Okara

Jak je sakra možné, že mi Descent tak dlouho unikal? Ve vedení s druhou půlhodinou se v mých očích jedná o jeden z nejlepších hororů, co jsem kdy viděl. Mnoho filmů si vystačí bez ženských postav. Zde je tomu naopak a už absence nějakých klasických nabušených hrdinů zaujme. Nevěděl jsem co si myslet o samotném nápadu. Parta kamarádek sestoupí do neznámého jeskynního systému, kde uvíznou a začíná teror ze strany zmutovaných čehosi. Mohlo to dopadnout katastrofálně nebo na výbornou. A u mě to dopadlo na výbornou s dvěma krápníčky. Trošku těžko jsem skousával první třetinu kvůli nedomyšlenostem typu "v dnešní době zcela neobjevený jeskynní systém" nebo některé čistě nelogické chování. Na všechno jsem zapomněl jakmile udeřila druhá půlhodina. V tu dobu totiž nastává totální psycho. Představa uvěznění tři kilometry pod zemským povrchem v rozsáhlém podzemním komplexu, když neznám cestu, nemám zásoby, loví mě nespočet slizských nestvůr a vím, že se na mě moji kamarádi vykašlou při první příležitosti...tak to bych asi jen těžko vydejchával. Ale k filmu. Všechno funguje jak má a dohromady to tvoří neuvěřitelný zážitek. Že se nebude jednat o něco ledabylého dával avizovat už samotný přechod propasti na začátku. Jak začíná lov, tak mohlo jít všechno do kytek, ale tvůrci se nenechali unést možností found-footage formy či podobných ptákovin a udrželi si vlastní laťku až do konce. Občasné nepochopitelné chování s radostí toleruji, protože jinak opravdu nenacházím žádnou chybu. Kamera, v tomto filmu obzvláště důležitá, hudba, protagonistky, všechno zkrátka do puntíku dokonalý. Trošku mě zamrzelo uvědomění si výhody hlavních hrdinek v zápase proti domácím, ale toto zaváhání nad mým dojmem ze mě prudce vyrazil samotný závěr. Snad nejlepší možné zakončení a navíc, to už jsem málem stříkal blahem, neukončené. Za mě plný počet, přilba dolů a Marshalle di do prdele, protože teď do jeskyní jen tak nevlezu. Nejlepší soundtrack z filmu 90%

Tak tenhle horor mě naprosto odrovnal. Od mainstreamového proudu jsem čekal fádní zápletku, sem tam ohulit repráky aby sál nadskočil, nakonec baf a konec. Mýlil jsem se snad ve všem. Film se začíná pomalu rozjíždět již od prvních minut, kdy rodinka přijíždí do na první pohled příjemného baráčku. Šťastné manželství, krásné děti, bezchybný život. Krásná idylka ale netrvá ani pár okamžiků, aby se mohl relativně neznámý režisér vyřádit. Děj, na papíře připomínající epizodu kriminálky Miami, se obrátil vzhůru nohama. Když se skloubí pouštění domácích pásek s masovými vraždami, hrozivá, vždypřítomná hudba, na povrch vyplouvající tajemství a jako třešnička na dortu naprosto šílená maska pana Boogieho, atmosféra houstne, až se za chvíli nedá krájet ani mačetou. I když jsem část pointy, pokud se jí tak vůbec dá říkat, odhalil na začátku, tak mi to bylo úplně k prdu, protože o to tu vůbec nejde. Poslední půlhodinka je jedna rychlá šílená hororová jízda, kde si člověk není ničím jistý. Jak tím, co se bude dál dít, tak tím, že neví, kdy se má připravit na pořádnou lekačku. Už dlouho se mi nestalo, abych přivíral u hororu oči, ale strach z Boogieho překonal zvědavost. Figuraci dětí v hororech jsem doposavad celkem pokrytecky odsuzoval, ale ode dneška ji snad začnu vyhledávat. Takže málem úplná spokojenost, vyhlížení sequelu a ještě jednou velký palec nahoru za Bubáka, ta maska mě bude ještě chvíli pronásledovat, Slendermane jdi se zahrabat. P.S. Závěrečný telefonát Ellisona se strážníkem je jeden z nejlepších ever. Nejlepší soundtrack z filmu 80%

Hrůza. Z toho, co jsem viděl, nejhorší Scottův počin. Jedna nekonečně dlouhá nuda s nulovým napětím vzbuzující pouze čirý nezájem. Trailer sliboval daleko víc, doufal jsem buď v temnou atmosféru nebo alespoň nějaké epické střety ala Bay. Vždyť potenciál k tomu byl ohromný, cizí, naprosto pustá planeta. Ovšem ne, nevyhnutelně očekávaný zvrat v podobě probuzení je oddalován nesnesitelně dlouho, čekání není prokládáno ani dějovými odbočkami ani nějakým humorným odlehčením. Navíc když jsou všichni herci nezajímaví a statičtí, tak mi bylo zcela jedno, jak vlastně dopadnou. No a závěr bída bídoucí, jediné co přináší, je půda pro pokračování, na které se ale s touto zkušeností rozhodně těšit nebudu. Nejlepší soundtrack z filmu 40%

