Recenze (45)
Dycky Sunderland (2018) (seriál)
Jakožto fanoušek Arsenalu dokážu minimálně částečně pochopit frustraci vycházející z tohoto dokumentu, která až téměř fyzicky bolí! Super počin.
Star Wars: Vzestup Skywalkera (2019)
Not great, not terrible.
Dark (2017) (seriál)
Zřejmě jeden z nejlepších seriálů, co jsem kdy viděl. Hudba, scénář, vizuál, němčina, výběr herců, propracovanost - všechno do sebe zapadlo, jak nejlépe mohlo. Obří hlubokosklon.
Star Wars: Síla se probouzí (2015)
Toto dílko v dnešní době nemá čím zaujmout (zakomponování černého týpka, s rádoby komediálními šprýmy, do děje nestačí). Chybí zde moment překvapení, není to inovativní, ani originální a až nepřirozeně se děj a vývoj podobá čtvrtému dílu. Pro nesoudné fanoušky ságy je to zcela jistě kvalitní matroš. Pro mne to byl bohužel jen průměrný film, který se mi den po zhlédnutí úplně vykouřil z hlavy.
Temný případ (2014) (seriál)
Přesně můj šálek čaje, třikrát bravo a to především tobě Matthew!
Knick: Doktoři bez hranic (2014) (seriál)
Grandiózní počin v mnoha směrech.
Hatufim (2010) (seriál)
Na začátek bych chtěl podotknout, že Homeland je mou srdcovou záležitostí. Hatufim se od Homelandu liší především v tom, že zde není znát ten klasický americký seriálový rukopis - tzn. není tak akční, přechytračený ani záludný. Ba naopak, Hatufim je hlavně o psychologické stránce věci, o emocích. Působí mnohem reálněji, vyzráleji a uvěřitelněji. Navíc je zde použita skvělá hudba dokreslující celou atmosféru seriálu. První série je spíše o poznávání hlavních postav, místy vskutku zdlouhavém, ale přitom dopodrobna nastiňujícím problematiku vztahů v rodinách válečných zajatců. Oba tyto seriály jsou výtečné, podobné a přitom zcela jiné. Homeland mi dopřává takovou tu akční a mysteriozní stránku, zatímco Hatufim spíše tu psychologickou a emoční. Proto si myslím, že zhlédnutí obou těchto seriálů má své opodstatnění. Co se týče herců - nejvíce se mi líbil herecký projev Ishaie Golana (Uri), Assi Cohena (Amiel Ben-Horin) a Jonathana Uziela (Ynon Meiri). Hodně oceňuji také šprýmy a faux pas od Yael Eitan (Dana), u kterých se nesčetně krát zasměji a odreaguji se tak na chvíli od pochmurnější atmosféry. První série - 90%. Druhá série je už trošku o něčem jiném. Některé postavy už máme prokouknuty dopodrobna, jejich psychologický profil i chování. Nicméně děj se stále vyvíjí, na povrch vyvěrají nové skutečnosti, objevují se nové tzv. WTF momenty. Konec druhé série byl hodně emotivní a poslední minuty závěrečného dílu nechaly kvalitně pootevřená vrátka pro sérii třetí, která bohužel nebo bohudík, již zřejmě natočena nebude. Dávám druhé sérii 99.99% - setinku strhávám za předvídatelnost. Avšak zpracování, interiéry, exteriéry - to vše je naprosto nad očekávání, prostě geniální a realistické. Víc takovýchto seriálů, prosím. Tato problematika se nikdy neomrzí a musí se to lidem (především těm z prvního světa) dostat pod kůži, ať vědí, co se dennodenně děje v těchto zemích na základě náboženských pohnutek. Allahu Akbar!
Gravitace (2013)
Režijně, zvukově a především vizuálně velmi působivé dílko. Bohužel hloubku to (pochopitelně) nemá veškerou žádnou a já jsem spíše na tu hloubku, proto mě Gravitace příliš za srdíčko nevzala a za pár dní zcela vymizí i z mé hlavy.
Vlk z Wall Street (2013)
Vlk je prakticky reklamou na bohémství. Klasické ohrané téma: vzestup a pád, prachy, chlast, děvky, drogy - nicméně v neotřelém režijním kabátě a s neotřelými herci. Leo opět nezklamal a ostatní mu skvěle sekundovali. Stopáž možná až zbytečně přehnaná, ale i přesto jsem se kvalitně bavil. O to více, když to bylo na ČSFD projekci a v předpremiéře.
Walter Mitty a jeho tajný život (2013)
Vskutku pěkné a důstojné zakončení kinosezóny 2013. Za běžných okolností by si mé cynické JÁ neodpustilo pár trefných větiček, ale v tomto případě jsem ho velice rád potlačil.