kulyk

Radek, Radek, tu Jarek. Przyjechaj do Polski, prosze bardzo! Mame dużo problemów! Przyjechaj! A Radeček v klídku odpovídá - s krimošema? Stejný, jak u nás, nekňučte. Ale kinematografii jste dostali úplně jinam, speciálně v této trilogii na téma ,,jak bojovat se zločinem, systémem a libidem". Takže gratuluji a naserte si, uraženě budeme dělat zagorky. (Za úvodní vsuvku děkuji Těžkému Pokondru. Těm čurákům.)

Pravdou je, že jsem Shannarovy magické elfeíny kdysi zkusil číst. Vážně! Já zkusil číst. V polovině však byla kniha odložena, protože mé centrum nudy zbytnělo natolik, že se na něm utvořila kožní řasa. To mě mohlo varovat, vite? No, nevarovalo. Díky nemalé pomoci rychloposuvu jsem tedy zjistil, že Baquero bych klidně jo, Poppy rozhodně ne, a že není všechno Tolkien, co se natočí na Zélandu. Elfí dědečkokrál by měl spíše vládnout skřetům, jelikož k nim má druhově tak trošku blíže. A náš starý dobrý Bennet Crixus si ve Spartakovi mohl dovolit ,,jednostranný" výraz na tváři, protože se to od něj docela i čekalo. Ovšem v roli Análnona, který má občas projevit náznaky pocitů, malinko selhává. Ať už káže cokoliv, vypadá, jako by jej zezadu penetroval Robert Rosenberg. Rukou. Zarvanou až po rameno. S roztaženými prsty! Které si týdny nestříhal (nehty, pyčo) a těsně před akcí jimi prohrabával sůl, jež pak halabala opláchl ajatinem. Herecké obsazení se celkově profiluje spíše ochotnicky. Scénář, plný krátkých přesunů a dlouhých breptologů, taky ničemu nepomáhá. Náznaky atmosféry vždy spolehlivě umlčí další výstup libovolného hereckého pionýra na piedestal debility, což však nemusí být nutně jeho chyba, ale, opakuji se, předložníka i scenárníka. Poslední stížnost bych kydl na postapo - ne, za tři tisíce let nebudou vrátka od minivanu vypadat stejně, jako kufr barkasu po třiceti járech provozu. A maturitní hodovačky nejsou to samé, co komár v jantaru jen proto, že na střechu tělocvičny navál vítr listí, takhle prostě konzervace nefunguje.

Je vcelku jedno, jak složená grupa prdprdká v raketce vesmírem ukrást návod na Smrdihvězdu, důležité je, že se podařilo lépe, než v posledních dílech ságy samotné, vyvážit patos, akci, infantilitu a triky. Nečekané plus - nejen, že tam klaďasové hynou jak Němci na dovče (tedy hoooodně), ale je přidána i otázka morálnosti konání zlého ve jménu dobra. Snad se z přemíry přemýšlení typičtí konzumenti komicků nesesypou.

Takhle nějak to bylo - nebylo. Praotec Inuita v bývalé sadě globálního obuzňování sedl na své plavidlo, aby ulovil nějaké mořské prase, ovšem sebral jej proud asiják, prohnal přes půl Zeměplacky a vysadil až v Afghánských horách. Tam poté, co potopa ustoupila, pojmenoval jedinou zbyvší vodní plochu po své arše, odchytil si pár opolidek a vytvořil národ, co je slovutný skrze svou genialitu, mírumilovnost a kladný vztah k modernitě, jak je ostatně všeobecně známo. Bohužel mu tam pořád někdo courá a snaží se jej připravit o tvrdě zasloužené kameny, prach, mák nebo dysenterii. Ivani, Bicmacové.... třeba tací křivozubí Britové se stavili již poněkolikáté. Nepoučitelní dobrodruzi. Pravda, takhle navečer v Pickwickově klubu, s dýmkou v ruce a papučí na noze, jsou o zbylé oudy osekaný veterán i jeho senilní vzpomínky na vraždění středem pozornosti, a to za to asi stojí. No, to je jedno - tlupa moulů s nedostatkem škrtidel vleze do údolí, do kterého poslední deště, tedy před cca dvaceti lety, naplavily pár dárečků, které ráčil pod povrchem zanechat ještě taváryšč. A zatímco tam v boji proti nepříteli odhazují hnáty, zábrany i životy, vláda, co je na místo ráčila poslat, v tichosti svou vlastní zemi zapleveluje nepřítelem stejným. Zvláštní doba.

Trošililinku zamotanější, než kladení pasti, díky tomu se objevuje i větší počet logických lapsů, stejně jako postav, které jejich protagonisté kurví. Větší roli však dostala stará Degretka, takže si na své přijdou milovníci prdelatých milfek, co se umí nosit. Docela by mě zajímalo co dělá, když se lunetický fajfkin odšourá do úřadu. Nejspíš tam Yossariani stojí frontu až ven ke kandelábru, a já je chápu. Ji taky.

Jděte už do prdelí s pokusy indoktrinovat děti svým sebevražedným pohledem na svět, kreténi! Po shlédnutí ekofašistického bludu Adži Badži jsem vzteky ukopal jabloň, a to mám jinak kytky rád více, než Olda, co přitáhnul Suchýmu tulipán. Po planetě Multikulti mám chuť.... nepovím. Makrelina Stasi určitě hledí.

