Noc na Zemi
-
Night on Earth
-
Noc na Zemi
Komedie / Drama / Povídkový
Francie / Německo / Japonsko / Velká Británie, 1991, 129 min
Režie:
Jim JarmuschHudba:
Tom WaitsObsah
-
Ve filmu Noc na Zemi se setkáváme podruhé s mimořádnou tvůrčí osobností amerického nezávislého režiséra Jima Jarmusche. Od klubového snímku Podivnější než ráj prošla tvůrcova svébytná poetika jistým vývojem a jeho svět se pootevřel širší divácké veřejnosti. Jarmuschovou doménou zůstává žánr černé komedie, prohlubuje se však kontrast mezi "vnější" zábavností a trpkým vyzněním "všedních" příběhů. Režisér se však nevzdává vyprávěcí askeze v podobě minima aktérů, umístěných do několika málo prostředí a prožívajících "nicotné" episody; o to rafinovaněji však s nimi tvůrce nakládá.
Druhý Jarmuschův barevný film je členěn do pěti povídek, odehrávajících se zároveň během noci v různých časových pásmech v pěti velkých městech (Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky) a v odpovídajících jazycích. Aktéry jsou místní taxíkáři a jejich pasažéři. Jarmusch jemně parafrázuje typické postavy, žánry a styly jednotlivých kinematografií (Hollywood, newyorská škola, francouzský neobarokní film, velkohubá italská fraška, seversky zasmušilé filmy Akiho Kaurismäkiho), což se prosazuje ve vyprávěcím rytmu, akcentaci významotvorných motivů, v přesné hudbě Toma Waitse i v samotném hereckém obsazení "typickými" herci té které kinematografie. Kameraman Frederick Elmes (podílel se na filmech Davida Lynche) těží maximum z nutně statické kamery, omezující se na pozorování aktérů v prostředí taxíku a na charakterizaci míjejících velkoměstských ulic. Rafinovaná struktura vyprávění poskytuje v jen zdánlivě "náhodných" situacích obraz světa paradoxů, v němž žijí "vidoucí" slepci i bezdomovci, kteří jsou všude doma, a v němž se všichni musí vyrovnávat s pocity odcizení v prostředí falešných mýtů.
Noc na Zemi je malý, moudrý a zároveň velmi zábavný snímek, zasluhující si svou inteligencí, humorem a myšlenkovou náplní pozornost všech ctitelů dobrého filmu. (oficiální text distributora)
Ve filmu Noc na Zemi se setkáváme podruhé s mimořádnou tvůrčí osobností amerického nezávislého režiséra Jima Jarmusche. Od klubového snímku Podivnější než ráj prošla tvůrcova svébytná poetika jistým vývojem a jeho svět se pootevřel širší divácké veřejnosti. Jarmuschovou doménou zůstává žánr černé komedie, prohlubuje se však kontrast mezi "vnější" zábavností a trpkým vyzněním "všedních" příběhů. Režisér se však nevzdává vyprávěcí askeze v podobě minima aktérů, umístěných do několika málo prostředí a prožívajících "nicotné" episody; o to rafinovaněji však s nimi tvůrce nakládá.Komentáře uživatelů k filmu (257)
-
kleopatra
Božínku, to byla nádhera. Pět minipříběhů, nejlaskavějších z laskavých napříč světem zeměpisným i lidským. Všechny povídky byly tak originální, přitom působily přirozeně, téměř všedně, možná o to víc měly "objímající" účinek. U mě nejvíc zabodovala ta s "helmou" a "stínítkem", povídka s Winonou byla taky parádní, těžko vybírat lepší z toho, co se nejvíc cení ve chvíli, kdy vaše nálada klesne k čárce, pod níž už začíná deprese, a vytáhne vás to opět nahoru. A s Jarmuschem se mi to nestalo poprvé.(18.1.2006)
-
Cival
Ten film má genia loci. I genia noci. Přítulná indie inspirace, která stihla být kosmopolitní ještě před tím, než tuhle vlastnost úplně vyprázdnil internetový věk.(28.7.2010)
-
Lima
Nikdy bych neřekl, že mně bude tak moc bavit koukat 2 hodiny do auta. Jenže když je k dispozici vtipný scenář s vyšperkovanými dialogy a ještě lépe - když to všechno napsal Jarmusch a hudbu k tomu stvořil geniální blázen Tom Waits, tak vlastně není divu. Pět povídek z různých prostředí a s lidmi různých mentalit a jedna je lepší, jak ta druhá. Od Los Angeles až po Helsinki, všude lidé zažívají svá minidramata a Jarmusch o tom umí báječně a hřejivě lidsky vyprávět.(14.7.2003)
-
Faye
Jízda v taxíku ve mně nikdy žádné kladné emoce nevyvolávala, a teď najednou dokonce 4 x za sebou (až na Řím) . Náhodná setkání obyčejných lidí a hlavně ten bezprostřední rozhovor nezatížený obavou z dalšího setkání. Nádherné dialogy.(11.4.2005)
