kulyk

,,Hej vole inšpektore Kuldo, vole, máme problém." ,,A copa to?" ,,Někdo bloumá po Monmártru a vyhlíží si ztepilé černovlásky" ,,Hm, to já taky, vo co de?" ,,Ale on je píchá!" ,,Hajlz. Závidím, ale kde je problém? Píchá je snad blbě a stěžujou si?" ,,No... píchá každou dvakrát, a rozhodně si potom už nestěžujou, no." ,,Tak vidíš. Přelétavá láska. Případ uzavřen." Stejně jako mnozí z vás se musím ptát, proč byl obsazen Černá zmije. A přicházím s alternativním řešením tohoto rébusu, ó ano. Adaptací hrdiny, vzešlého z pera nedoučeného cukráře bylo natočeno tolik, že bychom po další nejen já, ale i řada jiných konzumentů patrně ani neštěkli. Ovšem pokud má jít o to posmívat se zparchantělému castingu, no to si to pak nedáme ujít! A výsledek je nečekaný. Když Etkynsnovi nad nosem zdůrazní brežněva a on se ještě k tomu nepokouší hrát, tedy pitvořit, je z něj konečně ten charakterní ektr, jakým si vždy přál být. A my sice už za pár dní nebudeme tušit, jestli tam ten Degret kradl plast nebo chlast, toto poznání nám však vydrží podstatně déle.

Něco je asi špatně. Zatímco polovina osazenstva místního ústavu nadšeně popisuje, jak si u filmu provlhčila tkanivo, já zažil na mordě jenom hořký škleb. Stárnoucímu fiškusovi odchází blízcí.... a dochází síly, invence a čas. Logické puzení k bilancování končí upnutím se na dceru, dávno ztracenou a odcizenou bytost, které chce předat několik nevyžádaných rad ohledně smyslu existence. Nic velkého, jen prosté ,,žij a bav se, dny, utracené pro korporát, ti nikdo nevrátí". Vytrhuje sebe i ji z citové letargie, a to za pomoci absurdního humoru, který je rozhodně více absurdní, nežli směšný. Faktická absence hudebního podkresu i tempo, které rozhodně není strhující, slouží svému účelu dobře. Pokud tedy skutečně netrváte na tom že má jít o komedii, u níž se při výletě do kina vychláme celý kurník, pak by naopak šlo o selhavší dílo. Jestli však cílem tvůrců bylo, abych vytáhl tatíka ven a šli jsme krmit kachny, než bude pozdě, abych zavzpomínal, co mi bylo dáno a podumal, jak to nyní vracet, pak ano, funguje to skvěle.

Křoup. Křoup. Křoup. Glo glo glo.... glo glo glo. Éhrrrrrééééééé. Chň Chň. Heh, Eh. Mňo. Dloub, dloub. Žmouly žmoulity žmouly - cvrnk. Mňmňmňmň. ,,Fuňáro, jó? Hmmmm". Šusty šusty šust. Škráb škráb. Fň. Fňňňň. Chrp. Chprrrrrráááááp - ááááá! ,,Zasraná apnoe, dopíčé!" Hééh. Eh. Chrm. Hrrrrrrm chrm. Flus. Chň. Chňňňň. Chmňňňň.... chrrrrrr (etc.). Jo, a ten ,,film"? Zjevně zhovadilá nuda, že?

