Joostas

Nedávno jsem viděl pár historických filmů.Českých.Spanilá jízda.Čest a sláva.Nebo Bergmanovu Sedmou pečeť.Nechci srovnávat,ale zde jde o šunt.

Starokomunista Svoboda to natočil daleko přesvědčivěji a zejména profesionálněji ,nežli polistopadoví noví disidenti.

Film,který rozežraná virtuální generace s pizzou a hemerhoidy nemůže už pochopit.Pro ně je to nuda.

Podobně jako kdyby jste se ocitli opět v Bruggách.

Nesmírně nadčasový biák. A scéna,kdy osamělý Caul hraje ve svém zatuchlém kvartýru na saxofon je téměř ikonická.

Je něco více,než svědomí.

Perestrojková tragikomedie zábavná pouze pro veterány studené války a transformace ostkrajin.

Po Zeligovi mi dělá potíže brát vážně jakýkoli dokument.

Jako v dobrým westernu se špatným/?/ koncem.Osamělý hrdina rozbolený nejcitlivější ztrátou.Mám pro tu gibsonku slabost i když jí v tomto filmu praskly nejmíň dvě struny.

Trochu,jako kdyby to napsal a režíroval Václav Havel.Tvářící se-kýč.