Antek

Hodně vymazlená záležitost, která ovšem dojíždí na to, co je pro žánr horroru nejdůležitější -- originální příběh (v tomto případě příběhy). Typická mozaika příběhů jedné halloweenské noci je velmi umně poskládáná do atmosférického celku plného drobných detailů, které potěší každého filmového fanouška. Ovšem pokud jste filmový fanoušek (a to zejména v oblasti horroru), předpokládám, že jste jako malí už pár dílů Příběhů ze záhrobí viděli. V tom případě Vás čeká malý pocit Deja Vu. Jistě, Dougherty se snaží a jeho režie je výrazným elementem -- ovšem na scénáristickém poli už to taková sláva není. Máte tu sériového vraha, vlkodlaky či pochodující přízrak -- tedy to, co bylo již nesčetněkrát použito předtím. Dougherty se navíc nesnaží škatulky pozměnit (tak jak to postmoderní horrory dělají), ale pouze je naplnit. V tom neselhává a to je právě možná ten největší kámen úrazu ...

S Princem dvojí krve jako předlohou je ten problém, že je dějově prázdná a řeší se v ní pouze ve finále to, zda Brumbál dokáže vypít několik doušků vody. Ovšem Yates dokázal tuto dějovou nijakost převést do strhujícího vyprávění plného intrik, osudového rozhodování a milostného tápání. Možná někomu vadí, že je šestý Potter pouze sledem epizod ... ale přiznejme si, to byly Dvě věže taky. V Yatesově podání nabírá Potterovská sága na naléhavosti a daří se jí konečně vymanit z područí dětského fantasy příběhu, který tak snaživě (a zcela záměrně) vybudoval Columbus. Potter dospívá a jeho diváci s ním. Dochází ovšem i na humorné scény, které jsou do filmu vloženy tak citlivě, že vůbec neruší (a jsou opravdu vtipné) -- což je opět důkazem Yatesova umu. Mám vlastně pocit, že tato šestka je nejvíce režisérským filmem v celé dosavadní sérii vůbec. Rowlingová udělala Pottera, Potter udělal Yatese ... PS: Ta Ginny je opravdu omyl.

Bay dosáhl naprosté tvůrčí svobody a výsledkem tohoto nově nabytého privilegia je ... film pro děti. Autoboti se tak naprosto odtrhávají od konceptu teenagerského filmu a místo toho nabízejí roztomilé křepčící robotky, hromadu výbuchů a rychlou akci. Jistě, zápletku vystavenou na mimozemšťanech, kteří se skládají v auta, nešlo nikdy brát zcela vážně, ale první díl si alespoň nějaký ten punc uvěřitelného dobrodružství (v rámci filmového univerza) udržel. Dvojka je pouze hrubozrnnou komedií, ve které se všechny děvčata malují jako pornohvězdy a každý (doslova každý) je chce jenom .... Bay si neodpustil ani ekvivalent svých souložicích krys z Bad Boys 2. Ovšem když se do sebe roboti pustí, tak to opravdu stojí za to. Filmové triky dosahují svého horizontu, pixely nabírají na kvantitě (k vytvoření triku posloužilo 140 TB dat!) a hranice mezi realitou a fikcí se pomalu smazává. V tomto ohledu zařídili Bay a Spielberg malou revoluci (kterou na konci roku dovrží -- snad -- James Cameron) a patří jim uznalé pokývání hlavou. To je ovšem na film, který by se měl do srdcí dnešních náctiletých zapsat zlatým písmem (stejně jako kdysi Hvězdné války, E.T. nebo Indiana Jones) zatraceně málo.

Když dva dělají totéž, tak to totéž skoro nikdy není. Přešlapy jsou ideálním příkladem. Zatímco britský Cold Feet byl geniální ve své obyčejnosti, Přešlapy jsou výjimečné pouze svou trapností a křečovitostí. Kde jsem při sledování Cold Feet žasl nad scénářem plným hlášek a situační komiky, tam jsem v Přešlapech viděl pouze promarněný potenciál a prkennost (aneb důkaz toho, že co je dobré na papíře, nemusí nutně znamenat, že to bude fungovat na obrazovce -- záleží na provedení). Kde jsem v britském seriálu prožíval emoce a životní eskapády, v české kopii vidím pouze nesympatické postavy balancující na hranici karikatur. Nejlépe z toho všeho vychází Blažek, jenomže to by jeho postavu nesměl již dříve ztvárnit James Nesbitt, zásobárna na charisma a herecké umění v jednom. Nejhůře pak Zuzana Norrisová, která zdaleka nedosahuje nevšední krásy Helen Baxendale, jejíž Rachel byla esencí a duší původní série. Norrisová je v roli Radky největším castingovým omylem -- postavou, která je naprosto obyčejná (a určitě byste si kvůli ní nevrazili růži do zadku) a navíc neumí ani přesvědčivě plakat (pouze jenom zkřiví obličej, čímž je ještě ošklivější). Remaky jsou filmovou chorobou dnešní doby a musíme se s ní naučit žít -- ovšem to ještě neznamená, že se smíříme s každým příznakem. Prima opět dokázala svou nemohoucnost a tak lze jen doufat, že tento pokus o "britskou komiku" diváci zavrhnou a raději se pustí do originálu. Ten jsem mimochodem právě dokoukal (po několika letech zoufalého shánění) a je to věc, která nestárne. Jak už jsem řekl: geniální.