Až u vás příště zazvoní Svědci Jehovovi se svými vytřeštěnými výrazy na slaboduchých tvářích, zkuste jim místo ohraných odpovědí na jejich frázi ,,Dobrý den, již jste našel našeho pána?" - 1. ,,Ne, budete si muset najít jiného otrokáře, nevolníci". 2. ,,Já ani nevěděl, že se ten nezbeda schovává, pikal asi dost potichu." 3. ,,Jasně, leje už tejden v nonstopáči, páč vás má plný berejle." 4. ,,Co rušíš, knechte? Mrdám a tys zabránil početí, za to tě bude v pekle Satan hoblovat pod kálecí židlí!" - pustit tento pořad. Fakt už nepřijdou. I oni snesou jen omezené dávky demagogie, hnusu a výsměchu. Ústřední trumpeta, ta neohrožená bojovnice za právo a spravedlnost, dokázala klesnout na nevídaně nízkou úroveň. Vypadá to, jako kdyby obě naše advokátní Klárky eS, Slámová i Samková, pořádaly v posledním desetiletí jakési distanční potápěčské závody ke dnu žumpy. Ostatně - protagonistka momentálně komentovaného šitu si snad i kvůli tomu vzala šnorchlařského Long trenéra. Ááááá - žalobička na kulyčka....

Maně tuším, že film vychází z nějakých digiher. Tvůrci však museli počítat i s tím, že si jej pustí někdo, kdo naposledy pařil vlka, jak chytá do košíku produkty slepičích ovulací. Takže pozor, detailní spoilery, díky nimž budete o ději vědět totéž, co já po ukončení martyria! Týpek neumí jezdit na kole a přišel o rodiče. Ne tak úplně, protože za třicet let objeví otce, jak kouká z okna. To ale není podstatné. Asi. Tak tedy - náš hrdina provedl cos, pro což dostal provaz. Křeslo. Vlastně lehátko. Tam mu bylo intravenózně vpraveno něco tak rafinovaného, že se probudil až v Madridu a jeho tělo vězeňská služba vůbec nepostrádá. Ihned po procitnutí se seznamuje se slečnou disponující aparátkem, který sebou mrská, dělá vžžžhům a přenáší lidské vědomí do naprosto detailních vzpomínek ztrouchnivělých předků. Konečně tedy chápu, co je to genetická paměť. Týpkovi to nejdříve nevoní, ale poté, co bezmála zdechne a alespoň tedy trošičku ochrne, se už už nemůže dočkat, až na přístroj opět rozkročmo naskočí a zavelí hyjé. Ve vkusně násilných vzpomínečkách na život a dílo praděda se leccos přihodilo, bohužel však nevím přesně, co. Brebentí se tam španělsko - latinsky a dobroděj, jenž to frknul na net v dabingu, neměl potřebu přilepit i titulky. Ve své podstatě však všichni zkouší dohonit Adamem nahryzlé jablko, poněvadž prý ukrývá data. O svobodě. No jako fakt. Abych nezapomněl - v tom Madridu u stroje je ještě řada dalších lidí z nějaké sekty (do které právě patřil i ten tatínek, co pohledem ze zaskleného průzoru poslední čtvrtstoletí kontroluje okolí a pouští slinu) a ti se najednou vzbouří, s čímž se nepočítalo, protože má jít jen a pouze o extrémně násilné magory. Vše pak krásně vyvrcholí schůzkou templářů, kterým vládne jedubaba. Sic, hle, no toť, etc. Meeting, co měl být korunováním tisíciletých snah tohoto (jak je zde vylíčen) všemocného a paranoidního řádu, byl po bezpečnostní stránce zajištěn způsobem, který umožnil podřezávání řečníků na pódiu nemytými protivníky, rafinovaně maskovanými kápí. Slečna vědkyně, které z našeho potomka hašišínů (neptejte se mě, prostě to je asi šíita, no) přinejmenším na chvíli navlhl drn natolik, že mu umožnila zakuchnutí jejího papá, pak nečekaně otáčí kormidlo a zadělává dementním proslovem (kolikátým již) na další díly. Takže klidně do toho, třeba to pochopíte lépe. Já se ještě hodinu po dosledování motám v kruzích a narážím do stěn své unimobuńky 1+výlevka v rohu.

Richard Lučina se umí sám sobě zasmát jako málokdo, a na to konto si šije pitoreskní role na míru (byť tuto šlohnul stylem nevídaným). I proto mu je drtivou většinou diváctva přán happyend, ve kterém se svou oddanou klisničkou kráčí ruku v kopyto ke stárbaksu, zapadajícímu frapičínu vstříc. Pozor, spoiler tam byl.

Zprávař 1. Pán Rón Burgundýýý, ten má půůl kundýýý, prdel je však celičkááá, kouká mu z ni větvičkááá. No. Cirka stejně infantilní, jako komentovaný snímek. Ferrell má specifický smysl pro absurditu i trapno, to se mu nedá upírat. Po třinácti letech je humor již notně vyčichlý, přesto se to dá dokoukat bez zbytečného týrání lymfatických uzlin. Zprávař 2. V prvním filmu se cinklo o notu emancipace genderové, ve druhém emancipace etnické. A v podání Carella snad i mezidruhové. Ostatně právě jeho postava dostala podstatně více prostoru, protože počiny chlapíka se středně těžkou mentální subnormalitou potěší celé zhulené publikum. Osobně bych vypíchl nové pojmy, které mi Will přidal do slovníku. Jeskynní kuře a nebo pouliční kuře - jiné hodnocení žranců od rákose už ode mě blízcí asi neuslyší.