HonzaBez

„Jednou jsem četl, že život člověka je jako list ve větru. Někdy se zastaví a potom letí dál, dokud ho nějaký proud navždy nepohltí." Kdyby v tomto těžkém filmovém experimentu bylo vícero takových myšlenek, jako tato, možná bych zvažoval být ve svém hodnocení přeci jen trošku velkorysejší. Ono se tu ale nejen skoro nic neděje, ale i se tu celkově dost málo mluví, takže je skoro zázrak, že tu zazní alespoň ta jedna zajímavá myšlenka. Film jinak hodně koresponduje s názvem film. Celé je to vskutku stylizováno do podoby jakéhosi sledu zažloutlých pohlednic na níž se silně podepsal zub času. Ten občas trhající se obraz bych asi ještě zkousl, ale to jeho dosti časté přeexponování už mě fakt dost rozčilovalo. Stejně tak mě nebavily ty detailistické záběry na bojiště perspektivou zeměměřičského topografu. Ono opakované použití záměrného kříže, které v kontextu válečné doby, v níž se film odehrává, v člověku spíše evokovalo hledí pušky než co jiného, jsem moc nechápal. Ve finále tak nejzajímavější na celém snímku byla asi ta scéna s houpačkou, kde i poměrně excelovala kamera. Ale celkově se obávám, že tyhle experimenty nejsou nic pro mě (a to se považuji za vcelku vnímavého diváka).

Z tohoto dusného dramatu z prostředí řeckého venkova jde vskutku strach. A vůbec nejde jen o tu kriminální zápletku, ačkoliv z chování onoho sexuálně deprivovaného mladíka, který furt někoho šmíruje, není člověku vůbec dobře po těle (viz třeba scéna na poli, kde mladík stojí naproti své nevlastní sestře Anně a drží několik sekund v rukou nůž). Atmosféru strachu v divákovi posiluje též silně nepříjemná (dalo by se říct psychedelická) hudba. Ta směsice roztodivných zvuky to byla opravdu síla. Silné momenty dokáže vykouzlit i kamera (viz třeba záběry na odraz pachatele v jezeře). Film vrcholí v závěrečné scéně ze svatby, při níž onen narušený mladík divoce tančí, zatímco voda v jezeře vydává mrtvé tělo pohřešované hluchoněmé služky. Působivý závěr.

,,Milióny lidí by chtělo Hitlera. Tak jako ho máte vy!"  Tak já bych si něco takového spíše odpustil. Mělo jít zřejmě o  výpověď ryzího humanismu o tom, že i takoví zlosynové jako Hitler si zaslouží lidské zacházení. Celé to zpracování mi ale přišlo takové zmatené. Jen těžko jsem se orientoval v ději a jednotlivých postavách a moc nechápal, proč se někteří "nacisté" snaží Hitlera potrestat a jiní osvobodit. Ještě že se na scéně vyskytuje Karel Höger v roli doktora, který nemůže snést představu, že "pro Hitlera je jedna smrt málo", a neztotožňuje se s tím, že on "musí umírat stokrát."