Sapir-Whorfova teorie, předhozená nevědomému davu na hraní? Z určitého hlediska záslužné, alespoň se nám rozšíří obzory a pochopíme, proč jsou ti, co jenom pičují, takové píči, že. Jak film správně upozorňuje, doba dozrála k tomu, abychom změnili svůj jazyk, a tím i zkostnatělé myšlení. Tedy ne již jen genderově, etnicky či nábožensky, nebortíme jen šovinismus, xenofobii a evropocentrismus, nově je v hledáčku i humanocentrismus, a tak to má být. Za spoilery se omlouvám, ale zatím nejsem dokonalá bytost. S Vaší pomocí se však, drahé bytosti, stávám lepší a lepší. - Nevěřila jsem, že mi bytost, prozatím zvaná zastarale Amy, v nějakém díle nebude vadit. Zde však, v roli bytosti, co je prapodivně vyšilující bytost, přinejmenším nezacláněla. Když se nad planetou bytostí objeví vesmírná plavidla bytostí, je vojenskými bytostmi bytost, o níž jsem již psala (abych nemusela znovu užívat to nechutně sexistické jméno) požádána, aby odstranila komunikační bariéru mezi bytostmi... a bytostmi. A bytost to za valné pomoci bytostí dokáže! Díky tomu se naučí nejen jazyk bytostí, ale i jejich vnímání času. Což je docela radost, protože pak konečně přestanou bytostné vzpomínky naší bytosti na malou bytost, která odejde do nebytí, dávat absolutně smysl. Bytost náhle stojí před rozhodnutím - vysrat se na to, nebo se pokusit s bytostí, obrostlou srstí, porodit bytost (nespecifikováno, kdo rodí, v nejlepším případě oba)? Má malou bytost, nebo srstnatou bytost, informovat o osudu? V pauzách mezi přemýšlením si zavolá bytosti do Číny (archaismus v podobě brzy již bývalých národních států), zajde na ples, napíše slovník a vykoupe se. Milé bytosti, klidně se na to podívejte, ale je asi zbytečné z toho srát naplacato jako jiné, zde přítomné bytosti.

Co je? Co si to dovolujete? Pět procent? Vždyť v pravdivém publicistickém pořadu Prásk je poměr gejínů vůči těm, co preferují kusy prochcaného masa opačného pohlaví, nejméně půl na půl! Tak to koukejte dorovnat. Klauniády Volopíčové (z neznámých důvodů nezpochybnitelné vůdkyně stáda) a ostatních zbytečných jedinců stojí za plnou palbu, ne? Vypůjčím si od klasika - je to tam samý debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček, ale pozor, změna - vzadu stojí dvě kurvy vedle sebe. Je šokující, jak se národ trapně cuká, místo aby zakoupil product placement a dopomohl mediálně se prostituujícím zoufalkám (a zoufalcům) k odvrácení jedné z desítek exekucí. To lížou opatek Partyšové či cumlají tukem vyztuženého svraštěra spratka z Řeporyj pro srandu králíkům? Vzpamatujte se, kola kapitálu se sama neroztočí, koukejte se zamindrákovat z toho, co nemáte, při pohledu na vymyšlené statky elity národa, rozkurvěte si kvůli tomu život, vztahy i psýchu a všem bude lépe!

Komentář numero osmičento a mně se toho dere na klávesnici tolik, že nevím jak zabránit nesouvislému drmolení či pětistránkové délce. Eh... Tak takhle. Je zjevně dobře, že se látky chopili inostránci. Za a. umí dělat filmy, z b. se vyhnuli všelijakým pupendovským pičusiádám. Nevím, jestli podnět ku zpracování dal zase Milda (stejně jako u Husa), ale (na rozdíl od Husa) je výsledek velice obstojný. Neuškodí jednou za čas, obzvláště, když je dílo dle notoricky známé události, vyzdvihnout psychologickou stránku střelce (byť na svou dobu perfektně vycvičeného), jdoucího na smrt. To, že chlapci nevlítli do křižovatky s párátkem v koutku úst, za drsných hlášek nevykostili protektora a pak s úsměvem na rtech neodcválali zapadající Palmovce vstříc, je nesporné plus. Nyní hnidy - budu si muset přepočítat, zda zde v kostele padlo skutečně jen těch čtrnáct nácíčků, (ano, zraněných bylo skoro po strop), jak uvádí knihovna Holocaustu. Geislerka, více netřeba. Tedy - hrát vcelku umí, naštěstí však byla zastřelena, že? Ano, ten atentát, to bylo dobré rozhodnutí! Chňá a hihň. Z historického hlediska tedy. Slovy tety Kateřiny - chtěl bych vidět toho smělce, co by si dovolil v dnešní změkčilé době spatra odsoudit Čurdu, či naopak zlehčovat hrdinství všech, co skokanům podali byť jen užmoulanou skývu. No. A stejně to je změť slov, je mi líto. Tak už jen na závěr a definitivně bokem - blbečkům, co bloumají s kytarou v podpaží Prokopákem a hrají si na indiány, nebo cože, jsem se vždycky posmíval. A gurua dnešních trampů, Jendu Vyčítalů, do toho počítám obzvláště. Královské reggae - nekrálovské reggae. Ale po většinu filmu mi v uších zněla kdysi slyšená https://www.youtube.com/watch?v=2y16ThiVc6A&ab_channel=czgamesnik a nemůžu se jí od té doby zbavit. Bez dovolení si půjčím kousíček - Silver A, Silver B, holky krásněj', válka-neválka, vzpomínám na ta jména - Bublík, Hrubý, Opálka, Silver A, Silver B, smrťák roztočil už osudí, it's a long way to Tipperary, kov na spánku zastudí.