Od mého nejočekávanějšího filmu roku, ne-li dekády, jsem očekával přinejmenším naplnění mých nejvyšších předpokladů. Sám nevím, jestli to del Toro dokázal. Co mi ovšem dokázal bez debat je, že tenhle chlapík válí. Postarat se o vytvoření tohoto masterpiecu v době, kdy se za originalitu platí zlatem a film si natočí už každý Jouda z Hudlic, je zkrátka na poklonu. Vyčkávaný úspěch o sobě začal dávat vědět již z epických trailerů, během kterých se doslova tajil dech. Plakáty, reklamy a billboardy se začínaly množit a distributoři připravovaly celý svět na jednu z filmových událostí roku. Předčasná chlouba zavání propadákem, ale jak říká mé neoblíbené rčení, výjimka potvrzuje pravidlo. A Pacific Rim je výjimka jako hrom. Člověk by očekával, že se do teaserů narvalo to nejlepší z cílem nalákat co největší masy do kin a počítat s negativním ohlasem. To by se ovšem setsakramentsky spletl. Guillermo zvysoka kašle na nějaké pomalé rozjezdy a laťku pro zbytek filmu nastavuje již během prvních vteřin neuvěřitelně vysoko. Řada režisérů by z ní spadla po pár okamžicích, ale ten mexickej pacholek si udržuje tempo po celou dobu s výkyvy do tak vysokých amplitud, že člověku naskakuje husí kůže úplně všude. Když je totiž diváku servírována jedna megalomanská bitva za druhou, kdy do sebe buší tisíce tun železa a mimozemského cosi, nemá jinou možnost, než slastně a přitom těžce vydýchávat jeden souboj za druhým. Tvůrci ovšem nekašlali pouze na pomalý rozjezd, ale i na nějakou tu logiku, u které kdyby se ovšem drželo, nemohlo by nikdy vzniknout to, co vzniklo. Hnidopiši si tedy evidentně Pacific Rim příliš neužijí, spolu s těmi "duševně příliš vyspělými na takovejhle paskvil pro teenagery". Osobně možná ještě shledávám možné horší ohlasy z hudby, která místy vyznívala úplně naprázdno a značně jsem postrádal tu temnou a údernou z trailerů. Ovšem jak jsem se snažil jak jsem se snažil, žádné další nedostatky jsem nenašel. Konec se dal díky zemi vzniku očekávat, ale co by se tím člověk zabýval, když se ještě se spadlou čelistí bez dechu snaží vstřebat, co právě viděl. Jsem zaražen relativně nízkým hodnocením, ale snad jsem se vypsal dosti výstižně, aby bylo zřejmé, že pro mě je to pravděpodobně (čtěme určitě) nejlepší film roku. Ztělesněný sen diváků, kteří o žánr sci-fi alespoň trochu jeví zájem a kašlu na ostatní. Nejlepší soundtrack z filmu 100%

Žánrový masterpiece. Nemuselo to tak dopadnout nebýt charismatického Crowa, který si evidentně ukřivděné klaďasy oblíbil, scénáře a kostýmů. Tyto tři faktory, společně se Scottovým uměním, hrají prim na tvorbě celkového úspěchu. Příběh se uchopil trochu jinak, než by se dle názvu dalo usuzovat, avšak prequelová fáze je snad ještě více zajímavější. O nějaké nadpozemsky přesné lukostřelbě si člověk může nechat jen zdát, Longstride se totiž mění v "klasického" vojáka, možná proto, aby se mohl Ridley vyřádit na vojenských střetech. Dlouhá stopáž není ani zdaleka znát, děj stále rychleji graduje a bitva stíhá druhou. Osobně jsem si ovšem nejvíce oblíbil Godfreyho, naprosto famózně vystřižený slizký záporák a alespoň jsem měl tak komu držet palce. Nejlepší soundtrack z filmu 80%

Je to přeci jen něco jiného než staré dobré příšerky. Časový posun na plátně zpět a v myšlení tvůrců vpřed je opravdu znát. Pořád je to ale náramná podívaná pro diváky jakékoli věkové kategorie. Ústřední postavou se dle očekávání stal malý Majk s rovnátky a už v útlém věku to rozjíždí pěkně ve velkém. Dle názvu jsem předpokládal, že se scénář zaměří na samotný život na koleji, studentský život ve škole i mimo ní, ale opak je pravdou. Žádné večírky se nekonají, celý děj je jeden velký mejdan v podobě dlouhé soutěže s mnoha disciplínami, takže se člověk v žádném případě nenudí. Překvapivě to naopak působí místy až dosti přeplácaně, snaha o vtip na každé druhé vteřině byl znát až příliš. Ovšem když nastal rychle useknutý konec, tak pocit rozmrzení je důkazem, že jsem se opravdu bavil. Takže příšerné to není, ale od příšerek si dám zas na chvíli voraz. 70%

