Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Komedie
  • Horor

Recenze (897)

plakát

Karate Kid 3 (1989) 

No toto, to bylo něco strašnééého. Uřvanej Karate Kid z jedničky nám vyrostl v ještě uřvanějšího, otravnýho fracka na odstřel, pan Miaga chudák musel mít sakra nálož flegmatismu, že toho smrádka nepokosil už v díle druhým, kterej jsem naštěstí neviděla. Jo, a myslím, že tam šlo celou dobu o nějaký bonsaje. Fakt dost parádní biják!

plakát

Pád Bílého domu (2013) 

Mírný SPOILERY: Chachm, jeden chlap vyřídil veškerej teroristickej arzenál Severní Koreje. Ou jés. Prezident USA je prototyp správnýho chlapa - sexy, svaly, charizma, srdce na správným místě, malej synek, krásná mrtvá manželka. Sympatická mi byla odvaha pustit plnou palbu do zdí Bílýho domu a brutalita úvodního obsazení, pak taky že je to v průběhu docela napínavý, to kličkování po domě a likvidovaní teroristů. Ale "God bless America?" = facepalm. Asi mrknu na Emmerichův příspěvek, čistě pro srovnání. Tohle teda nijak nenadchlo.

plakát

Mortal Instruments: Město z kostí (2013) 

Ještě horší, než Číslo 4, Lily Collins se nebezpečně ladila na vlnu Belly Swan, navrch ten dementní "milostnej" trojuhelník s "nejlepším kamarádem", co na něj žárlí průhlednej, blonďatej borec, toho zas miluje nějakej jinej vlasáč, a k tomu to "strašlivé dilema" co má hlavní hrdinka, no to byl teda fakt ekl. Nápad není až zas tak špatnej, na druhou stranu je to takovej ten typickej muster. Když se odpáře pár gótovskejch rekvizitek a detailů, je to furt to samý a žádná slává teda. Ta scénka ve skleníku, ha ha, svítící kytičky aby byla první pusa dost romantická, no určitě no... Záporák stál za prd, žádná zajímavá postava široko daleko, samozřejmě NESMÍ chybět upíři a vlkodlaci, jsou teď přece tak strašně COOL, že existujou v každým vymyšleným fantasy světě... A Esmeraldovská piruetka na konci dílo zkázy dokonala. No nic, pár bodů nasbírala Lena Headey a... ehm... třeba Jared Harris.

plakát

Teufelskicker (2010) 

Jen z důvodu totálního hovna na všech ostatních programech byla tomuhle dána zelená, no je to přesně všechno, co si člověk představí, když se řekne: německej film, neděle dopoledne, malý děti hrajou fotbal, šéfuje jim mudrující skrček s vlasama jak Bieber. Netřeba víc dodávat. Jedině snad: Nééééééééééééééééééééééééééééééééé!!!

plakát

Jsem číslo čtyři (2011) 

O filmu jsem předem nevěděla nic, ale během sledování to víc a víc vypadalo na nejmíň pětidílnou fantasy ságu jako předlohu. Jestli je to podle knihy nevím, ale filmy tohoto typu nejsou mým šálkem kávy. Tohoto typu myslím rádoby cool fantasy, co je jen dobře zabalená extrémně tupá teenagerská romance. Bavil mě jen Timothy Olyphant, zbytek jsou nezajímavý náctiletý, co mlátí furt tu stejnou prázdnou slámu - nováček na škole se superschopnostma, nádherná holka co se do ní hned zabouchne, šikanovanej šprt, křupan co ho terorizuje, to úplně volá: nůůůůdááááááá.... Aspoň že tam byly nějaký ty příšerky, to mě přece jen trochu vytrhlo. Případným pokračováním bych se bránila - a jak moc - ale bylo by mi to houby platný. 50%

plakát

Highlander (1986) 

