Ravenous

Tak hlavně, že bylo na bazén s protiproudem. Skutečně děsivé zobrazení toho, jaké hrůzy dokáže napáchat pár pablbů. I já si na tuto nedávnou dobu, pro někoho bohužel doslovného,“ temna“ dobře vzpomínám. S tichou hrůzou jsem tehdy zírala na tuzemák ve špajzu a přemýšlela, jestli o vánocích budou rumové kuličky. Hrůza a bezmoc v první části, černý humor v té druhé. Režijně i herecky zvládnuto opravdu dobře. Jen Vaculíkovi, sympatickému Pražákovi s kultivovaným projevem jsem toho strejce z kdesi od Zlína s galony metanolového hnusu ve skládku u baráku moc nežrala…ale to je jen detail ;-)

Velký sympaťák Ted se zajímavým životním příběhem a dlouhým seznamem zavražděných fešných brunetek na filmovém plátně poněkud nudil. Usnula jsem. Napodruhé jsem sice zvládla celých dlouhých 110 minut dokoukat, klidně bych ale mohla být bez toho. Režie ani scénář za moc nestály a herci byli přes veškerou snahu poměrně nevýrazní. I tak ale postava sadistického masového vraha patří mezi nejlepší „nejcharakternější“ Efronovy role.

Jako on to špatný film vůbec není, ale bohužel, tedy vlastně bohudík znám knížku i film z osmdesátých let a neubráním se srovnávání. A toto z toho vyšlo jen jako slabý odvárek zbylých dvou. S knížkou asi nemá vůbec cenu srovnávat, mistr King nemá v novodobém hororu naprosto žádnou konkurenci. Ve filmovém srovnání se Lambertin počin alespoň trochu knížce přiblížil. Z tohoto ale jako by se King a atmosféra a styl jeho psaní úplně vytratil a zbyla jen jakási základní kostra příběhu. Chybí mu hloubka, ďábelskost a i pohnutky a příběhy postav nejsou tak dobře viditelné a logické. Záměna dětí měla nejspíš vyznít ve prospěch větší akce a množství krve, což se sice asi povedlo, ale podle mě tím film spíš ještě více utrpěl. Do závěrečných titulků navíc pustili stejnou píseň, jenže tentokrát ve značně sra*koidní verzi, která té od Ramones nesahá ani po kotníky. Inu, filmy z osmdesátek mají svou nezaměnitelnou atmosféru, kterou počítačová technika ani speciální efekty nebo dokonalé masky nenahradí.

Velice pomalu, ale nadmíru příjemně mě podmanivý vypravěčův (nejspíš prapravnuk hlavního hrdiny Edy, Malcolm) hlas dostal do děje, a já jsem společně s Edwardem Youngem pobíhala po panenských lesích a stráních, střílela nemrtvé sousedy, mohutně filozofovala a zachraňovala nevinné panny ze spárů bídáků, co si myslí, že jim patří svět. Teď vážně, žádná prdel to tedy nebyla. Bezvýchodnou situaci a hrdinovo zoufalství a ztrátu víry ještě umocnila nádherně nasnímaná podzimní krajina. Nízké náklady filmu neubraly na kvalitě, naopak to vypadalo tak nějak více opravdově. Hlavně ze začátku jste si připadali, že jste součástí příběhu, nebo jako v počítačové hře, k čemuž přispěly i krásné kreslené pasáže a hudba. Bohužel s přibývajícími minutami film poněkud ztrácel na kvalitě. Že se jedná o dobu nedlouho po občanské válce Severu proti Jihu ve filmu nehrálo žádnou roli. Nebýt pár uniforem ani bych to nepostřehla. I hudba, která film doprovázela, byla chvílemi dobově docela mimo. Navíc téměř stejné “elfí“ pláště nosili i poloviční hoši z Kraje...ale to vše je jen detail, který na kvalitě neubírá. Pro mě hodně silný zážitek ...příště na to juknu za střízliva :D

Působivý psychotriller s asi nejlepším ze sourozenců Culkinových. Roryho vizáž s vlasy rockových hvězd z let sedmdesátých a mistrné herecké umění bylo to, na čem celý film stál. Lin Shaye byla opravdu děsivá a potkat ji se sekáčkem v ruce bych fakt nechtěla…

I přesto, jak velice “poetickým“ místem patologie je, byl film příliš studený, neosobní, zbytečně krutý a nechutně cynický. Dokonce ani Milo to nezachránil...a jen tou strašnou bundou, do které ho navlékli, to nebylo. Škoda, nápad byl dobrý.

Herecký koncert dvou největších frajerů a fešáků Hollywoodu…a I divokého západu samozřejmě 😉. Škoda, že takový se už nerodí. Už od mala jsem tento film milovala, protože přesně splňuje to, co od dobrého filmu požaduji, sympatické postavy, jemný humor a chytlavé dialogy, záběry krásné přírody a hudbu, která vše dokonale spojí a navodí tu správnou atmosféru. Ooo, jak snadné je fandit padouchům, a ať si klidně rozkradou třeba celý svět …vždyť se tak krásně usmívají a jsou to děsní správňáci

Peklo, čertíci však, ani trošku jako Troška …a to je moc dobře. Trochu drsná pohádka, při které se dost možná španělsky i počítat naučíte. Poslední dvě minuty filmu byly nejlepší.

Divoká a fakt vtipná jízda na vlnách cynizmu, arogance, hromady koksu, dobré a rádoby dobré hudby.

Začátek filmu mě tedy zrovna příliš neuchvátil, herci trochu přehrávali a celé to působilo teatrálně a lacině. Navíc jsem se při pohledu na Zdeňka Srstku a Pavla Nového i obávala, že by mohlo jít i o trochu jiný filmový žánr než jsem čekala…inu, filmařsky uvolněná a divoká devadesátá léta. Druhá polovina mě ale dostala, temný středověk ve své nejděsivější podobě. Christoph Waltz svého samozvaného Mesiáše, asi 25letého floutka, co uzákonil polygamii a vedl bordel, zahrál bravurně. Navíc mu ty dlouhé vlasy tuze slušely a i přes svou šílenost byl velice okouzlující. Potěšila mě i plejáda český herců. Sabina Remundová krásně vzplála a Bořivoj Navrátil zase (na způsob Mela Gibsona) ukázal zadek…(nekoumáno příliš podrobně, ale knoflík nezahlédnut, asi se tverpem stal až v pozdějších letech :-). No, a aby byl zážitek ještě silnější, celý film doprovázela krásná hudba s historickým a někdy až heroickým nádechem, takže za mě spokojenost.