Velké překvapení. Superman je pro mne ze všech filmových hrdinů s nadpřirozenými schopnostmi ten nejméně oblíbený. Mělo mě ale napadnout, že když v něčem figuruje Nolan, tak to bude stát za to. Snyder totiž toto téma pojal naprosto neuvěřitelně. Řídil se heslem "Když blockbuster, tak pecka" a přesně to na mě zafungovalo. Společně s mimozemským úvodem je to jedna dlouhá bitva, která uteče až překvapivě rychle. Potenciál nezničitelnosti protivníků se využil na maximum, a tak si mohl režisér s protagonisty dělat vcelku co si zamanul, od sestřelení vrtulníkem až po průlet pěti mrakodrapy. Nadchla mě ale především skutečnost, jak může osobní spor přerůst až k odvrhnutí vlastního národa. A celý příběh byl navíc podán tak, že úhlavní nepřítel se chová logicky a má pro svá jednání odůvodnění, což jsem jako fanda padouchů velmi ocenil. Abych to neprodlužoval, celé je to jedna neuvěřitelná řežba bez jediné vteřiny, která by neobsahovala počítačové triky, a společně za doprovodu úderné Zimmerovy hudby je to podívaná, která Vás smete z křesla. Nejlepší soundtrack z filmu 80%

Je až zarážející, jak neuvěřitelně jednoduché je tento snímek odsoudit. Kam zmizel rozpočet? Kde je ono vytrácející se Shymalanovo napětí? Proč byl zvolen tak jednoduchý příběh? Na tyto otázky je velmi těžké odpovědět. Společně s vícero nelogičnostmi, absencí nějaké hollywoodské hvězdy s chromozomem XX a mnoha dalších věcí má tak bohužel After Earth až příliš dlouhý výpis záporů. Avšak podobně jako u letošního Oblivionu platí, že pokud se podmanivému potenciálu poddáte, zážitek daleko přesahuje prvotní zámořské recenze. Na samotné postapokalyptické myšlence o Zemi, která se proměnila v nebezpečnou divočinu připomínající éru dinosaurů, se dá v podstatě postavit celý příběh. A povedlo se. Stačilo do něj jednoduše zasadit odcizeného otce a syna, pár krvelačných zvířat a celou tuto dechberoucí pouť zabírat z ptačí perspektivy, aby měl divák možnost pokochat se rozlehlými exteriéry. Největší výhra je ovšem metonymická zrůda Ursa symbolizující strach. Samotné putování je upozaděno před vnitřní cestou k překonání hrůzy, na jejímž konci čeká více, než by se dalo čekat. No a když se ještě navrch přidají dvě třešničky v podobě Willova dialogu a Howardovi hudby, odcházel jsem z kina příjemně překvapen. P.S. Jsem naprosto zhnusenej sebrankou z ČSFD která chodí na projekce. Chování některých jedinců jsem nikdy nezaznamenal ani na veřejně přístupných promítáních (adresováno především zhoubovaným kravkám, kterým sousloví "držet hubu" nic neříká). Nejlepší soundtrack z filmu 70%

Jednoduché a prosté, přímý tah na bránu. Komornější historický pseudovelkofilm, u kterého se nenudíte. Splňuje tak skromné požadavky diváka, který má náladu na něco ve smyslu Gladiátora. Impozantní výprava duševně silné dvojice, která se vydává na sebevražednou misi pro potěšení římských senátorů a pro naplnění touhy po cti. Nějaké chyby si tu jistojistě ten, kdo nějaké hledá, bez debat najde, ale pokud si přejete pouze posedět u sledování tohoto vydařeného snímku a dát oraz Vašemu hnidopišskému já, tak je právě pro Vás. Nejlepší soundtrack z filmu. 70%

Tohle to je naprostá lahůdka, takový filmový precedent. Co se totiž týče tématu, tak Baxter nemá vesměs žádnou konkurenci a nedá se tedy srovnávat s žádným jiným snímkem a něco mu vyčítat. Zachycení života psa bojového plemene z jeho úhlu pohledu. Parádní námět si mě získal především díky neuvěřitelně slizkému a zvrácenému hlasu francouzského vypravěče za psa. Ten pouze umocňuje tu zlou, všudypřítomnou atmosféru. Samotné střídání majitelů a odůvodnění častého přesouvání nejlepšího přítele člověka mě už samo o sobě jako majitele psa zaujalo, no a závěrečné vyústění "ani nejkrutější zvíře není ani zdaleka taková zrůda jako člověk" to dotáhlo na výbornou. 80%