mnou dost otřásla; je to hnusný a nevím, jak jinak to tvůrci natočili než tak, že toho psa opravdu zabili.

plakát

Krkonošské pohádky (1974) (seriál) 

Atmosféra pohádky je taková milá a hřejivá, jako už ostatně bývaly všechny pohádky 70. let (a hleďme, jaký se dneška s lepší technologií a rozpočty točí sračky) a napjatý divák se pokaždé dočká zadostiučinění, že dobro opět zvítězilo. Je to ale jen normalizační iluze a agitka. Ve skutečnosti je příběh o tom, jak horský démon šikanuje a týrá přičinlivého sudetoněmeckého hospodáře, který si akorát hledí vlastního živobytí a navíc zaměstnává tři česká nemehla, která by se jinde asi stěží uživila; zvlášť patrná je ta neschopnost u hajnýho, ten být mým zaměstnancem, tak ho kopnu do prdele, až by mi posral botu. Démonova zlovolnost je patrná zejména v díle, kdy se jen tak z dlouhé chvíle vydá chudáka von Trautenberka provokovat k nějakým zločinům a když se tento chytne, nespravedlivě ho potrestá.

plakát

Fakta Barbory Tachecí (2009) (pořad) odpad!

Občas se na to podívám proto, že je tam pár pást hostů, které mám opravdu rád. No a většinou to nedokoukám, protože je tam taky Tachecí, což je něco tak nepříjemnýho ke sledování, že to fakt nejde.

plakát

Croft (2013) 

Poloprofesionální akční jízda, která pokořuje svoje větší filmové protějšky. Silně motivováno poslední herní Larou. Z choreografického hlediska dokonalé, Cassnadra Ebner herecky taky výtečná, jen mi přišlo poměrně neuvěřitelný, že by za takovou chvilku zmastila snad stovku žoldnéřů (kteří působili dost naivně a amatérsky), ale to už je holt Lara.

plakát

Hobit: Šmakova dračí poušť (2013) 

No tak samosebou je to paráda a asi největší filmové očekávání tohoto roku, akorát že jsem udělal tu blbost, že jsem na to šel ve 3D a tím jsem si ten zážitek docela zkurvil. Buď to bylo tím, že jsem seděl na blbým místě, nebo to bylo nějaký rozladěný, anebo je to třidéčko od začátku blbě natočený, ale měl jsem z filmu takovou podivně zešeřelou změť a při rychlejších akčních scénách (tedy skoro furt) se obraz tak rozmazal, že jsem pořádně neviděl, co se vlastně děje. Všechny postavy hrají dle očekávání až do určité klišovitosti a mile mě překvapil snad jen Peter Jackson, který v úvodním záběru (opět) chroupe mrkev.

plakát

Don Jon (2013) 

Nejvíc mě bavil Jonův životní styl, který si vyloženě užíval svoje fitko, svojí káru, svůj kostel etc. a nic moc neřešil. Jeho postava je až nepřirozeně sympatická. Příběh ale samosebou staví na pojebaných vztazích s ženskejma, takže značnou část stopáže jsem musel sledovat krávu Scarlett, která je až trochu moc přehnaně manipulativní princeznou. No ale - spoiler - jakkoliv na závěr dobro zvítězí nad zlem, nikdo mě nepřesvědčí, že by to mohlo dopadnout tak, že primitiv Jon bude namísto překrásný sexy Scarlett obcovat s ohavnou, pihatou, beznosou, čtyřiapadesátiletou Julianne Moore.

plakát

Duch nad zlato (2013) (TV film) odpad!

