kratina

Zbytečný film o zbytečných lidech. Otec nezodpovědný a nezralý floutek, matka coura a alkoholička a k tomu pár šikovných dětských prstíků - v nešikovném až dementním filmu (plném nakousnutých, ale dál už neřešených problémů, viz např. to prokurátorovo trauma), který imho není ani tak o té zbytečné tragédii, jako spíš o tom, že narodit se v zapadákově a navíc do blbé rodiny je holt blbá karma, se kterou člověk nehne. V Angels Crest zkrátka nežije ani jeden sympatický člověk, jen spousta životních ztroskotanců. Tahle díra je až po okraj plná pesimismu a nešťastných lidí, kteří neví, co se svými životy a tak si je holt i nadále úspěšně kurví a kurví... A? A nic. Až nakonec přijdou titulky. Jedna hvězda za ty zasněžené hory, víc nic.

7 citově deprivovaných pistolníků, t.č. na volné noze, loví bobříka odvahy v boji s několikanásobnou přesilou zločinecké bandy. Naši pistolníci, vedení plešounem-tvrďákem, se snaží naučit zaostalé a bojácné rolnické páprdy několik pro přestřelku nezbytných dovedností, jako například, za který konec se drží puška. Z dálky už se blíží oblaka zvířeného prachu. To v čele hordy hrdlořezů v sombrérech cválá sám velký Calvera! R.I.P. Eli Wallach. Ve svých westernových rolích velice sympatický darebák, zkrátka božský lump!

... neboť není na světě větší hrůza, než smrt vašeho dítěte. Prázdnota na vás vycení zkažené zuby. Není vůle žít, není síla umřít. Vše zešedne a znehybní, mysl se topí v olejnatém jezeře, jen samé skvrny a šmouhy, jen divné a smutné obrazce, jako na špatně vytřené podlaze po malování. Ne rozumem, ale srdcem je třeba. I když je to tak neskonale těžké, je to jediný způsob, jak svému dítěti prokázat lásku. Nechat ho jít. Udělat si místo v srdci pro další život. Neboť i vaše holčička vás milovala. Jestli se teď opravdu odněkud dívá, určitě by chtěla, abyste vy, její rodiče, byli šťastní. „Půjčím miminku všechny svoje hračky.“

Pobuřující? S přehnaným množstvím sexuálních scén? Prosím vás, lidi, kam na ty kecy chodíte? Od koho to opisujete? :-) Nedá mi to, abych neocitoval jednoho "TOP" uživatele. Podle něj prý režisér "...užívá sexu jako nástroje k ničemu..." . Zvláštní názor. Pro mě je Intimita působivý film, který není o těch (vámi zatracovaných) pohlavních orgánech, ale o zcela jiném orgánu. O srdci. O touze člověka najít svou chybějící druhou půlku duše a přitom neublížit někomu, koho jsme dříve za tu půlku naší duše považovali. A víte co? Zase až tak divoce a nějak zbytečně často se tam nesouloží. Taky se tam hraje divadlo a kulečník, víme? Dal bych plný počet hvězd, ale bylo to až příliš smutné a beznadějné. Prostě ze skutečného života.

Adam a Eva bojují s pokušením v Ráji - zarostlé žižkovské zahradě, sledováni dalekohledem dvěma starými šmíráky, pohodlně usazenými na balkonu prvorepublikové vily. Jen místo na zakázané jablko se hříšně svůdné Evě sbíhají sliny na zakázané hrozny. Romantickou lásku ukončí drsná rvačka bratrů kvůli holce, nyní bohužel již zbouchnuté. Tudíž je jedno, jestli Kajda staršího bráchu přepere, nebo dostane pořádný výprask, stejně o svou velkou lásku již definitivně přišel. Velmi smutná milostná romance, navíc s tragickou postavou zkrachovalého, ale do poslední chvíle hrdého ševce, skvěle ztvárněného panem Menšíkem. Jeden z klenotů československé kinematografie.

