kulyk

Je hezké, že si Ivan v rámci sebeprezentace občas vzpomene i na někoho jiného, než Vladimira Vladimiroviče Pupkina. Dobrá, nebudeme to hrotit, ten je samozřejmě podstatně lepším hogejistou, jen se vzdal kariéry ve prospěch ruského lidu, že. Film má několik podstatných chyb. Především je ruský, což s sebou nese nejen řadu nepochopitelných dějových veletočů, zkratek, kundovin a podobných triků, ale i kulturně motivované a poněkud odlišné poselství. Ovšem s tím si umí divák, školený ještě třídními recitacemi z Rudého práva, poradit. Pak tu je zhutnění docela notoricky známého životačichopisu Valdy Charlamů do cinemálně vyhovujícího tvaru. To malinko zamrzí, protože vůbec nevynikne, jak ten moula vážně neuměl řídit, a BESIP tím trpí. Ovšem i přes to jeden přehodí puk. Avšak vynechání skutečné tragiky příběhu frajera, který se prostě do nejšnl haky líg dostat nemohl (jinak by dneska Džegr neútočil na třetí, ale čtvrté místo historických tabulek zámořských toučových šudlalů) a uhynul ve tři a třiceti skrzevá své jezdecké neschopnosti, to mi kedlubna nebere. Být to produkt Holého ouda, řeknu, že natahují a bude díl numero due, takhle však jen nechápavě mžourám. Hm. Proč tedy za čtyři (a to jsem vynechal komentování Tarasbulbovo rádoby antisystémového boje)? Protože fandím vždy komukoliv proti Rusům. S jedinou výjimkou. Jakmile mužici nastupují proti Kaďanům, zapěji momentální verzi sajůzu, co mi nemá rušit, nasadím ušanku rudoarmějce a z prdele se mi vyroluje svatojiřská stužka! Charašó, Valeryj, malaďéc!

Podepisuji lillkovně - Over the top 2015. S troškou kafkovského fajtu se sytémem, rockyovského tréninkového nadšení mezi provazy a existenčních nejistot á la John Arne Riise nebo ten blbeček Fenin. Mohla přistát i čtvrtá, neboť Gyllenhaal ze sebe vytrénoval skoro i chlapa.

Lehoučká konverzačka, ve které ani tak nestraší Harry, jako permanentní lopata s lopotou. Nebo obráceně. Je jen otázkou, jestli my jsme tak okorali, nebo zblbli, že podobné postavičky či situace již nepovažujeme za dostatečně bizzare.

Chtěl jsem si povolit úvahu o tom, jak se zde ,,zlo" nenápadně a nezdravě transformuje na ,,dobro", aniž by opustilo některé své atributy, jako třeba názvy, mluvu všeobecně, adoraci smrti, nihilismus, agresivitu... jestli ono nám to ten potěr třeba nezmate a nenadělá v hlavičkách bordýlek. Ale seru na to. Pokusy o multikulturní vyteplení všeho špatného zvládlo již emo trapnutí. Tak ať se pak haranti diví, když jim vlk neolízne hubičku, ale uhryzne prdel, mně to je šumák, já si ty své naočkuji sám. K filmu - slabší, stále sledovatelné bez újmy na rozumu.

No to mi ho zmuchlej! Lidi jezdí po nocích taxícima a vedou hovory? Nevídáno! Kvalita, či spíše ujetost jednotlivých miniepizod, stoupá. Pokud by se přidalo ještě deset, patnáct měst, ve kterých nájemné gumy povozí ožralky, mohlo to začít být i zajímavé. Někde mezi bangladéšskou rikšou a ulánbátarským taxijakem.

Tak ne. Ani napotřetí. Uvidíme příště, až zase provedu něco tak strašliváckého, že se budu chtít ukrutně vytrestat. To to třeba již dokoukám.

Vybrabčený Asimov. Což by nevadilo, ústřední rodina však již ano. Tohle mít v sousedství, jdu snad radši kočovat k Lakatošům. Celý ten fórek jak ušetřit, tedy naroubovat ultrašpičkovou, v reálu prozatím ani zdaleka nesestrojitelnou technologii do dnešních kulis, by se též dal odpustit. Tak tedy robota odlišíme od lidí zelenou kontaktní čočkou a všechny necháme jezdit v priusu, no bóže. Ovšem kvalita pozvolna klesá, a to spolu s napětím. Občas se neudržím a u některých filmů napíši, že by šlo o námět dosti nosný pro seriál. Zde to je přesně obráceně. Jeden vcelku pěkný bijáček by z toho šlo uhňácat. Pokud by se tedy přeobsadila mongoloidní a težce neuvěřitelná famílie.

Nebojte se, nejde o mučivý příběh, plný strastí jednoho z milionů lékařů, jaderných fyziků a dalších vědců, co k nám zrovna kočují z teplejších krajin. Slečna Doký je již plně integrována, což se pozná podle toho, že nevěří na šamany a má tři prdele hraček. Seriál přináší spoustu užitečných rad, díky kterým bude vaše dcera nejen vědět, jak pomoci vatovanému Ijáčkovi, když ne a ne vyprdnout ztvrdlou molitanovou kuličku, či semišové ovci, která čapla plastelínovou vyrážku, ale též se obleče do předraženého lékařského pláště, zdobeného motivem náplasti, navěsí na sebe veškeré felčarské propriety, označené tímtéž, a vy to budete jen platit jako mourovatí. A, abych nezapomněl, dělat figuranta. Je to radost, nechat si třikrát denně omlátit hlavu plastovým kladívkem, rozšťourat pupík injekcí, či zaleptat oko něčím, co děcko v mističce upatlalo z modelíny, korálků a dvou - tří piškot, aby to pak vydávalo za ophtalmo-septonex. Hodnocení sráží fakt, že i přes to v čekárně i ordinaci libovolného mudra stejně ječí jako kráva, osvěta neosvěta.

Na rozdíl od některých tvrdím, že Odplata je ten typ filmu, kterému odstup času na kvalitě ubírá. Příběh pajdá na hlavu, organizace záporných hrdinů nepůsobí zrovna věrohodně a jejich jednání už teprve ne. Ovšem životní role Zlucy Bliu! Už chápu, proč se nikdy nevdala.

O tom, jak Indiáni místo na měděné kabely chodívali sbírat maso. Ve své podstatě dost jednoduchá blbinka, kterou zdvihají podařené nechutnosti. Dokonce musím konstatovat, že jsem se neuzíval ani u cesty, která byla dlouhá, rozvláčná a plná ničeho.