kratina

Ten blesk tenkrát nerozpůlil jen starý hrad, domov bandy loupežníků, ale zasáhl i mě - přímo do srdce. „Pppročpak to děláš, po-po-potvůrko po-po-podivná? Astrid Lingren, ppproč píšeš tak krásné knížky? Řekni, ppproč?“ Dttto Tage Danielsson. „Pppročpak to děláš, rejžo, ppproč natáčíš tak krásný film? Řekni, ppproč?“

Sedím na konári, hojdám nohami, z tej výšky pozerám film a aj napriek tragickým momentom v príbehu je mi dobre. I uprostřed bídy a beznaděje se dá (a musí) nejen žít, ale i hrát si a snít. A nejen Polívkovi se pak o Hrubešové a jejích ňadrech v noci zdálo. I mě! A nebylo to poprvé, o rok dříve jsem jednou spadl v noci z postele, jak jsem ve snu i já zkoušel pod sympaticky vyvinutou Markétkou Hrubešovou podtrhnout kobereček v kajutě jednoho zakotveného remorkéru.

Na první pohled snad zajímavý námět (ovšem při hlubším zamyšlení hrozná a nereálná blbost) s ucházející atmosférou v úvodu, plnou zlověstného ticha a nervózního očekávání. Postupně už jen průměrný thriller, řemeslná rutina, pro mne navíc i dost nudná.

Vizuálně namakané scifi o zlých továrnících na oběžné dráze a miliardách ubohých vykořisťovaných nuzáků, zařezávajících u pásů fabrik dole na Zemi. Vše završeno až zábavně debilním WTF závěrem, kdy scenáristova solidarita se sockami, prolezlými chorobami od hlavy až k patě, dává na frak logice, zdravému selskému rozumu a prostým kupeckým počtům. Happy end s přerozdělováním bohatství – to ten komunismus odstartoval už i do vesmíru?

Jako se vypínala k nebi vysoká zeď kolem Jeruzaléma, postavená v rekordním čase na ochranu proti smrtelné nákaze (nenažraným konzumentům-bezvěrcům? :-), tak vyčnívá Světová válka Z nad ostatními zombie filmy. Konečně svěží závan originality se zombíky, už ne nudně mátožnými a trapně pasivními, ale posedlými zuřivým amokem, vršících se klidně i na hromady a šplhajících po sobě navzájem jako nějací šílení masožraví termiti. Jo, přesně takhle si představuju apokalypsu nepříliš vzdálené budoucnosti.

Ačkoli byl tento Tyrannosaurus rex oživen již dávno, dokonce v minulém tisíciletí, filmaři tenkrát odvedli natolik dobrou práci, že se tahle nenažraná ještěrka-důchodce úspěšně prohání před očima vystrašených diváků dodnes, a hravě natrhne digitální triko i gumovou prdel leckterému mladšímu dinosaurovi. Samozřejmě i díky dobrému scénáři a (dnes již režisérskému dinosaurovi) Stevenu Spielbergovi. Ááágr!

Audrey Tautou (zřejmě už navždy pouze a jen Amélie) v roli zmatené Michelle neví co by, zmatený režisér to bohužel neví taky a já tím pádem už tuplem ne.

Je pravda, že Baraka mě sice uchvátila, ale stejně jsem měl pocit, jako by tam něco důležitého chybělo. Něco, co dělá planetu Zemi tím nejkrásnějším místem ve vesmíru! Tak tady je na doplnění něco, co mě potěšilo. Podle dvou (zajímavě se shodujících ;-) uživatelů prý nemastná, neslaná podívaná? Pro mě tedy rozhodně ne. Pro mě je to "Baraka 2"

Studenstký život jako jedna velká multikulti jízda, trochu okořeněná sexem, chlastem a kecáním o životě, o nesmrtelnosti chrousta a tak vůbec. Něco jako fotky z mládí vlepované místo do alba do vysokoškolských skript. Kdo zažil, uroní nostalgickou slzu, kdo nezažil, třeba se aspoň pobaví. Já jsem uronil a docela se pobavil taky. Ale vlastní vzpomínky jsou samozřejmě daleko lepší a zábavnější.

Jednou to holt přijít muselo. A co že to? Inu, že napíšu komentář, ale nepřidám hodnocení. Benedict Cumberbatch je mi totiž jako herec natolik fyzicky odporný, že je pro mne v roli slavného detektiva naprosto nepoužitelný. A to nemluvím o tom, že strkat legendárnímu mistru dedukce Sherlocku Holmesovi do rukou místo obligátních houslí mobilní telefon mi přijde zhruba stejně dobrý nápad, jako řekněme moderní Anna Karenina, vytahující nádobí z myčky. Seriál samozřejmě nehodnotím, ono taky po jediném celém shlédnutém dílu (a úryvků z několika dalších, naštěstí už jen letmo a neplánovaně zhlédnutých dílů) nic hodnotit nemůžu. Alespoň já to tedy nedělám.