A já mu toho autistu uvěřil! Pán, co je i přes výdělky v řádu bambilionů údajně zarytý levičák kterého naprosto rozhodilo když zjistil, že jeden z jeho šikovnějších předků vlastnil lidské bytosti v ebenovém provedení, koukal vždycky jako debílek. Konečně to zapadlo na správné místo. Příběh je s logikou trošičku ve sváru, ale akce vás to nenechá moc rozpitvávat. Takový Rain Man na steroidech a s bratrem, co má ušlechtilé povolání. Mrkající smajlík, mávající ručičkou. Levou. Zdravím holky z mimibazárku. Ten trik s kečupem na prkýnku zabral, starej dal pokoj.

Škoda, že se zjednodušovalo, neboť Eddieho kravení na můstcích trvalo podstatně déle, než jednu olympijskou sezónu. Šáde, že nebyl obsazen ještě retardovanější herec, protože Egerton se sice překonával, ale na orlíka to nestačilo. End thysis epyty, nacpat do role Pearyho Hugha jen proto, aby se utržilo více na nateklých klitorisech. Jinak však smekám, výborné píárko pro skoky, důstojný následovník filmu o calgaryjských souputnících z Jamajky a především - tento příběh už měl být zpracován dávno. Příběh, ze kterého by Coubertin nadšením vytekl.

Vystřízlivění pro ty z nás co dodnes doufali, že na každém jaderném bazmegu Pakostánců sedí agent cyja a jistí to vlastní hrudí. Kdyby v roli jednoho z ústředníků nebyl mongoloidní šašek Blek, frknu za pět. Jinak se však kombinace politické satiry (chvílemi přecházející až do vizionářských snů.... nočních můr propoceného kulyčka) s gagy a absurdními hláškami vydařila fest.

Milý Ježíšku, předem mého dopisu přijmi prosím poděkování za takovýto krásný dárek. Patrně jsem byl hodný přinejmenším několik posledních hodin (nebylo zbytí, kocovina, nedostatek financí a natržená kůžička na šlahounu neponechaly moc příležitostí ku alotriím), pročež se mi dostalo vytříbené severské ságy (pravda, zpěvy naštěstí absentují), kterou si dovoluji označit za epesní. Vydařil se ti casting, trpiteli, ticho, správně nahrazující či utínající řadu zbytečných dialogů a, jak by řekla paní Homolková, ,,ta panorámata!". I zápletku může nenáročný divák, mezi které se, drahý proděravělý, počítám, považovat za vhodně zvolenou. Její vyústění pak označím za famózní, a to bez uzardění. Tvá letošní, již tak dosti bohatá (poukázka na slevu do Sephory či odličovací tampony zahraniční, dokonce polské provenience) nadílka, kterou jsi zahrnul mou maličkost, se zhlédnutím filmu stala téměř makabrózně předimenzovaná! Proto se jako správný následovník tvých myšlenek též podělím o trošku štěstí - duševnímu šlechtici, který film pro distribuci v naše malém, českém rybníčku nazval tak, jak jej nazval, předej prosím - klidně i bez mašličky - mé dvě jizvy po planých neštovicích, hovno z nutrie a komplikovaný zánět středouší. Děkuji ještě jednou a již nyní se těším na veselé oslavy tvého umučení.