Widlicka4

Nemyslím si, že by zrovna Psohlavci na sobě nesli nějaký zásadní ideologický nános - jistě, film je nutně poplatný době svého vzniku a vyzdvihnout bodré české venkovany proti arogantní německé vrchnosti se vládnoucímu režimu hodilo do krámu, nicméně do normalizačních budovatelských filmů to má pořád dost daleko. Problém filmu je jinde - jednak souhlasím s tím, že ta pražská chodština se časem promění v až rušivý element, a především pak celý ethos filmu, který to nepochybně před šedesáti lety mělo, už prostě nenávratně zmizel. Na to o jak zásadní látku jde, to nějak nemá koule...

Výpravný velkofilm á la Evropa poloviny devadesátých let. No není to lepší než ty hollywoodské spektákly, kde občas forma na hlavu poráží obsah a po skončení závěrečných titulků zůstane jen pocit prázdnoty? Bohužel Balzacova novela je dalším z řady klíčových děl světové literatury, které doposud úspěšně unikalo mé pozornosti, takže nemohu srovnávat film s předlohou. Zajímavé je, že příběh plukovníka Chaberta, ústící v konflikt s bývalou ženou, má úplně jinou hlavní postavu - advokáta. Ten pracuje na obě strany a hledá mezi nimi kompromis, byť to vlastně ani není moc v jeho zájmu (nepočítáme-li v to potenciální mediální ohlas, který by jistě i ve Francii 19. století byl značný), a nakonec to vlastně není ani moc v zájmu obou hlavních protagonistů - aneb materiální zájmy a osobní čest lze někdy skloubit dost obtížně. Skvělá výprava, zejména v úvodní scéně, výborná hudba, výborné herecké výkony hlavních tří představitelů. Možná by neškodilo trošku zkrátit lehce roztahaný úvod (plukovník se objeví na scéně až asi po půl hodině...) a víc se soustředit na následné dění, nicméně nijak zásadně rušivý element to není.

Po druhém shlédnutí jdu nakonec ze tří hvězdiček na dvě. Ve snaze ukázat, jak jsou naše životy nicotné, se semele všechno zlo dohromady a ještě se to zabalí do bombastického obalu, což ale ovšem nevytvoří bombastický film. Všemocná ruská rozvědka nás zavádí někam do padesátých či sedmdesátých let, američtí agenti jsou spíš přání otcem myšlenky a mají naznačit, že jsme jakože důležitá země (nejsme), podvody se zakázkami tak z poloviny devadesátých let - a přitom se to má odehrávat v roce 2011 nebo kdy, nájemní vrazi na letišti, to jsme zase někde v Latinské Americe, a tak by se dalo pokračovat... A moc bych si nebyl jist ani tím, že se kmotři takhle hromadně pravidelně schází na vínko, když mají dlouhodobě jasně vymezená svá teritoria, do nichž si vzájemně nezasahují - i ti kmotři jsou mezi sebou konkurenti, aneb jak se lidově říká, silnější pes mrdá - a psi, co chtějí mrdat, spolu nechodí lovit do lesa... Tak aspoň díky bohu za výborného J. Langmajera!

Hodnotitelé na ČSFD nemají příliš rádi Roberta Sedláčka a já furt nechápu proč. Co film, to skvost. Že by to bylo proto, že se věnuje až příliš čerstvým dějinám naší země, v nichž se každý může najít a nebude ho to moc těšit? Dalším plusem filmů Roberta Sedláčka je netradiční herecké obsazení - Igor Chmela je vynikající, zejména když přesvědčuje Juru o tom, že si vlastně zase až tolik nenakradl a co že těch pár milionů je v porovnání se státními tunely. Výborná je i Simona Babčáková v roli ředitelky galerie, kterou sice za hranicema města nikdo nezná, což jí ale nebrání opájet se svou důležitostí a rádoby světovostí, symbolizovanou Kinterovou plastikou s kozou. A přesný je i Martin Finger, který nejde po bankéřovi ani tak kvůli objektivní podstatě trestného činu, jako spíš proto, že vystudoval dvě školy, umí dva jazyky a bydlí v paneláku. Jo jo, každý žijeme uzavřeni v tom svém světě a všechno, co se děje kolem nás, si umíme kdykoliv a jakkoliv zdůvodnit. Škoda jen té předimenzované policejní akce na závěr filmu, i když jako názorná ukázka neschopnosti české policie docela dobrý...

Tak jsem si jako vždy před napsáním komentáře přečetl pár kolegů, kteří to stihli již přede mnou, a s potěšením jsem zjistil, že: 1. nejsem jediný, kdo ten film nepochopil; 2. nejsem jediný, komu z celého filmu utkvěla v hlavě jenom hra 7-5-3-1 a pán, který nikdy neprohrává (celou druhou půlku jsem přemýšlel nad nejlepší strategií, kterou bych také tuto hru ovládl, a pak mohl machrovat mezi kamarády); 3. nejsem jediný, kdo si z filmu odnesl závěr, že je to celé jenom hra mající za cíl sbalit dotyčnou ženu - ale musí se nechat, že je to o hodně romantičtější svádění než jak se to dělá dneska; 4. nejsem jediný, komu v průběhu filmu hudba přišla nadbytečná a přehlušující film samotný; 5. nejsem jediný, komu film přišel odtažitě chladný. Ale musí se nechat, že to má poměrně solidní filozofickou základnu a nutí to člověka přemýšlet, na což jsme si u dnešní kinematografie asi už trochu odvykli.