-
Malarkey
Jim Jarmusch to asi na po třetí dokázal. Dokázal mě zaujmout. I když, jak se to vezme. Noc na Zemi je totiž opět směsí povidkových příběhů, co se odehrávají v různých taxících po celém světě. Nic výrazného, ale dialogy zaujmou. Problém je spíš v tom, že film dokáže nádherně ukolébat, až uspat. O to víc, když ho dávají v deset večer a Vy se válíte schoulenej pod peřinou. Každopádně mě za to stálo si ten film pak vytipovat v televizi ještě jednou a pořádně na něj mrknout. Konečně mě totiž ty povídky bavili. A nevím čím to je, možná především tím, že všichni ti řidiči těch taxíků byli tak neobvykle zvláštní, až jsem si je dokázal během té chvíle oblíbit. Od teď už tak Jarmuschovi filmy pomlouvat nebudu. Mají svoje kouzlo.(4.12.2010)
-
Cervenak
Kedysi mi to pripadalo zábavné, výborne zahrané a v každej epizódke "o niečom", no po rokoch sa zo zábavnosti stal v mnohých prípadoch kŕč (najviac mi vypáchol Benignino monológ o šukaní ovečiek, celá tá rímska epizóda je pri opakovanom pozretí už len trápna anekdota) a z "myšlienkovej hĺbky" len tradičná nezávislácka póza "riešim a vypovedám, aj keď nie je veľmi o čom" (kritika hollywoodskeho systému, ktorá sa skrýva za prvou poviedkou, je tak okatá a polopatistická, že by sa za ňu hanbil aj Michael Bay - ale Jarmuschovi to klubisti zožerú). Celkovo je to tradičná jarmuschovská schizofrénia v štýle "chcel by som iba normálne baviť, ale som kráľ nezávislákov, tak sa hrám na experimenty a výpovede". Asi som už z tohto umenia pre dredových puberťákov vyrástol.(9.7.2007)
-
Anthony
Film se skládá z pěti filmových povídek, podle různých světových velkoměst: pět hvězdiček pro L.A. (Winona Ryder) a především New York (skvělý Mueller-Stahl), čtyři hvězdičky pro Helsinky (přesně ve stylu Kaurismakiho) a Paříž (výborná slepá Béatrice Dalleová) a jen dvě pro Řím (co naplat nemám rád Benigniho a tu jeho ukecanost).(27.7.2003)
-
Radek99
Jeden z nejlepších povídkových filmů, co jsem kdy měl tu čest zhlédnout... (a zároveň trochu ,,netypický" Jarmusch...) Podobné filmy: Kafe a cigára, Povídky z New Yorku, Paříži, miluji Tě, New Yorku, miluji Tě!(21.11.2006)
-
Superpero
Skvělá povídková jarmuschovka s opravdu silnými ději. Něco jako Kafe a Cigára v taxíkách ale přece jen trochu jiné. Nejlepší mi přišla povídka z New Yorku o klaunovi co neumí řídit, ale dělá taxikáře. V los anglesské povídce zaujme Winona Ryderová s image drsňačky (a sekne jí to). Povídka z Paříže je v pohodě a Isaach De Bankolé je hyper herec. Římská povídka je asi nejvíc crazy a Benigni si to dává, ale možná je moc dlouhá nebo co. Líbila se mi, ale tak trochu mi nesedla, možná po dalším shlédnutí. No a povídka z Helsinek je uplně na jiné koleji než ty předcházející a taktéž výborná. Jarmusch nám naservíroval velice zajímavý a koukatelný mix, který navíc provází stejná hudba od Toma Waitse. Fanouškům Jima Jarmusche a Winony Ryderové doporučuju.(19.9.2005)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,015,810║Tržby Celosvetovo $5,700,000║(26.12.2009)
-
J*A*S*M
Los Angeles: 5/5 New York: 5/5 Paris: 4/5 Roma: 3/5 Helsinki: 4/5(5.9.2009)
-
mandes
rozpočet : ? tržby americke : $2,015,810(13.12.2006)
-
Kulmon
Další, ze skvělých projektů Jima Jarmusche. Začínám ho mít fakt víc než rád. Tahle povídková slepenice mě pořádně dostala. Každý příběh je něčím zvláštní a každým pobaví. S výjimkou toho posledního z Helsinek, který se o to ani nesnaží. Žádnou bych nechtěl vyzdvihovat, ale co se týče herectví, tak nemohu nezmínit improvizační schopnosti Roberta Benigniho, to je fakt machr. Ale veškeré dialogy jsou vyšperkované a dělají z filmu to co je. Geniální záležitost. Příště se na to ale musím podívat v noci. Proč mě to vlastně nenapadlo už teď, vždyť je to jasný už z názvu?(10.5.2009)
-
zputnik