Tuto minirecenzi začnu poněkud nenávistně: Nenávidím Zaca Efrona. Všechny Muzikály ze střední považuji za jedno z největších filmových zel (byť jsem vždy viděl pouze úryvky) a každému, kdo se toho účastnil, bych dal doživotní zákaz se k celuloidu byť jen přiblížit.. Jenomže po Znovu 17 bych to měl změnit na "Nenáviděl jsem". Původně jsem totiž tomuto filmu dal šanci jenom díky mému oblíbenci M. Perrymu, jehož Chandlera považuji za jednu z mi nejbližších postav smyšleného světa filmu a televize. A tak zatímco jsem čekal, že se dva vyhraněné protipóly (oblíbenec versus vymydlené děcko) střetnou a z filmu tak nezbude nic, musel jsem na konci konstatovat, že "on samotný Efron za Muzikály ze střední moc nemohl, to největší zlo způsobilo studio Disney" ... tak nebo tak, Znovu 17 je staromódní komedií s nějakým tím výchovným komentářem (z ranku Click, Velký či Otec rodiny), naivní romantikou a především pohodovou atmosférou. Filmem, který po vás nic nežádá, ale na chvíli vám dá zapomenout. Produktem, který neuráží tím, že je produkt. A to je v době, kdy se v oblasti komedie tlačí až příliš na pilu, milé osvěžení.

Mohl to být další tuctový snímek o bolestné ztrátě, odpuštění a nalezení sama sebe. A v určitém úhlu pohledu tak tomu určitě je. Jenomže to by ten tuctový příběh nesměla točit Susanne Bier (takže emocionální jízdu máte předem zaručenou) a hlavní roli nesměl ztvárnit Benicio Del Toro. Ti dva pak společně zařídí, že ty osvědčené náhody, křižovatky osudů a vůbec celou osnovu nalajnovanou jako z příručky "jak napsat rutinní hollywoodský příběh", ponecháte bez povšimnutí a pouze se dáte strhnout. A může za to překvapivě i ten Duchovny ...

Všechen ten poprask kolem District 9 určitě nesouvisí s originálním příběhem (protože to rozhodně originální není), ani s režisérským cítěním (Blomkamp je zručný, ale tak nějak mám pocit, že od něj uvidíme už jenom to samé -- stejný příklad jako Greengrass). To, čím District 9 vybočuje, je vesmír, ve kterém se odehrává ... mimozemšťani přiletěli a zůstali. Tečka. A nikdo se nepodivuje nad tím, jak absurdní ta myšlenka je (čemuž dozajista pomáhají bezchybné triky). Toto je zkrátka součást historie světa, který Blomkamp stvořil k obrazu svému. Pak už je to "pouze" o tom, jaké jsou lidé svině (takže nic nového), proměně úředníčka v nekompromisního bijce (opět nic nového, ovšem vydařeně pojato) a o přátelství, které přežije i mezigalaktické rozdíly (zkrátka buddy movie navážno -- to originální nebylo snad nikdy). Tady se nehraje na originalitu,ale na údernost. Akce je rychlá, záporácí béčkoví a najde se i nějaký ten sociální podtext. Nově vzývaná režisérská hvězda z Jihoafrické republiky nenatočila kult (ani jeden z nejlepších filmů filmové historie), ale pouze podařenou variaci na všechny sci-fi filmy, které kdy byly natočeny (a že jich musel vidět). Jeho nenadálý úspěch spočívá dle mého v tom, že dobrých (a nadprůměrných) science fiction snímků je jako šafránu. A samozřejmě v tom, že ukázal jak má vypadat film za 30 miliónů (tzn. dráž než všechny ty předražené projekce).