Temná, mystická atmosféra u tohohle filmu dělá hodně, stejně jako mlaďoch Lambert v hlavní roli. Jeho přízvuk se postará o nechtěnou komickou vložku, například ve scéně v kostele, kdy si to přihasí Kurgan a začne cosi vykládat tím svým vibrujícím ultra hlubokým hlasem a Lambert s měkounkým francouzským přízvukem řekne: "Nice to see you," musela jsem se smát. Connery jako španělskej guru taky neměl chybu a jeho šišlání nabralo nových dimenzí. Ovšem můj hrdina je Clancy Brown, kterej si tu zahrál dalšího sympatického, vyrovnaného fajn týpka, jako v Shawshanku nebo Hřbitovu domácích zvířatek. Jeho zápal a entuziasmus by mu leckdo mohl závidět. Typově to celý malinko připomíná Barbara Conana, ale to by tu nesměla bejt zakomponovaná přítomnost, což je sice důležitý pro příběh o nesmrtelnejch, ale stejně bych radši, kdyby se to celý odehrávalo ve starým Skotsku. Ale jo, zaujalo to a až na příšernou osmdesátkovou módu mě nic nerušilo. 75%

plakát

47 róninů (2013) 

Fanda starýho Japonska (jako já), může přidat minimálně jednu * za boží kostými, rekvizity a reálie, v tomhle směru nelze nic vytknout. Jinak to ale bylo docela dlouhý, do toho Keanu - i když jeho role asi taková měla bejt - jako hlavní hrdina tady je tak šedej, že mě jeho osud vůbec nezajímal, Oishi byl v podání Hirojuki Sanada mnohem zajímavější a životnější postava. Pak ta absence čehokoliv citovýho mezi Kaiem a Mikou, záporák co vypadá jak Japonská verze Vincenta Cassela toho taky moc nepředvede a kam se poděla všechna ta krev? Potěšila mě ale fantasy složka, hudba, některý pasáže byly zajímavý (ty divný mniši třeba) a konec byl celkem nečekanej. Škoda, stačilo málo a mohl to bejt nadprůměrnej film s japonskejma kořenama. To, že není, je právě tak frustrující...65%

plakát

Sherlock (2010) (seriál) 

U některejch vysoce hodnocenejch seriálů si říkám něco jako "jo, to je vážně dobrý," ale vlastně mě to moc nebere. U jinejch seriálů si zase říkám jen "ááá!!!" a vezme mě to hned po prvním dílu. A to je přesně Sherlock, takže asi tak, no. Velice mnoho se mi líbí Mark Gatiss, co tady nejenom scénarničí, ale taky hraje, a to Mycrofta a hraje ho skvěle. A ten Cumberbatch s Freemanem, wow, wow, wow, božské! Kam se hrabe Ritchie.

plakát

Gideon's Daughter (2005) (TV film) 

Hm, nejsem si jistá, že mi sedl ten vypravěčskej styl, trochu to místy připomíná ty extra-nízko-nákladový snímky co vypadaj jak dokument a hrajou v nich nýmandi. Tady ovšem žádný nýmandi nehrajou, i když Emily Blunt a Tom Hardy v době natočení zdaleka nebyli tak vysoko, jako jsou teď. Billa Nighy jsem poprvý viděla v roli, kde nehraje úleťáka nebo úchyláka, ale "normálního člověka," a velice se mi jeho hereckej výkon líbil. Stejně tak se mi líbila Miranda, ta patří k mým oblíbeným hercům už dýl. Vrcholy filmu jsou pak intimní rozhovory mezi Gideonem a Stellou a pak mezi Gideonem a Natashou. Poutavý, s dojemným koncem a hezkou hudbou.

plakát

Podezření (1990) 

Wow, jaká to ale dlouhá nuda. Velice převelice dlouhá nuda. Sice solidně zahraná a inteligentně napsaná, ale pořád celkem dost nuda. Vyšetřování chyběl spád a nějaká gradace, celý to bylo takový ospalý a působilo to na mě, jako by vlastně nikomu moc nezáleželo na tom, jak se to rozuzlí, maximálně tak Fordem ještě projel nějakej elektrickej vzruch - někdy - a nejvýraznější postava je právník Raul Julia. Greta Scacchi, mimochodem, byla pěkná kočka. Bonnie Bedelia zůstává bohužel "tou, která hrála ženu McClanea." Teď přestaňte číst vy, co chcete vědět o filmu co nejmíň, abyste měli co nejlepší zážitek: Jakmile si divák někde přečte, že konec byl "nečekaný až šokující," velice jednoduchou metodou brzy dojde v průběhu děje k tomu "nečekanému a šokujícímu" závěru a já nebyla výjimkou.