kratina

To muselo být k vzteku! Zacálovat miliardu euro a pak se stejně mačkat ve frontě s ostatními oligarchy jako nějaký vágus, čekající u Armády spásy na polívku zdarma. A pak před Noemovou archou pro miliardářskou „elitu lidstva“ (před monstrloděmi tak obrovskými , že by se jim Titanic mohl akorát tak houpat u boku coby malý záchranný člun), do sebe ve frontě nechat strkat pažbami samopalů od kdejakého pitomého mariňáka! Který by si za celý jeho život nevydělal ani na tu vaši zlatou klozetovou mísu! Co na mísu... ani na to blbé prkýnko, posázené smaragdy (auvajs :-). Tak tomu říkám tragédie. A apokalypsa jako řemen!

Bůh páchající dobro versus Nečekané důsledky, výsledek utkání 0:1. A to si přitom hrál jen na malém pouličním plácku. Kdyby náš DJ „rozbalil“ diskotéku na plné pecky a zkoušel fušovat náhodě do řemesla na větším hřišti, to by teprve byly důsledky...

A helemese: 101. mnou přidaný komentář do databáze! Náhodička :-)) Tudíž se omlouvám všem seriózním čtenářům našeho bulvárního kratinovského plátku za následující nevážný komentář: „Na čem pracujete, Antone Pavloviči?“ - „Píšu Dva dalmatiny.“ - „A není to málo...?“ A teď zase váže: tenhle film onomu slavnému animáku z r.1961 stejně nesahá ani po skvrnité kotníky.

Vyšetřovatelka Carrie Wells má ohnivé vlasy, prořízlou hubu a nedostatek respektu k nadřízeným. No vidíte, málem bych zapomněl na to nejdůležitější – má paměť jako slon. Především ta jí pomáhá vyřešit zajímavé zločiny. Jen se nemůžu zbavit jednoho blbého pocitu. To by jako bez její sloní paměti zůstaly všechny ty zločiny nevyřešené a vraždy nepotrestané? A zavřeli by za to někoho jiného, nevinného? Kolik dílů seriálu, tolik justičních omylů? No potěš pánbůh!

One man & one microspcope show. Při ní chladnokrevnému podvodní(č)kovi století Winterovi, jehož roli si s noblesou jemu vlastní vychutnal Jiří Sovák, zacloumá se svědomím obrýlená domácí puťka, v práci však rázná vedoucí pošty Kaplanová, zahraná přesvědčivě nešťastnou Milenou Dvorskou: „Já hrozně ráda vařím a hrozně ráda jím, takže se vzájemně ohromně doplňuju.“

Zahnívající socialismus v agónii, jak vymalovaný. Zde už nejsou žádné opatrné a skryté narážky, tahle hořká komedie to říká na plnou hubu, že budování socialismu už je definitivně v hajzlu (omluva za výraz, ale ono to bylo přesně tam). I když se ještě plánuje ty keramické hajzlíky vyvážet do světa. Aneb „Hlavně něco nepodělat!“ - ideální heslo dne pro ředitele továrny na záchodové mísy. „Mír lesům, mír komínům a stožárům vysokého napětí... Únor je v nás! Únor je v nás!“ jak zaníceně recitovala soudružka Spišáková, která přímo s budovatelským nadšením roztáhla nohy před generálním ředitelem. A samozřejmě osvědčené duo Lasica a Satinský v akci. Rozhovory o „pánských záležitostech“ mezi (ne)přízní osudu válcovaným Bohoušem a jeho kamarádem doktorem Berkou jsou humorné a přitom přirozené a potěšující, jak erekce po ránu u padesátiletého pána :-)

Kdybychom to sečetli, dostaneme desítky mazaně zamordovaných lidí, čili slušnou hromadu mrtvol - přitom v oddychovém a milém seriálu. Geniální mozek detektiva s pečlivě zastřiženým knírem a starosvětským šarmem soupeří v smrtelně vážných šachových partiíích se zločinci všeho druhu. Vyčmuchat, zanalyzovat, poskládat střípky informací do mozaiky a usvědčit pachatele! Nejlépe při závěrečném dýchánku za účasti všech zainteresovaných - sprostého zločince i všech ostatních sprostých podezřelých :-). A spadla klec! Jak prosté, milý Hastingsi.

Impérium vrací úder! (myšleno kolumbijským narkobaronům, kteří se nám Ošklivkou Betty pomstili za mizivou spotřebu kokainu v Čechách)

Zřejmě pomsta kolumbijských narkobaronů za to, že český národ má mizivou spotřebu kokainu. Bohužel tohle „něco“ vlezlo tenkrát (ne, já jsem si to nepouštěl!) i do našeho obýváku. Kdyby někdy naše země chtěla vyhlásit válku Kolumbii, není třeba hledat nějakou záminku. Ošklivka Betty naprosto stačí. Velice ošklivý seriál, kterému tu neslušelo ani s brýlemi ani bez.

Vytvořit zabijáckou obří vlnu, to je pro bouři, zuřící uprostřed širého oceánu, celkem hračka. Filmaři to mají těžší. Očividně musí, kromě spousty slané vody, použít i vatu. Spoustu vaty, dějové i konverzační. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že sestříhání filmu do kraťasu by přineslo daleko působivější zážitek.