Mluvit o tom, že film dle Ellisova románu je plný znuděných (a zdánlivě nudných) postav, je jako si stěžovat, že nerozumíte počinům Davida Lynche. B.E. Ellis je spisovatel, který si na románech o lidech, jejichž jedinou lidskou vlastností je lidská tvář, postavil svou kariéru a postupně ji dovedl k dokonalosti (vrcholem pak bylo Americké psycho). Informátoři jsou původem povídková knížka, kterou propojují pouze několikrát se objevivší postavy. Zbytek je nihilismus, sex, drogy a neschopnost navázat jiný kontakt, než ten fyzický ... Jordan pojal ony příběhy jako temnou báseň o ztrátě lidskosti, ale zároveň o konci jedné éry (kdy jste sex mohli provozovat s každým a kdekoliv). A neopomněl při tom vytvořit řadu nezapomenutelných scén, jejichž nálehavost Vám dojde až po několika hodinách -- úvodní scéna, rozhovor v autě a mrazivý konec pak tvoří jakousi pomyslnou pyramidu, kolem níž jsou vystavěny o něco méně, ale přesto i tak působivé scény. Odtažitý styl (jenž působí jako drogové blouznění) je zcela určitě režisérským záměrem, nikoli nedostatkem. Kdo má typický Ellisův náhled na život rád, najde jej i zde. Kdo ovšem tohoto spisovatele nezná, bude znuděn ... To Yatan: ke kopírování citátů z Ebertových recenzí by se chtělo alespoň přiznat ...

Zatímco u ostatních seriálů (s čestnou vyjímkou LOSTu) lze sledovat sestupnou tendenci v kvalitě (Prison Break buď zářným příkladem poklesu až do samotného bahna), u Supernatural je tomu přesně naopak. Zatímco první série se zmítala v neustálém omílání jednoho a téhož schématu: "bratři přijdou do města -- objeví monstrum a dají mu na frak", jež navíc neoplývalo nijak zvlášť chytrým scénářem ("teen" zde opravdu přijde vhod) -- druhá série už se nebála trochu experimentovat a přinesla jak vynikající epizody (zejména "Heart" byla ukázkou skvělé scénaristické gradace), tak především hlavní dějovou kostru, která postupně (už tak trochu načnuta v sérii první) nabírala na gramáži. A pak už to šlo jako másle. Výborná třetí série, v níž se Supernatural rozrostl do samostatně fungujícího světa zalidněného lovci, agenty, démony (a kteří na sebe v průběhu dějové linky narážely čím dál víc), již byla opravdovou seriálovou lahůdkou. A pak přišla série čtvrtá a začalo se hrát na apokalypsu. Dějova kostra nasákla cigaretovým kouřem Constantineova pláště (Hellblazerova, chcete-li) -- ke slovu přišli andělé, kteří byli tak trochu svině -- a osud rozdal svoje karty. Mikrosvět se naplno rozvinul a Winchesterovi se ocitli ve hře o vlastní duše. A nakonec přijde i sám ... Pátá sezóna je za dveřmi a její vstup bude v pravdě grandiózní. PS: Padalecki a Ackles jsou borci. 1. série: 3/5 2. série: 4/5 3.série: 5/5 4. série: 4/5

Raimiho Evil Dead je i přes svou do-očí-bijící lacinost výborným žánrovým kouskem, ze kterého intenzivně sálá nadšení s kterým byl dělán (a kteroužto zábavnost -- což je jev zřídka vídaný -- si užívají jak tvůrci, tak diváci). Oproti tomu je Drag Me to Hell nedokonalým výstřelkem mainstreamového režiséra (nic proti, Spider-Many respektuji jako jedny z nejlepších comicsových adaptací a Simple Plan je mistrovské dílko), z něhož ona lacinost a jakési filmové punkovství sice sálá rovněž, ale jde o rebelii vynucenou. Raimi sází na hru se zvuky a grafickou grotesknost (souboj v garáži, démonův stín), které ovšem jako hlavní atrakce filmu, jenž měl být návratem velké horrorové legendy, naprosto selhávají. Příběh (i když škoda mluvit -- příběhová kostra je pouhý slepenec lekaček) se žene dopředu bez nějak zřetelně identifikovatelného hybatele dějem (ta vyděšená holčička se do středu celého dění dostala určitě zcela náhodou) a tam, kde by měl Raimi ukázat invenci, ukazuje pouze kopírování (s pár úmyslnými překlepy, aby to později bylo někým vydáváno za naprosto geniální) ... Přes všechny ty výtky je ovšem Raimi natolik vynikající režisér, že i onu nudu a vatu dokáže proměnit v něco stravitelného -- nejsem si ovšem už natolik jist, zda-li je tato strava vhodná pro pravého horrorového fajnšmejkra ... protože tím nejzajímavějším na celé věci byl Miloš :-)