Vánoční pohádka pro rok 2013? Ne, čistý odpad a nepovedená sračka. Debilitu příběhové linky tentokrát nechám stranou a zmíním nejprve aušusové reálie; neustále mě bilo do očí, jak je zámek nově opravenej a má zářivě bílé fasády, jednoznačně akce ROPu, s atmosférou vrcholného baroka to nemá nic společnýho. Zlatý poklad, se kterým Preiss rampluje, je taková srandovní levná rekvizita, u který se tvůrci ani nenamáhali ztvárnit zlatavý lesk. Největší pecka jsou ale herecký výkony. Devadesátiletá Bohdalka je asi už totálně před rozpadem, takže jí vždy akorát někam staticky nainstalovali, aby mohla vykřiknout svojí špatnou repliku a pak jí zase uložili do hrobu. Při volbě charakteru krále asi nemohli padnout na horšího herce, než je Jan Hrušínský, protože když pominu absolutní absenci hereckýho talentu (asi fakt neplatí, že se talent musí nutně vždy dědit po tatínkovi, viz všichni Rudolfovi potomci), na tuhle roli se absolutně nehodí. Přehrávající Dejdar, Vladyka a Holub v roli dementů byli naprosto otřesní, ale to je u nich myslím normální. Veronika Kubařová je na roli princezny docela nevzhledná a myslím, že bychom našli spoustu rozkošnějších tvářiček. No a poctivec Preiss se sice jako vždy snažil, ale film spasit nestačil , navíc tam myslím i zpíval, což je v jeho podání vždycky smutný příběh. Navíc mi přišlo, že všechny postavy bez výjimky měli za úkol hrát strašně pitvořivě a blbečkovsky (zřejmě pokyn z režie, ať je to ztvárnění kids-friendly) Ve výsledku je tedy Duch nad zlato amatérský, papundeklový, nezvedený hovno, který ostatně ČT v poslední době produkuje pravidelně a výhradně, tady je to ještě o to smutnější, že to na Štědrý večer spoustě lidí očividně pokazilo Vánoce.

plakát

Elysium (2013) 

Po delší době jsem zase viděl sci-fi, ze kterýho mi nebylo špatně. Ba naopak, pociťoval jsem chvílemi příjemné nadšení, jako tomu bylo u District 9. Blomkamp je asi nějakej blázen, ale filmy točit umí jako málokdo. Akční část příběhu je perfektní, myšlenka příběhu poněkud stupidní. Sharlto Copley je zpět a je ještě hustější než v Districtu.

plakát

Turbo (2013) 

Bývám čas od času infantilní a pouštím si pak pohádky. Tak třeba včera - měl jsem tak silné nutkání, že mě neodradily ani průměrný recenze a musím říct, že jsem nelitoval. Na animáku je vidět, že do něj zahučelo těch 135 megaUSD a jeho vizuál je nádherný. Přestože děj je přitroublý a prvoplánovitě primitivní (šnek chce závodit - muhehe), bavilo mě to a musím přiznat, že napínavý finále jsem sledoval opravdu napjatě. Mimochodem, Samuel L. Jackson a Michelle Rodriguez dabují ve vedlejších rolích tak výrazně, že okamžitě upoutají vaší pozornost.

plakát

Carlitova cesta (1993) 

No to jsem se zase těšil. A jaká sračka se z toho 133. nejlepšího filmu vyklubala! Soudím, že notná dávka nudy a hrůzostrašnosti, která mě jímala, byla daná dobou, kdy se film točil. Ono v roce 1993 očividně ještě přetrvávala notná dávka legendárního stylu 80. let, takže postavy svým stylem, oblečením a účesem tvoří působivé obludárium podivných týpků, na který byste na ulici v úžasu zírali. Al Pacino, ať se na mě nikdo nezlobí, hraje jako vždycky zakrslýho tvrďáka a svůdníka a vůbec mě jeho postava nedojímala. Herecký výkony jsou v tomhle filmu ostatně obecně dost "přesvědčivý"; rád bych vyzdvihl roli starýho Itala, kterej se cachtá v moři a úpěnlivě vztahuje ruce ke svým vrahům i tehdy, když se na něj napřahují pajcrem, a pak třeba i mladýho Itala, kterej nahání Carlita v metru a čumí při tom tak nešťastně, že by mu jeden s lítostí dal korunu. O sračkovitosti filmu svědčí i klíčová finální scéna (zcela logicky vyzrazená na samým začátku filmu), kdy je Carlito příhodně zastřelen Leguizamem zrovna v okamžiku, kdy se chystá nastoupit se svou láskou do vlaku, aby symbolicky opustil svůj starý život a začal nový, jistě polepšený a spořádaný. Jak se Leguizamo zjeví zrovna na nástupišti po Carlitově šílený a zběsilý honičce s Italama, zůstalo nevysvětleno, ale myslím, že si s tím scénárista ani hlavu moc nelámal.