pollstro

Lehce podmanivý propagandistický film z období II. světové války, který se naneštěstí díky Wilderovo sebereflexi a chytrosti částečně vyhýbá klasickému stereotypnímu vykreslení nacistů, které je v rámci daného období vzniku filmu velmi často vídáno. Bohatá rozdílnost postav nabývá každou chvílí na intenzitě a film po celou dobu nenechává žádné pochybnosti o jejich skutečném postavení a významu. Získána nepřátelská inteligence, kterou Wilder připouští, nabývá v rámci nacistického zastoupení na ještě větším dojmu nebezpečnosti. Nemilosrdné, bohaté, sarkastické, ale stále při vědomí a znalosti akceptovatelných příběhových hranic. Atraktivní prostředí osamoceného pouštního hotelu nádherně rozehrává zábavný film za nepřátelskou linií. "Stupid. Never ask a big man for a small favor."

První režijní počin Billyho Wildera v Hollywoodu, který se rozhodl natočit úspěšný mainstreamový komediální film, aby po zbytek své kariéry nebyl pouze kvalitním scénáristou, nýbrž jedním z největších filmových tvůrců všech dob. Jeho okouzlující evropská uhlazenost je nádherně vidět v každém jednotlivém charakteru postav a jejich dialogů. Půvabná komediální romance o přestrojení za mladou náctiletou dívku, z důvodu obtíží při cestě do rodného domova, po celou svoji dobu v žádném případě nikdy nespadá do trapných, primitivních či nehodících se momentů, a stále působí nádherně nekonfliktním, ale za to příjemným, lehkým a veselým filmovým pocitem plným přirozenosti v každém jediném vtipu, přičemž zároveň doprovází předválečné soužití žen po boku budoucích amerických vojáků.

Poslední režisérský počin samotného mistra, který je s obrovskou trpkostí obtížné sledovat, jelikož nemá v rámci osobité tvůrčí schopnosti s Hitchcockem takřka nic společného. Stejně tak jako většina filmů v jeho pozdní režisérské kariéře připomíná i tento film kdejaký obyčejný thriller ze 70. let, a opravdu z těží lze spatřit, či objevovat aspekty, které by okamžitě evokovali dokonalou schopnost nadčasovosti a dokonalosti. O úctyhodné zakončení kariéry se v rámci možností jedná, ale každý dobře obeznámený obdivovatel ví, že kdyby Hitchcock ukončil svoji kariéru Ptáky, jedině tehdy by se jednalo o dokonalou filmografii. Z každého záběru, postavy, rozboru, způsobu vyprávění a vedení divákovo pozornosti je velmi znatelné, že dochází mistrovi dech.

Hitchcock se po více než třiceti letech vrací do své rodné Anglie, aby zde paradoxně natočil nejlepší film své pozdní režisérské kariéry. Nový příběh opatřen odvážnou, často hořko-sladkou směsí humoru a napětí, ve které Hitchcock znatelně projevuje svoji zálibu v anglosaskou ironii, kterou vždy tak pečlivě do svých filmů vkládal. Formálně se jedná o důkladný a technicky skvěle připravený thriller s několika děsivými, až realistickými detaily v čele s vůbec první nahou filmovou scénu Hitchcocka. Jeho oblíbené téma o ztrátě identity a zoufalství muže, usvědčeného z trestného činu, který nespáchal, je v prostředí ulic Londýna jednoznačně pozoruhodným jevem plný sychravosti, realističnosti a špinavosti 70. let. Svým způsobem je to po předchozích slabších třech filmech čistý návrat ke starším formám thrillerů, které Hitchcock natáčel ve svých anglických začátcích, ale největší problematikou je, že divák zůstává po celou dobu v rámci veškerého dění zcela chladný, což je jednoduše prvek, který nelze u takhle obrovského režisérského formátu akceptovat. "Do I look like a sex murderer to you? Can you imagine me creeping around London, strangling all those women with ties? That's ridiculous... For a start, I only own two."

Druhý Hitchcockův film o studené válce, tentokrát o francouzském agentovi v období před kubánskou krizí. Do celkového příběhu a zápletky je nesmyslně zapojeno takřka deset hlavních, zcela nezajímavých postav, jejichž váha důležitosti je u všech téměř identická, ale žádný z nich nevykazuje hrdinské povahové rysy, které jsou v rámci mezinárodních špionážních thrillerů zcela klíčové. Veškerý vývoj obrazu je předvídatelný a chybí mu zábavně překvapivé napínavé momenty, které by evokovaly pocit vzrušení. Navíc bez jakýchkoliv akčních scén, které by byly schopny nabídnout tolik potřebnou filmovou podporu. Politicky vedené dialogy plné konspirací nejsou zcela schopny vtáhnout diváka do zajímavého, politicky vedeného světa studené války a po celou svoji dobu si drží razantní odstup. Hitchcock není absolutně schopen držet komplexnost filmu a získat si divákovou pozornost, což je jednoduše u takhle zvučného režisérského jména zarážející. Veškeré klíčové aspekty padají pod tíhou nezáživných rozhovorů a zcela nelogických činů, na jejichž výsledku divákovi stejně nezáleží.

