Okara

Na první pohled film bez děje a napětí, s tím jsem do toho šel. Krutý osud přesvědčivého Jamesa Franca podle skutečné události a nádherné záběry americké panenské krajiny mě ale bohudík vyvedly z omylu. Navíc jako jediný ze všech filmů, které jsem kdy viděl, mě pouze tento na konci dojal k slzám, a to si myslím, že hovoří za vše. 100%

Jedno z největších překvapení roku 2010. Od tohoto silného, atmosferického psycho thrilleru jsem moc nečekal. Již ale při příjezdu detektivů na ostrov, s dokonale dramatickou hudbou, jsem zpozorněl a uvědomil si, že mě čeká něco velkého. Taky že ano. Jedno z nejvíce depresivních míst, zajímavé dialogy a opět dokonalá hudba na pozadí vedly k tomu, že jsem se vzpamatoval až na úplném konci s otevřenou pusou. Originální zápletka v děsivém prostředí s úžasným Di Capriem mě naprosto odrovnala, že jsem se z ní ještě dlouho vzpamatovával. Jinak ve většině komentářů čtu "pointu jsem věděl hned", ale vsadím se, že tu nadstavbovou mnoho z Vás chytrolínů neodhalilo. Nejlepší soundtrack z filmu 100%

Snímek, který pohladí jako vzlétající motýl z připlouvajícího květu leknínu při západu slunce. Japonsko, jako jedna z nejpozorohudnějších zemí, se svou tak impozantní kulturou, poskytlo půdu pro jeden z nejdojemnějších příběhů vůbec, ve kterém není cítit ani nádech kýčovitosti, je zpracován precizní režií, tak uvěřitelnými herci i neherci a jednou z nejlepších kamer, s jakou jsem měl kdy čest, která přechází zabíráním z nádherných japonských hor s rýžovými poli, přes každodenní život a práci disciplinovaného a pokojného obyvatelstva, až přímo k výborně, realisticky zpracovaným bojům nejen katanami. Tuto symfonii bravurních předpokladů podkresluje jeden z nejlepších hudebních projektů Hanse Zimmera, kde jak úctyhodným soubojům, tak především rozjímání v nádherné krajině dodává ono zvláštní kouzlo, které jsem si v žádném jiném snímku zkrátka nedokázal najít. Scénář se promítl především v několika velmi silných i srdcervoucích scénách rozvrstvených rovnoměrně po celé stopáži a do děje jsem se dokázal ponořit natolik, že jeho majestátní závěr svou krutou nespravedlivostí jak v oblasti zbrojní, občanské i humánní nemůže nechat nikoho chladným, mně osobně přišel velice dojemný a pouze potvrdil svoje umístění mezi mými velkofilmy, které je první. Film provázený předčítáním s Algrenového deníku s nepříliš častými dialogy, avšak zato neobyčejně silnými, neboť co věta, to perla k zamyšlení. A tato je podle mě nejvýstižnější. Když jsem Vám to vzal...byl jste ještě nepřítel. P. S. Myslím si, že spousta lidí si stále neuvědomuje, že "Samurai" je plurál, což tedy neukazuje na Cruise, ale na Katsumota a jeho muže. Nejlepší soundtrack z filmu: Red Warrior. 100 %

Od "Are you alone" po "mHfHmmmm" ...tak to jsem nečekal...jak tohle může někoho napadnout? Snad nezhodnotitelný film...neuvěřitelná zvrácenost pro maniaky, po prvním zhlédnutí bych s plnou chutí dal odpad...nakonec jsem však "film" viděl čtyřikrát a i přes absolutní nelogičnosti které ve filmu jsou, jeho originalita a Dieter Laser (Dr. Heiter je pro mě nejlépe zahraná role všech dob) hodnocení posouvají pěkně vysoko...65%

Velmi těžce zhodnotitelný film...co se týče filmové stránky a některých hereckých výkonů by zasloužil odpad, pokud by se ale filmy měli hodnotit podle toho, jak velký ve vás zanechá pocit, byť je jakýkoliv, automaticky dostává 5 hvězdiček...jednoznačně nejodpornější film všech dob, Human centipede I. a Srpski film jsou proti němu disneyovky...kdo u něho nepřivře oči zaslouží pochvalu nebo spíše pokoj v Bohnicích...s přihlédnutím k perfektně zahrané hlavní roli v podání Laurence R. Harveyho dávám tři hvězdičky. Úprava Od srdce se teď směji, když si čtu tento svůj komentář. "Nejodpornější film všech dob". To jsem měl na sobě ještě růžové brýle a nevěděl jsem o snuffech, Squirmfestech a o Luciferu Valentinovi. 60%