Krále, nervózního ze své stále ještě neprovdané dcery, hraje Viktor Preiss, pravda, hraje ho poněkud nervózně. Zřejmě si již uvědomil, do jaké nepovedené pohádky se nechal uvrtat. Proto taky nedůtklivě peskuje při šachové partii princeznu, navlečenou v šatech tanečnice ze šantánu, s bujným dekoltem, očividně princeznu lehkých mravů (?) a to slovy: „Bereš život na lehkou váhu! A šachy taky. Jak vůbec můžeš chtít pěšcem ohrozit královnu?! To je znevážení královského majestátu!“ A pár dalších dobrých vtípků. A to je asi tak všechno. Tahle podivně rozvrkočená pohádka mě zkrátka moc nebavila, váhám mezi dvěma a třemi hvězdami. Dokonce ani neskutečná držka Táborský to tentokrát nevytrhnul (tou parukou to kostymérka navíc úplně zazdila, takže Táborského nádherně strašidelná huba - dar matky přírody - vůbec neměla možnost vyniknout).

Dechberoucí scény? Leda tak pro lidi s arachnofobií či trpící závratěmi. Srdcervoucí příběh? Nanejvýš vláknorvoucí a i to jen pro juvenily, denně promrskávající hračku JOJO. Pavoučí spravedlnost, akční pomsta, slzopudný příběh lásky? Prosím vás, kde?! Nevšiml jsem si. Zřejmě jsem se málo soustředil, nebo co. Akční nuda, poletující na vlákně.

Mám opravdu blbé nápady, dívat se na NĚMECKÝ dobrodružný film... Tohle si slavná Jantarová komnata nezasloužila. Takový blivajzovitý eintopf, uvařený v ukradeném klobouku Indiana Jonese. Skopčácký polní kuchař do toho zamíchal opravdu kdeco, od na drobno nakrájeného Ensteina, přes semena děsně léčivé rostliny (copy akce Bororo?) až po zaprášený laser z druhé světové (hmm) a pohádkový gyroskop. Už jen sádroví trpaslíci mi tam chyběli. Tak aspoň že mě ti honiči pokladů pobavili, když nešikovně rozflákali vzácný exemplář šifrovací Enigmy :-)

Trochu moc šablonovité postavy, zazobaná matinka byla jak z omalovánek pro zlé zbohatlíky a Linda Gray svou pošahanou (oprava, ona o sobě říkala, že je jen "pestrá") a citově vyprahlou životní ztroskontankyni taky dost přehrávala. Otce naší těhulky, přestárlého rockera, maximálně tak nechat vycpat a vystavovat v muzeu kuriozit. „Hele, kámo, jsi moje dcera, mám tě rád, ale nic řešit nebudu, já jedu na turné.“ Navíc film bez překvapení, s očekávatelným happy endem. Ale stejně dám vysoké hodnocení. Sympatická ruská kočička s rozkošným čumáčkem Olesya Rulin v roli těhulky Mary byla naprosto k sežrání!

Hrycovy hlody, sladkostí svody, svatební pábení a smutná bokovka ve skladišti na zemi, na matraci. Koňak Debušé - píše se to Debouche, to je důležité vědět - pro jednoho de(chlu)bílka a nebohý kůň, kterému učitelka ukousnula hlavu: „... ale veď to bol Elevátor!!!“ Přeslazený Šimon, tápající a zasněný. A jistě, celé je to jen (ne příliš) lechtivá taškařice, navíc krotká. Ale nenudí a pěkných pár hlášek se taky najde. Od kostek ledu při šizení nápojů, tzv. Baluchadesův zákon: „Teleso ponorené do džúsu je nadľahčované korunkami, ktoré svojím objemom vytlačí...“ až po: „Čo si to dovoľujete! To je môj muž, toho si budem biť sama! :-)