Zaprvé mě mrzí, že jsem to neviděl v originále - viz Autogram - také by mě zajímalo, jestli si i v originále celou dobu vykají, což příliš nedává smysl, zejména když spolu spí - na druhou stranu by to zase bylo pěkné vyjádření odstupu symbolizujícího fakt, že jejich vzájemný vztah je v podstatě jen náhražka dočasně (?) přerušeného vztahu s nemocnými partnery. No a já teď nevím, jestli to fakt byl záměr scénáristy, nebo jen blbost české režie... Zadruhé, film ve skutečnosti rozehrává hned několik psychologických partií najednou. V popředí samozřejmě vidíme zejména vztah muže k umírající partnerce (resp. ženy k těžce nemocnému partnerovi) a na něj navazující vztah obou protagonistů hledajících útěk z truchlivé reality, ale v pozadí za tím stojí ještě vztah otce k dospívající nevlastní dceři a vztah bratra k sestře, od níž se několik let izoluje. Plusem je, že se tyto jednotlivé roviny netlučou, ale naopak posilují, a nakonec smutný konec jedné umožní nalézt řešení pro ty ostatní. Zatřetí, velmi dobré vykreslení atmosféry, vše se odehrává na malém prostoru, s minimem herců, ve strohých dialozích, přesto se člověk při sledování filmu cítí, jako kdyby v té nemocnici byl s nimi... Výborný film.

Tak teď řeším dilema, jestli se film má hodnotit podle aktuálního dojmu z prvního shlédnutí, nebo jestli se to má hodnotit z nějakého globálního pohledu. Protože pokud bych volil první cestu, pak si to čtyři hvězdičky zaslouží. Na pevném disku se mi film nějaký ten týden válel pod nicneříkajícím názvem Losování Šťastných 10 (nebo něco podobného, co bylo předtím a zasáhlo do času filmu) a když jsem z upoutávky filmu předcházející zjistil, že se jedná o romantickou komedii, tak mě trochu polilo horko. Ale nakonec se z toho vyklubal docela solidní film, ani ne tak komický, jako spíš lehce psychologický, který sice sám o sobě nic stěžejního nepřínáší, ale díky ústřední trojici Thurman/Streep/Greenberg to ční o level výše než spousta jiných podobných filmů. Pokud bych volil druhou cestu, pak by to samozřejmě čtyři hvězdičky nikdy mít nemohlo - viděl jsem to poprvé a zřejmě naposledy, protože v tom filmu není nic, co by Vás přimělo nebo nedej bože nutilo si to pustit znova. A i to ukazuje na kvalitu filmu, nutkání vidět jej pořád dokola, i když už to můžete citovat nazpaměť. Takže je to tak na pomezí tří a čtyř hvězdiček, ale protože řemeslnou kvalitu tomu upřít nelze a ani ten scénář není zase až tak blbej, tak nakonec za čtyři. A to přesto, že od chvíle, kdy všichni vědí, že celou pravdu už vědí i všichni ostatní, to trochu ztratí na tempu.

Jak umně naroubovat nejlepší scénky z Cimrmana do celovečerního filmu, přidat k tomu něco z historie divadla a pod čarou se vysmát bolševikům... Ale je vidět, že cenzura už v roce ´87 opravdu lehce spala, pár let předtím by to těžko prošlo. Důležitý film.

Ehm... Být autory, možná bych se zase vrátil k hořkým komediím z doby normalizace... Policejní první dvě třetiny filmu jsou (i přes všechny dějové nesmysly) povedené, ovšem ve chvíli, kdy autoři přehazují výhybku směrem do psychologické poslední třetiny, film ztrácí úplně všechno. Především pak tedy své poselství. První část se vyrovnává s tím, že ne všechno musí v realitě být tak, jak to na první pohled vypadá, a že snadno se někdo dostane do podezření a obvinění, ale mnohem obtížněji jej pak vyvrací a očišťuje své jméno (i přes veškerou charismatičnost Ondřeje Vetchého se ovšem člověk neubrání srovnání s Harrisonem Fordem ve filmu Podezření, přičemž druhý jmenovaný vyhrává - ale připouštím svou zaujatost v hodnocení H. Forda...). S čím přesně se ale vyrovnává druhá část? Že člověk nemá šukat s hysterickýma ženskýma, sestrama svých manželek, natož s hysterickýma sestrama svých manželek? Ehm... (ps: v nedávném hodnocení filmu Vrásky z lásky jsem se zaradoval nad tím, že Aňa Geislerová už nehraje hysterické psychopatky, a hle, ještě jeden kousek se v její filmografii našel...)

Problém. Natočit film o afrických historických událostech nutně bude ve středoevropské kotlině znamenat tápání. Na vysvětlování není čas, a tak základní otázka je, jak moc absence kontextu film zabije. Snažím se srovnat například s Krvavým diamantem, kde výchozí situace bílého žoldáka obchodujícího s černými warlordy s cílem přiživit se na jejich ilegální těžbě diamantů, je všeobecně srozumitelná. V tomto případě ale nejsme v situaci všeobecně srozumitelné a ten kontext tam prostě chybí. Proč je Mandela ve vězení? Proč jsou černí vězni internováni v tvrdé věznici na ostrově? Proč vláda zabíjí propuštěné vězně? Bohužel, apartheid je velmi široká problematika, a kdo ji alespoň v základech nezná, těžko může pochopit podstatu filmu. Nezbývá tedy než historický kontext zcela pominout a vnímat film nikoliv historicky, ale psychologicky. Proměna oddaného stoupence apartheidu v pochybujícího muže, který si nakonec smrt syna vyčítá jako boží pomstu za jeho rasistickou kariéru (což je mimochodem velmi zajímavý aspekt filmu odkazující na hluboce historicky zakořeněnou kalvinistickou představu o Afrikáncích jako vyvoleném národu), je vykreslena vcelku uvěřitelně. Do filmové pocty Nelsonu Mandelovi ale přeci jen ještě kousíček chybí...