PanZahadnyCZ

Obsahem je to sice trochu poddajné netradičnímu žánru, ale herecky je to skvělé a technická stránka a výtvarné detaily jsou na rok 1963 nevídané.

Odvážný italský mindfuck, jemuž dominuje perfektní Gian Maria Volonté a jako vždy luxusní soundtrack od Morriconeho, který jsem měl tu čest slyšet naživo. Nebýt silného zážitku z koncertu, nejspíše bych se o tomto filmu nikdy nedozvěděl.

K mému překvapení je to kvalitně zpracované kostýmní komorní drama, které, ač se odehrává v jedné lokaci s omezeným počtem aktérů, netrpí tím, že by se bezradně motalo kolem ústřední zápletky a nic dál nevymýšlelo. Scénář je celkem dobrý, i když mi připadá, že jsem něco podobného už jistě viděl, a Petr Hvižď si to jen vypůjčil a zasadil do prostředí kláštera v období 18. století. Jediná výtka: Nevím, kdy scénář k filmu vznikal, ale obsahem na mě působí dost antikomunisticky a kdybych nevěděl, že je tento film z roku 1994, myslel bych si, že sleduji československý film z konce 80. let. Herecky mě překvapivě nejvíce potěšil Saša Rašilov. Filmu nemůžu dát čtyři hvězdy, na to je málo strhující, ale rozhodně je to film dobrý a můžu jej doporučit každému, kdo má rád historická dramata, anebo rád brouzdá ve vodách zapomenuté české kinematografie 90. let.

Scénář buďto ležel 30 let v šuplíku a teď jej někdo odvážnější než samotná Lara vytáhl ven a rozhodl se jej zrealizovat, anebo jsou jeho autoři žáky základní školy. Je to patetické od začátku až do konce, každý zvrat už jsme viděli v milioně jiných akčních filmech a předvídatelnost scén je všudypřítomná. Hudba v pozadí, černobílý záporák (vlastně i celá zápletka) a samozřejmě tupí nohsledi do počtu se samopaly, kteří sice střílí po hlavní hrdince, ale nikdy ji netrefí... Jak takovýto film mohl vzniknout v roce 2018 a jak sakra ukecali Alicii Vikander?

Současná ruská kinematografie je, co se týče kvantity, ale především i kvality, na vzestupu a Andrej Zvjagincev je nejspíše tím hlavním hybatelem této kulturní vzpruhy. Je škoda, že se podobná obroda neděje i v Česku. Letošní rok přináší o něco větší počet kvalitních snímků než ty minulé, ale přesto se k úrovni špičkové evropské kinematografie současnosti blížíme jen velmi pomalu. A když už se blížíme, tak nastává náhlé zvedání laťky a my jsme zas o pár let pozadu...

Pořád je z toho cítit Peckinpah, ale v kontextu mistrových mainstreamově úspěšných filmů je tenhle snímek nejspíše nejslabší. Nebavilo.

Téma, dialogy a celá ta swingovská paralela - to jsou tři výborné třešničky na dortu, kterými tento lehce pozapomenutý televizní film disponuje.

Hrušínský by za svůj výkon zasloužil Oscara, samotný film bohužel není nikterak extrovní. Mnohem více mě zaujal film Poslední propadne peklu, budeme-li mluvit o filmech s podobným časoprostorem.

Čtyři měsíce už se zas těším na to, až narazím na výjimečný film, kterému budu moci s čistým svědomím udělit pět hvězdiček, a ten film přišel! Respektive jsem si k němu musel najít cestičku sám, neboť čeští distributoři film Only the Brave v tuzemských kinech neuvedli, což je obrovská škoda! Tento film si přímo říká o velké plátno, jde totiž o velkou podívanou. Film má perfektní téma, scénář, režii i herecké výkony. Obsadit do hlavní role outsidera právě Milese Tellera, který je narozdíl od mnohých žádaných mladíků Hollywoodu zcela nezaměnitelný, byla skvělá volba (výborné výkony ve filmech Whiplash a Týpci a zbraně!). V druhé hlavní roli sledujeme Joshe Brolina, univerzálního ztvárnitele tvrďáků a správných chlapů. Zatímco Brolin je ostřílený borec, Teller má pochybný sociální profil, a tak se musí snažit, aby Brolina a zbytek týmu nezklamal. Je to trošku klišé, typově podobnou postavu a její vývoj jsme mohli sledovat i v nedávném Hacksaw Ridge, ale rozhodně je to pořád fungující klišé. Samotný film je poměrně dlouhý, to ano, ani není zrovna strhující, ale ten závěr je fantastický. Technicky i obsahově je to zvládnuté velmi dobře a trošku mě mrzí, že letošní oscary tento film obešly obloukem.

Zpracovávat nedávné události (pouze několik let dozadu...), které ovlivnily naši zemi či způsobily rozsáhlé mediální kauzy, to skutečně pro českou filmovou tvorbu není zcela běžné. Lenka Szántó a Matěj Podzimek celkem pohotově vytvořili velmi dobrý scénář a Tereza Kopáčová jej zdatně zrežírovala v dvoudílný televizní film. Tato koncepce byla velmi dobrá volba. První část filmu řeší prapůvod a pozadí toho, jak se životu nebezpečný alkohol dostal do oběhu, a kdo se na jeho výrobě a distribuci podílel. Druhá část se soustředí na vyšetřování a následné dopadení všech pachatelů. To vše je propojeno osudy postižených, z nichž na nás nejvýrazněji, nejen díky závěru filmu, působí postava, kterou ztvárnila Kristýna Podzimková. Další herecky dobrou volbou byl Lukáš Vaculík, do své role se hodil výborně. Zbylé herecké výkony občas pokulhávaly. David Máj, který na mě velmi zapůsobil v nedávných Kobrách a užovkách na mě tentokrát působil lehce nevyrovnaně (neznal hranici, kdy má jeho postava působit komediálně, kdy dramaticky), herec Tomáš Bambušek, který byl skvělý ve filmu Ztraceni v Mnichově, také nepodal kdovíjak přesvědčivý výkon. Celkově jsem ale za toto obsazení rád, konečně se na scénu dostávají nové tváře! Televizní film Metanol je počin kvalitní, atmosférou mi připomíná tempo seriálu Případy 1. oddělení a jsem rád, že celkem přehledně a věrně zobrazuje metanolovou aféru tak, jak se stala. Dobrá práce.