HonzaBez

Z tohoto dusného dramatu z prostředí řeckého venkova jde vskutku strach. A vůbec nejde jen o tu kriminální zápletku, ačkoliv z chování onoho sexuálně deprivovaného mladíka, který furt někoho šmíruje, není člověku vůbec dobře po těle (viz třeba scéna na poli, kde mladík stojí naproti své nevlastní sestře Anně a drží několik sekund v rukou nůž). Atmosféru strachu v divákovi posiluje též silně nepříjemná (dalo by se říct psychedelická) hudba. Ta směsice roztodivných zvuky to byla opravdu síla. Silné momenty dokáže vykouzlit i kamera (viz třeba záběry na odraz pachatele v jezeře). Film vrcholí v závěrečné scéně ze svatby, při níž onen narušený mladík divoce tančí, zatímco voda v jezeře vydává mrtvé tělo pohřešované hluchoněmé služky. Působivý závěr.

,,Milióny lidí by chtělo Hitlera. Tak jako ho máte vy!"  Tak já bych si něco takového spíše odpustil. Mělo jít zřejmě o  výpověď ryzího humanismu o tom, že i takoví zlosynové jako Hitler si zaslouží lidské zacházení. Celé to zpracování mi ale přišlo takové zmatené. Jen těžko jsem se orientoval v ději a jednotlivých postavách a moc nechápal, proč se někteří "nacisté" snaží Hitlera potrestat a jiní osvobodit. Ještě že se na scéně vyskytuje Karel Höger v roli doktora, který nemůže snést představu, že "pro Hitlera je jedna smrt málo", a neztotožňuje se s tím, že on "musí umírat stokrát."

Válečné komedie ala sedmá rota mám docela rád, ale tento finský snímek mě tedy moc neoslovil. Hlavně moc nechápu, co na tom jako mělo být vtipný. Mockrát jsem se u tohoto filmu nezasmál. A minimálně ta scéna, jak vojáci střílí do prasat, které předtím ožírají mrtvoly vojáků, mi přišla vysloveně trapná. Každopádně jsem po většinu času ani neměl pocit, že by ten film byl nějak moc o válce. Většina z těch rádoby groteskních a určitě mnohdy poměrně absurdních scén by se totiž klidně mohla odehrát i někde na nějakém vojenském cvičení. A když už tam tak důležitou roli sehrála příběh, jak si jeden voják s dlouhého tlustého lana vyrobil něco jako neprůstřelnou vestu, očekával bych tu bude nějaká bojová scéna, kde se ukáže genialita tohoto nápadu. Na nic takového však nedojde. A tak ve finále nejvíc na celém filmu musím ocenit valčíkovou hudbu na trubku, která snad jediná ve mě svým charakterem vyvolala jistou reminiscenci na ty opravdové válečné komedie.