McMastamind

Knížky jsem v útlém věku žral stejně, jako spousta z vás. Byla v nich francouzská neotřelost, noblesa a vtip. Navíc byly krásně napsané a ilustrované. Když jsem filmového Mikuláše zapnul poprvé, nadchly mě úvodní titulky. A to by bylo asi tak všecno, co mě nadchlo. Humor byl mdlý, postavený na stokrát provařených základech, navíc se z něj vytratila veškerá osobitost, pro knížku tak charakteristická. Vůbec mi tak nějak příjde, jako by to netočili Francouzi, ale Američané. Je sice fakt, že dětští herci hrají poměrně dobře a totéž platí i o dospělých, ale ve výsledku to nic nezachrání. Ani kostýmy a pěkna kamera. Když se nebavím u Mikuláše tak je něco špatně, ne?

Upřímně řečeno mě Rob zklamal. žádná krvavá akční jízda jako Vyvrženci pekla, navíc jsem se nebál ani minutu. První třetina (Michaelovo dětství a vyvraždění rodiny) je dokonalá, napínavá a zvrácená přesně, jako to Zombie umí. 2. třetina v blázinci má také něco do sebe, je atmosferická a šíleně ji oživuje Trejo. Ale po útěku ze cvokárny se to zvrtne. Ta píča jeho sestra se baví se svejma stupidníma kamarádkama, nebo ječí jak proříznutá a dělá ty nejretardovanější věci, co může člověk pronásledovaný psychopatem dělat. Ke konci jsem si ze srdce přál, ať ji už konečně zabije. Prostě se to zvrtne v nezábavný horor u kterého člověk nemá ani trochu strach. Škoda.

Hluboký výsměch celé generaci beatníků. Zamlčená fakta, pravda zabalená do alobalu a přehnaná líbivost. Zoufale nevkusně vykreslená atmosféra 50tých let, sterilní herecký výkony, představitel Ginsberga bez charisma. Proč neřekli, jak obrovský vliv měl ve Kvílení Burroughs? Že byl Allenovi mnohem větší inspirací, než celý Jack Kerouac? Co drogy, které hrály v celé tvorbě neopomenutelou roli? Prostě se to kritice dere do anusu. Je mi z toho nanic. Jediná světlá stránka filmu jsou animované části a fakta, která člověku neznalému světa beatníků můžou otevřít nové obzory.

Když si člověk odmyslí zoufalé herecké výkony (kromě Rollinse samozřejmě), laciné masky a blbost a neoriginálnost příběhu... Tak mu dojde, že se vlastně královsky baví! Seděl jsem před obrazovkou a smál se.. Krásně mě to odreagovalo. Měl bych se ještě rozbásnit nad Henrym: já toho chlápka začínam žrát čim dál tim víc, když se někde objeví, je to záruka zábavy, navíc je 2. nejtvrdší (hned po Trejovi) herec, co znám. Musí mít něco v hlavě a charizma může rozdávat.

Snad nejrealističtější syrové ztvárnění stavů po užití drog, co jsem kdy v životě viděl. Nechápu, asi celý plac musel v něčem jet. Johnny Depp, který mě opět nezklamal, krásný výlet do atmosféry 60(70)ých let, navíc DOKONALÝ soundtrack.. proč ne?

Až dlouho po shlédnutí všech Tarantinových filmů jsem se konečně odhodlal ke Kill Bill. Měl jsem strach, že se s mainstreamem a s vlivem velkých studií vytratí veškerá atmosféra, tak typická pro všechny Quentinovy filmy. Částečně jsem pravdu měl. Naštěstí však opravdu jen částečně. Vliv producentů, kteří chtěli něco, co by se líbilo mase vypreparoval autentičnost, divnost a nestrojenou brutalitu prezentovanou v ostaních dílech, ale ve výsledku to ani nevadí, atmosféry zbylo dost na pořádnou akční řežbu s litry krve, perfektně propracovanou animovanou kapitolou, skvělou Lucy Liu a Umou, která mě zas až tak nedostala. I když násilí působí občas dost plasticky.

Osobité zpracování je Lynchovi vlastní od počátků jeho tvorby, ale opravdu kvalitní věci dokáže točit, až když se trochu odprostí od svých zaběhnutých klišé. Duna je přímo napěchovaná napínavými scénami, při kterých divák hypnotizuje obrazovku. Spousty originálních nápadů se na nás jen hrnou a ani je nestačíme přebrat, natož vstřebat. Přesto mě ani na minutku nenudila. Normálně dlouhé filmy nemusím, ale tenhle bych si klidně o pár desítek minut prodloužil. Abych ale jen nelízal Davidovi zadek, tak musím říct, že akční scény točit neumí. Ani trochu. Ale já se rád u filmu zasměju, takže ve výsledku je to pro mě spíše plus.

Vlastně závěr celovečeráku v levnější variantě. Stejné deprese, stejný šťastný(?) konec. Akorát nechápu jednu věc: Proč proboha nenechal Lucas ty vytetovaná čísla na čele i v "plné verzi"? Je to působivé.

Freiheit není zrovna něco, co bych od Lucase čekal, ale líbil se mi. Je tam znát jeho odpor vůči kontrole lidí a diktatuře, který si s sebou ponese už napořád.

Podobné, jako Orwelovo 1984. O něco optimističtější, o trochu depresivnější, alespoň pro mě. Dlouho mě žádný film tak nezlomil. Absence svobody, vůli po svobodě. Malátnost podporovaná sedativy. Kontrola na každém kroku. Zákaz citů. Zákaz myšlení. Ale určité díry v systému se najdou a uniknout jde. Jenom musíte vědět, jak na to. Velmi pokrokový snímek na svoji dobu. Navíc můj oblíbený Sid Haig. I když se mihne jen asi na 30 vteřin.