Jubilejní 50. film v Hitchcockově kariéře se nese ve stylu pesimistického, i když v závěru přehnaně optimistického špionážního thrilleru, který demystifikuje myšlenku úspěšné série Jameseho Bonda, která v 60. letech minulého století odstartovala. Nelze se zbavit pocitu, že film působí roztržitým dojmem. Je povrchně vedený a naivně odvyprávěný, patetický, plný klišé a překvapivě zinscenovaný bez hmatatelného a stupňujícího se napětí. Mezinárodní špionážní thrillery mají v rámci Hitchcockovy kariéry nezpochybnitelné důležité zastoupení a starší tvorba, především z období II. světové války, je toho krásných důkazem a dodnes je radost tyto příběhy s údivem sledovat. Období studené války a její atmosféra není absolutně vůbec převedena na filmové plátno, a především na samotného diváka, přičemž tento aspekt byl vždycky u žánrově podobných filmů nesmírně důležitý. Hlavní postavy jsou nesympatické a strohé. Většina děje je neustále rušena rutinním dialogem a příliš uvolněným tempem. Především závěrečná půlhodina dostává obrovský prostor pro nelogičnost a absurditu příběhu, na který divák v momentě okamžitě rezignuje. "Just give me five minutes with her. After all, she is my girl."

Formálně neuspokojivé filmové dílo, které je v rámci Hitchcockovy tvorby smutnou předzvěstí blížícího se konce. Svým obsahem, formou vyprávění a celkovou filmovou strukturou není příběh schopen zaujmout diváka natolik strhujícím způsobem, aby následně docházelo k intenzivními filmovému zážitku, který dokázal v předchozích letech Hitchcock pokaždé tak skvěle nabídnout. Při sledování Marnie se vůbec poprvé dostává pocit, že vše bylo již spatřeno v předchozích filmech Hitchcocka ve velmi podobných, ne-li stejných formulací. Technicky nikterak ohromující, naopak vše působí zastarale a uměle. Zjednodušená, populární, poskvrněná, typicky americká psychologie a zastaralá filmová technika triků sice působí povrchně, ale i přesto se dostává pocit halucinační charakteristické povahy postav, která umožňuje divákovi vcítit se hlouběji do veškerých, emočně otevřených touhách po lásce ve všech její formách. Sadistické a urážlivé vůči ženám, pohlaví, identitě a obecné sexualitě naší společnosti. Ostrý průzkum sexuálního násilí, touhy po vlastnění osoby, kontroly, psychologických důsledků neomluvitelných činů a složitosti lidské duše. S odstupem času překvapivě drzé. Falešný charakter se postupně ukazuje jako skvělé vykreslení ztráty reality, s níž je potřeba se vypořádat. Ačkoliv je Hitchcock pozadu v rámci technických a formálních možností, což je zkrátka neomluvitelné a těžko to lze přehlédnout, tak i přesto má ve všech scénách tvůrčí smysl pro detail, ale jednoduše nedokáže plně předat veškeré nosné myšlenky a podstatu celého příběhu, který nedostává tolik pozornosti, kterou by si zasloužil a potřeboval. "But I do want to go to bed, Marnie. I very much want to go to bed."

Vůbec první kultovní natural horor celé kinematografie, jenž jako první dokonale využil přírodní a skutečný aspekt obyčejného tvora, a přeměnil ho v nebezpečnou hrozbu, která vykonává pomstu vůči lidem ne z nelogického, či nesmyslného důvodu, nýbrž ale nabízí několik skrytých vodítek k vlastní interpretaci, kterou Hitchcock přenáší do vzájemného vztahu mezi lidmi a ptáky. Touto vtahující formou vyprávění nabízí dodnes Ptáci dokonalou psychologii jednotlivých postav se skvělým kontrastní motivem lásky a násilí. Koneckonců, samotným tématem příběhu je samolibost, kterou Hitchcock nádherně vkládá do každé ze svých postav a zároveň ji interpretuje rozdílnými způsoby. Symbolika ptáků je ztělesněním hlubokého narušení rodinných a vzájemných vztahů. Útoky jsou symbolických projevem křehkosti těchto vztahů, přičemž Hitchcock tyto vzájemné konflikty vždy následuje psychologicky navazujícím dovětkem. Technicky dokonalé a brilantní dílo, vzbuzující ty správné a předem podložené, hluboce založené pocity, které jsou ukryté v každém jedinečném ptačím záběru a rozkreslením všech postav. Budování atmosféry má zde patřičný a nenahraditelný význam, jenž vytváří hypnotizující tok děje. První film svého druhu, na který následně dokázaly navázat už pouze jenom samotné Čelisti.

