Kvílení

*** a půl. Zhruba měsíc před Kvílením jsem zhlédla jiný film zabývající se Beatnickou generací. Jednalo se o Kill Your Darlings a tento snímek mě ohromil. Zvláště Daniel Radcliffe byl v roli Allena Ginsberga výborný. A tak nějak jsem si nemohla zvyknout na trochu odlišné ztvárnění jeho postavy, jehož se zde chopil James Franco. Skvělý je, což o to, ale je to zkrátka jiný Allen. Film se odehrává v několika rovinách. Soudní líčení, interview s Ginsbergem, černobílé flashbacky a animace přednášené básně. Když jsem tak poslouchala, říkala jsem si, jestli je to skutečně geniální NĚCO, nebo nabubřelé, okázalé, prázdné NIC. Asi něco mezi, řekla bych. Co se týče umění, vždycky uvažuju nad tím, jestli bych něco takového dokázala já. Vytvořit, napsat, namalovat, složit, zahrát. Ve většině případů bych se mohla jít rovnou zahrabat:) Umění a umělce obdivuju s tím, že já jsem tohoto mistrovského daru byla "ušetřena." Tito lidé jsou tak trochu z jiné galaxie, kde k nim obyčejná slova přicházejí v představách a oni z nich pak dokáží vytvářet obdivuhodné příběhy a věty, kde jim barvy dávají prostor k vizím jiných světů a z melodií dokáží stvořit neuvěřitelná hudební díla. A myslím, že mezi ně Allen Ginsberg rozhodně patří. (06.07.2014)

Je až s podivem jak konzervativně je udělán film o jednom z nejkontroverznějších básníků své generace. Syntéza hned několika stylů/žánrů/druhů je velmi zajímavý nápad, bohužel skoro v žádné z jednotlivých částí film nenaplňuje svůj potenciál. Soudní drama se ke konci zvrhne v litanii patriotistických hloupostí o americké svobodě projevu, animované pasáže mne stylem příliš nesedly a dokonce ani James Franco (kterého mám mimochodem moc rád) zde místy působil toporně, jindy zase téměř přehrával. Další do očí bijící rozporuplností filmu je explicitní kritika všemožných kulturních pavědátorů a teoretiků umění a to i přesto, že se vlastně samotný film snaží ukotvit báseň Kvílení, ne-li ji přímo racionalizovat. Jinými slovy zničit její (tak nádhernou) auru neuchopitelnosti. A tím vlastně v praxi provádí to, co kritizuje. A ačkoliv já sám studuji "kultůru" (silly me), mám raději, když si umění ponechává tajemnost a mnohovýznamovost. Rozhodně mne přijde lepší hádat, co jednotlivé obrazy znamenají a zapojit fantazii, než vzít báseň a říct "tenhle verš je obrazem tohoto zážitku a tento poukazuje na tohoto člověka." (12.10.2015)

Film v dokumentárním stylu o Allenu Ginsbergovi a jeho nejznámejším díle "Kvílení a jiné povídky" v době, kdy bylo líčeno u soudu za obscénnost. Od filmu jsem očekával dost a to jsem také dostal -> recitace básně, rozhovory s Ginsbergem (tedy Francem), skvělá atmosféra, animované sekvence, které se mi teda dost líbily (ačkoliv se staly neprávem terčem kritiky) a dokonce nechyběly ani scénky z Ginsbergova života... (26.11.2010)

Za rok 2010 povazujem za najlepsi film Jamesa Franca 127 hodin. To bol fakt surovy a tvrdy survival film. Bohuzial vsak natocil aj tuto zlataninu. Jedine co som pochopil bolo to, ze ide o rozbor basne Ginsberga a o sudny proces. Franco ma tymto sklamal, je tu kopa nudy, ba co je este horsie, uchylnosti. A ja uchylarny otvorene nenavidim. Som za kazdu saleninu /odtal potal/ ale ovorene nenavidim uchylne veci. A tu ich je kopa. Plus dialogy, u ktorych som si nie isty, ci im samotny Franco vobec rozumel. 5 % (12.04.2014)

Totální umělecká úchylárna od umělců pro umělce. Umělci Hollywoodu se totiž rozhodli zfilmovat jednu takovou úchylnou básničku z doby, kdy beatníci rozdělovali Ameriku a pojali to dost všelijak. Soudní drama se střídá s béčkovými animovanými scénami a rozhovory s herci. Nějak jsem v tom nenašel nic zajímavýho a když přišla řeč na Molocha, tak jsem měl co dělat, abych to ustál do konce... (22.01.2019)