kratina

Když se stavím v poledne nečekaně doma, otevře mi vyplašená manželka v negližé a v předsíni se povaluje brašna opraváře televizorů, zkušeně hned naběhnu do ložnice a prudce otevřu skříň... Když přicházím jindy domů a z otevřeného okna právě odlétá havran, vběhnu dovnitř, opět do ložnice, prudce otevřu skříň... a ujistím se, jestli nezmizel můj cestovní plášť! A z koupelny můj kouzelný prsten, zapomenutý ráno na umyvadle. Rumburak, čaroděj II. kategorie – zábava I. kategorie! Pro celou rodinu, pro děti, dospělé i kočičky a pejsky (včetně těch hrabavých). Že jsem zapomněl vychválit krásu obou princezen? No a? Takových už v pohádkách bylo. Ale druhořadý čaroděj a prvotřídní škodič Rumburak, ten je jen jeden!

Bylo-nebylo. Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet (Rákosníček promine) a hnusnou tak, jako by to byla kaše uvařená z vašich nejhorších nočních můr, ležel jeden supermarket. Regály byly narvané zbožím a uličky lidmi, kteří (prozatím) přežili katastrofu a ještě je zmutované potvory tam venku nestačily sežrat. Mezi přeživšími lítala jako pometlo jedna pořádně pošahaná fanatička, šermovala rukama a vykřikovala, že je ty potvory stejně už brzo sežerou a že je to trest Boží za to, jak se lidi nechali zblbnout reklamami a místo do kostela se chodili modlit do supermarketu. A prý kdyby seděli doma o chlebu a vodě a jen tiše rozjímali, tak se jim to nestalo. Dobrá zpráva je, že to s tou čůzou nakonec špatně dopadlo. Stejně si myslím, že s tím Božím trestem jen mlžila :-) POZOR! Finále filmu je opravdu drsné a je jen pro silné a single (čili bezdětné) žaludky!

Karel IV. jak jsme ho dosud neznali. Ztřeštěný, zábavný a lidový. Ale stále i vznešený a mocný panovník. Oceňuji tento zdařilý „dokumentární pořad“, který přispěl k lepšímu povědomí národa českého o Karlu IV. víc, než leckterá učitelka dějepisu!

Mouchy jsem nesnášel odjakživa, Goldbluma nesnáším až od Mouchy. No fuj...! Chudák Jeff Goldblum, tak charismatický herec a takhle hnusně se zaškatulkovat, mezi hmyz. A ke všemu řád dvoukřídlí - no fuj podruhé! Takže v každém dalším Goldblumově filmu jsem nervózně očekával, jestli nezačne koulet svýma složenýma očima, třít si tykadla a protivně bzučet...

Hned bych sám konvertoval k Mormonům! Při pohledu na koketující Sáru a Juditu, dvě holky krev a mlíko, nadšeně se hrnoucí do manželství se mnou. Jenže mnohoženství má i svá úskalí, že... Člověka kolikrát brní hlava i z jedné jediné manželky. A mít TO doma hned v několika exemplářích? No potěš... To si ve finále uvědomil i Joe Trinità, přestal konečně myslet tím, co se mu houpá u pasu (jeho kolt šestiraňák? :-)) a těm vdavekchtivým dívčinám vzal roha. A dobře udělal!

Mám jednoho kamaráda a to je celý Predátor! Často se chová, jako by byl z jiné planety, taky má rád lov. Vůči slabším kusům je naprosto nemilosrdný, ale silného protivníka respektuje a masakruje na úrovni, řekněme sportovně. Prostě zlý, ale férový chlapík. Ovšem strašná držka... Samozřejmě stále single.

Entschuldigen Sie bitte. Chtěl jsem napsat milionový (a na myšlenky bohatý) komentář, ale z toho pouťového kolotoče divoce roztočeného mamonem “Je mi tak špatně, že ani nemám tužku!“ Takže komentář nebude... No vida, přece jen bude, našel jsem aspoň oharek tužky :-) Bohuš: „Pštrosa jsem zaplatil já!“ Hérečka Irenka: „Ale dal jsi ho mě! Pštros je můj!“ Jako ze života. Světice nebo obyčejná děvka, majetnické jsou nakonec všechny...

Vhodné tagy pro tento film: klaustrofobie (brr...), strašidelný zvuk (to monotónní kovové ťukání slídícího sonaru, které ve zlověstném tichu ponorky, naší plující rakve, brzy leze člověku na mozek...) a zlověstné šplouchnutí (když torpédoborec, proplouvající nad ponorkou po hladině oceánu, do vody katapultuje své hlubinné miny). Starý, ale stále dobrý a až fyzicky nepříjemně působivý snímek.

Slavná a zábavná dvojice opět v akci. Bambíno - nevrlý hromotluk s pádnou rukou a jeho nevlastní bratr Trinità – liška podšitá s andělsky nevinným kukučem a s poflakováním jako životním krédem. „Krást koně? Kde mám na to vzít čas? Nemám ho, ani když nic nedělám.“ ... Celej já! :-)

No vida, i na stará kolena se mám čemu přiučit - že se dá i na obyčejném kole dojet až do ráje! Samozřejmě pokud má to kolo správně tvarované sedlo :-).