Povím vám jeden příběh. Chlapec jednoho dne našel podivuhodnou krabičku. Nevěděl, kde se tam vzala, ani kdo ji tam dal. Že by souhra okolností? Chlapeček nevěřil na osud. Chtěl vědět, co je v tom magickém předmětu ukryto. Dychtivě krabičku otevřel - ale byla prázdná. Zklamaný a naštvaný ji obrátil, zatřepal s ní, ale nic z ní nevypadlo. Prohledal ji, avšak byla opravdu prázdná. Něco mu však poradilo (snad hlas v jeho hlavě?), aby si ji uschoval. Neuplynulo dlouho a chlapec měl zvláštní sen. Vidinu, kde v oné krabičce bylo schované jeho srdce. Neuměl si to vysvětlit, nikoli doslovně, ale bylo tam. Následující den horlivě hledal krabičku. Kam jen ji dal? Našel ji a se stejnou dychtivostí otevřel - opět prázdná. Tentokráte se ovšem necítil stejně. Jako by to nic v té krabičce nabylo jiné podoby. Nebyl zklamaný. Nebyl překvapený. Byl zmatený. Opět si záhadný předmět uschoval, ale v jeho hlavě se mu stále honilo, co to vše má znamenat. Nikoho se ale nezeptal, řekl si, že to bude jeho malé tajemství. V průběhu dalších let, kdy chlapec dospíval, krabičku mnohokrát otevřel. Nikdy v ní nenašel nic určitého, hmotného, ale to on už ani nehledal. Šlo mu jen o ten pocit. Ten pocit, kdy ji otevřel a v jeho nitru se rozbouřily ty již známé emoce. On věděl, že v té krabičce nic nebude. Znal naprosto přesně každý její detail, nemohlo ho nic překvapit. Přesto se v něm pokaždé probudila zvědavost, údiv a zmatení. A on už jen s husí kůží a chladným úsměvem prožíval ten okamžik. Moment, kdy vše kolem utichne a on se může zcela oddat té magické nicotě. Jako by se ty dojmy násobily uplynulou dobou; jako by ho to nic provázelo životem a vždy na sebe nabalilo něco nového, cosi silnějšího. Až po mnoha, mnoha letech a otevřeních to mohl ten chlapec k něčemu přirovnat. Prý je to, jako byste se podívali na dokonalý film. Film, který kdyby byl předmětem, byl by piánem, jehož tóny by vás vždy zcela pohltily; jehož píseň by pro vás byla zcela jinou realitou. Pokud by byl snem, znamenal by pro vás vše, byl by důvodem spánku, a kdyby by byl člověkem, tak by byl tím nejbližším. U kterého se můžete vybrečet, který tu pro vás vždy bude, který vás nikdy neomrzí, neboť navždy bude čímsi tajemným a kdykoli vás může zaskočit něčím novým. Pro chlapce se ta krabička tak stala vším. A on věděl, že i kdyby mu ji ukradli, tak by se nic nezměnilo. Ono nepopsatelné nic už měl totiž v sobě; nikdo mu to už nemohl vzít. A ptáte se, odkud tento příběh znám? Tím chlapcem jsem já. Nejlepší soundtrack z filmu 101%

Pravděpodobně vrchol světové protirasistické kinematografie mne již po prvním zhlédnutí naprosto uchvátil a dnes je již jedním z mých nejsledovanějších filmů. Parádní zápletka, která by se po přečtení samotného scénáře mohla zdát místy stagnující až nudná, vytváří díky vynikající režii neznámého režiséra a především famóznímu hereckému výkonu Edwarda Nortona, který se také promítl v režírování jeden z naprosto nejzajímavějších filmů. Paradoxně mi první polovina přišla, jakoby tento snímek nacismus obhajoval, především díky přesvědčivému vyjadřování Dereka, který vedle tupých skinů vypadá jako profesor, ale po jeho změně názoru se váhy překlápějí na protilehlou stranu, až vyúsťují v jeden z mých nejoblíbenějších závěrů. Filmu není co vytknout, Edward zde září, jediné co mohu je smeknout a dát maximální hodnocení. People look at me and see my brother. Minipostřeh: Když se Norton vzdává, v pozadí je cedule "Right turn only". Nejlepší soundtrack z filmu 100%