Jim Jarmusch je pro mně osobně Mistr povídek a "Poeta špíny". Na minimu prostoru a akce dokáže vytvořit nezaměnitelnou atmosféru, která ukazuje v detailech i na celku špínu ulice i našich všedních dní... a přesto v konečném důsledku jeho povídky tak nějak zvláštně zahřejí na duši. Co si na těchto povídkách především cením je fakt, že Jim Jarmusch dokáže předat něco chytrého, aniž by sklouzl k přitroublému moralizování (Paříž, New York, Los Angeles). Potěší i nadlehčený tón (Řím) či všudypřítomně chladivá povídka Helsinki. Shrnuto a podtrženo: Film, který nefunguje vždy, ale když se vychytá ten pravý moment, pak je to lahůdka.(14.11.2004)
-
B!shop
Tak tu mame pet povidek, kazda se odehrava v taxiku, kazda v jinym meste a s jinejma lidma a vlastne se tu jen mluvi. Prvni v Los Angeles neni spatna, ale ani nijak extrovni a cela stoji na perfektni Winone Ryder, ktera vypada jak patnactileta holka vytazena z popelnice a i se tak chova a mluvi. Plus tu je fajnovej, i kdyz predvidatelnej konec. Druha povidka z New Yorku je vrchol celyho filmu, nehoraznej komedialni naklad o chlapkovi a zensky, co se furt hadaj a "veze" je Armin Mueller-Stahl, coby nemeckej taxikar, kterej moc nerozumi anglicky, neumi ridit a nevyzna se ve meste. Treti povidka z Parize je nejslabsi. Zacatek s dvojkou taxikare urazejicich kravataku je sice docela vtipnej, ale ty za chvily vypadnou a nahradi je slepa zenska, jejiz oci by obstali i na nejaky potvore z pekla a od ty chvile to je opruz. Nastesti je to taky nejkratsi povidka. Dalsi z Rima je ze zacatku priserna, Benigni jede sam v taxiku a mele naprosto neskutecny sracky, ale nastesti nekdy po peti minutach nalozi kneze v podani Bonacelliho, kterej vypada, jak kdyz mu nekdo poradne nalozil a zacne se mu zpovidat, co vsechno v zivote osukal (a zensky to vzdycky nebyly). No a nakonec je z toho druha nejlepsi povidka. Posledni povidka pusobi, jak kdyby sem vubec nepatrila. Odehrava se v Helsinkach a ctyri chlapci v aute si povi dva dojemny pribehy, jak ten zivot neni fer a spolecne si poplacou. Nic extra, ale da se. Takze celkove dve perfektni, dve slusny a jedna debilni, celkove 4*.(4.4.2009)
-
novoten
Málokdo umí tak poutavě vyprávět o ničem jako Jarmusch. A přestože podává pět prostých krátkých příběhů, pokaždé divák pocítí náladu, kterou se snaží navodit. Při Los Angeles jsem cítil vypravěčskou pohodu, New York mě přímo zahřál u srdce, východoněmecký klaun byl tak přesvědčivý a dostával mě i smích jeho zákazníka. Pařížský příběh je silně náladový a možná nejslabší, naopak u římské one-man-show Benigniho jsem se mohl umlátit a ačkoliv ho jindy vůbec nemusím, tak hlavně díky němu je tato epizoda asi nejlepší ve filmu. A nakonec posmutnělý příběh z Helsinek těsně nad ránem, který v divákovi zůstane nejdéle a nedovolí mu přestat o Night on Earth přemýšlet.(14.7.2006)
-
CheGuevara
Asi jeho nejslabší snímek a kvůli tomu, že je to Jarmusch, víc nedám. Povídky, které vážně jsou o ničem a tentokrát nejsou ani zajímavé, prostě neutáhnou celý film. Pár dialogů a dobrých nápadů to sice má, ale tím to bohužel končí. Snad bych jen doporučil úvodní písničku, ta se vážně povedla.(29.5.2006)
-
Flipper
Jarmuškovi odpustím aj posledný fínsky cajdáčik. 5 hviezd môžem zodpovedne dať.(13.8.2006)
-
dobytek
Když nebudu počítat neuvěřitelně temperamentního italskýho taxikáře (Roberto Benigni), kterej vykládá biskupovi svoje historky o tom, jak šukal s dýněma, s ovcí a se švagrovou, tak mě žádná jiná povídka nijak výrazněji neoslovila. Sice všechny povídky maj nějakou pointu, nejsou nudný, ale neni to nic, co bych musel vidět znovu.(20.7.2010)
-
TeeAge
Film z názvom, od ktorého by ste čakali všeličo, len nie to, čo dostanete. Po prvej L.A. časti som si myslel, že sa to už ,,konečne,, rozbehne a možno sa aj využije niečo z toho, čo mi bolo za 25 minút ,,dôkladne,, naservírované, no musel som sa mýliť. Dostal som to isté – miestami nudné, ale reálne a elegantne zrežírované ,,zoživota,, príbehy, ktoré si už však nebudem mať potrebu púšťať ešte raz. Až na konci som si však uvedomil, že málokrát sa mi podarilo tak stotožniť s pocitami jednotlivých postáv, ako v tomto filmu. Bolo by to za štyri, keby som bol mal aj iný zážitok, ako stotožňovanie... Triajpól.(3.11.2008)
