kratina

Veselé drama s hudbou, zpěvy a tanci (ovšem ty byly chvílemi jak z Televarieté) o partě ošuntělých žoldáků s přezdívkami Svatý, Zajíc a Hřbet, kteří jsou kam vítr, tam plášť, o vyrývání křížků do čela oloupených a zamordovaných pocestných a o sousedské zášti až za hrob - a za zapálený Prám. (Tu divadelní hru, jež byla předlohou filmu, bohužel neznám.)

Stal se ZLOČIN! Takhle – natočit slaboduchou a trapnou komedii je každého právo, to nezpochybňuju. Ale zneužít, ba přímo zprznit klasiku, zábavnou a vtipnou Růžovou panteří předlohu a takhle uboze se snažit finančně přiživit na jejím úspěchu, to už je opravdu zločin. Chudáci diváci a ostatně i chudáci herci! Takhle se devalvovat... Jean Reno v další zbytečné roli v dalším zbytečném remaku (asi mu nestačili Návštěvníci a spol.), John Cleese jako Dreyfus je zcela mimo mísu, Steve Martin jako Clouseau, to je snad špatný vtip a celá tahle hahaha komedie je tragický omyl. Odpad! to minul jen o chup, jen o pár nových gagů. Asi třem či čtyřem jsem se dokonce i trochu uchechtnul. Nic víc.

Konverzační souboj na ostří nože, vedený nabroušenými jazyky čtyř hereckých hvězd, kvůli jedné dětské (nefér?) pranici. Divadelní předlohu jsem neznal, takže jsem si tenhle tanec v minovém poli výchovných selhání a vzájemných manželských podrážení nohou docela užil. Nečekaně krotký závěr – přitom našlápnuto měly oba páry spíš k pořádné rvačce. A koneckonců, na pár facek byli taky všichni čtyři! :-)

Chudák čertík a chudáci diváci, kterým se líbila jednička (mě taky, za 4 hvězdy). No nebylo lepší to, co jsem navrhoval v komentáři k jedničce já? Čertíka oženit s babou Jagou z Mrazíka (a vodníka s Marfušou). Řekl bych, že by to mohla být větší zábava, než tahle nastavovaná a uječená kaše.

Tenhle čertík-diblík, co je „Malej, ale šikovnej!“ má opravdu koule (Yvetta Blanarovičová promine :-) A když už čertík nedostal svou vytouženou nevěstu ze mlejna, dohodil bych mu zachovalou a zámožnou (vlastní barák na kuří noze) babu Jagu. Ačkoli, počkat... ta měla vlastně (i díky božskému dabingu) koule taky. Ále co, koule nekoule, já myslím, že by jim to spolu klapalo. A starého mládence, vodníka Zindulku bych oženil s Marfušou! Tak. Ona by ho naučila louskat ořechy držkou a on ji plavat... Ho ho - mám dojem, že si docela šlapu po štěstí, že nepíšu scénáře k pohádkám. :-))

Netradiční a vskutku zajímavá modifikace ruské rulety pro několik hráčů naráz, taková trochu víc kolektivní hra... Opravdu dramatické, trochu poučné ale hlavně mě to svádělo si neustále podvědomě taky sázet na vybrané hráče! No, upřímně přiznávám, prohrál bych kalhoty. Kdo umí (vydělat majlant) ten sází. Kdo neumí, ten musí jít do "kolečka" a hrát. A kdo neumí a nehraje? No přece - ten dělá rozhodčího!

To si takhle povídá nevěsta s nezvaným hostem, který se vetřel na svatbu s úmyslem vylít jí na hlavu kýbl dvacet let staré špíny (jí, která za nic nemůže!), oba se spolu baví úplně normálně, prostě scéna ze života jako řemen. Divák napětím ani nedýchá. A... Ach jo. Najednou Aleš začne, místo normální řeči, umělecky (navíc falešně) recitovat, jak ochotník ve vesnickém divadle pečlivě našprtaný text z Hamleta. Pane Hřebejku, vážně bylo nutné to takhle zazdít? Navíc – sice silný námět, ale vykreslení vztahů mezi postavami příběhu pro mě zůstalo trčet v půli cesty. Prostě míň tancovat a chlastat, svatba nesvatba, a víc si povídat. Ale ten rozmazlený chlapeček-hajzlík dušený Alešem igelitkou přes hlavu, to sedlo. To mi o Alešově minulosti řeklo víc, než celé to jeho recitování.

Topr Harley opět natahuje (při mnou již bůhvíkolikátém zhlédnutí filmu) tětivu luku, zamíří a svissst... trefuje mě slepicí přímo do srdce! Víc už zřejmě nenapíšu - jen tuhle jednu jedinou větu jsem napsal a hned mě popadla obrovská chuť si to zase znovu pustit!

Holka, která žije uprostřed hor, uvidí, jak se na ně řítí obrovská lavina a zeptá se „Co to je?“ Ach jo. Nebo, taky dobrý, uprostřed vzrostlého lesa se v ZEMI otevře LEDOVCOVÁ trhlina... Inu, řekl bych, že ten plyn, co se tlačil ven zpod ledu hory na Aljašce, zřejmě nehezky tlačil i scenáristovi a dramaturgovi na mozek... Kategorie filmu B, podkategorie BBB: beznadějně blbé béčko. Jedna hvězda za přírodu a za tu lavinu – pro ty mám slabost.

Připadlo mi, že oproti knížce je ve filmu už trochu jiný druh humoru, jakoby snad parodie na parodii (možná i Brdečkův záměr?). Ale to je venkoncem jedno, protože stejně vznikl geniální film. A když v závěru mistr Kopecký jako výstavní padouch, přímo komiksově vybarvený zloduch Horác - HogoFogo, zamáčkne slzu ve svém potměšilém oku a pronese svou hlášku: „Dojemné. Skoro mám chuť nebýt padouchem.“ v té chvíli i já zamáčknu slzu dojetí a mám naopak obrovskou chuť se kvalitním padouchem (jako je on) sám stát! Koneckonců: "Padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina!"