Kdo by kdy čekal, že po zábavně akční a barevné Severozápadní lince, s naprosto nízkým rozpočtem a produkční nedůvěrou za zády, přijde Hitchcock s filmem, který zcela pozměnil způsob filmové tvorby a zároveň ukázal neprozkoumané kreativní režisérské možnosti. Film, který definoval novou úroveň přijatelnosti násilí, deviantního chování, sexuality, ohýbání pohlaví a celkově posunul hranici cenzurovaného obsahu. Hollywoodský filmový zlomový okamžik, který náhle otevřel dveře do zapomenutých zákoutí a zároveň mu dodal dospělejší tvář. Neúprosné síly minulých hříchů, chyb a omylů, ničí naději na napravení a zpětný návrat ke šťastnému životu, přičemž zničená naděje je prezentována smrtí hlavní hrdinky. Hitchcock záměrně rozvrací své typické romantické prvky, které je možné spatřit téměř v každém filmu jeho režisérské kariéry. Rovněž využívá hlavní nosné spojující motivy v podobě stínů, zrcadel a znatelného kontrastu bílé a černé. Skutečně první komplexní psychoanalytické thriller, který se zabýval otázkami právních důsledků, limit psychoanalýzy a morální viny v případě závěrečného rozuzlení. Psycho se stal jedním z nejznámějších filmů v historii kinematografie, ať už kvůli finálnímu zvratu, nebo kultovní scéně ve sprše, kterou mnozí scestně hodnotí nad rámec celkové podstaty a komplexnosti filmu. I přesto jí nelze odepřít kultovní status nejznámější scény v kinematografii. Její význam, kvalita, rozsah a smysl pro detail je vrcholným počinem filmařských schopností své doby, splňující a využívající maximální potenciál techniky filmového střihu, práce s kamerou a hudbou. Takřka první filmový fenomén, který svým obsahem pobláznil celý filmový svět, a stal se prvním zástupcem filmů, který doslova šokoval širokou veřejnost svým obsahem, dějovým zvratem a finálním vyvrcholením. Základní stavební pilíř žánru slasher pro budoucí filmaře. Kdo jiný si mohl dovolit zabít hlavní postavu v polovině filmu, než sám velkolepý Hitchcock? Světový režisér nepřekonatelného formátu, který si s divákovo pozorností neustále pohrával, a který měl neustálou kontrolu nad divákovo pozicí ve filmu. Brilantně zinscenované hororové drama, které dodnes děsí celý Hollywood. "It's not like my mother is a maniac or a raving thing. She just goes a little mad sometimes. We all go a little mad sometimes. Haven't you?"

Hitchcockovo oblíbené téma křivě obviněného muže na útěku, hledající pravdu ve snaze zbavit se obvinění a odhalit plánované spiknutí, je v tomto případě absolutně dokonalým zástupcem a vrcholem tohoto specifického subžánru, a zároveň vrchol filmové zábavy o útěku. Hlavní hrdina se zprvu brání, následně je pomalu a jistě nasáván do víru chybné identity, kterou s půvabem přijímá. Následuje velkolepá dobrodružná jízda, která nemá v rámci klasického Hollywodu žádnou konkurenci. Cary Grant s naprostou elegancí, důvtipem, šarmem, lehkostí, přirozeností a grácií řeší veškeré překážky a svízelné situace, ze kterých se dokáže s chytrostí vymanit a pokračovat ve své cestě za odhalením pravdy. Nejakčnější, nejdynamičtější, nejzábavnější a největší film, který kdy Hitchcock natočil. Čistá, čirá a ničím nefalšovaná filmová zábava, která se záměrně odprošťuje od zbytečných mnohoznačností a symbolik, a soustředí se pouze na zábavu, akci, romantiku, napětí, důvtip a kouzlo veškerého filmového prostředí, které tento unikátní příběh nabízí. Vizuálně a filmařsky naprosto dokonalé, bohaté, dynamické a především zábavné. Základní stavební pilíř pro všechny budoucí akční thrillery, které se nezpochybnitelně nechaly inspirovat touto žánrovou nesmrtelnou klasikou, a zároveň předchůdce prvních bondovek.